úterý 31. srpna 2010

Bohemia Cantat 2010 a už... je po :-((

[bc2.jpg]Tak už je opět po Bohemce ...
Narozdíl od minulých let, se
letos festival konal v Centru Babylon Liberec.
Přesto výběr pracovních ateliérů nebyl nezajimavější než jindy:

Ateliér 1
Stará hudba
sbormistr: Hugo Robert
Johann Sebastian Bach (1685-1750): Moteto „Jesu meine Freude" (BWV 227)
Felix Mendelssohn Bartholdy (1809-1847): Moteto "Ehre sei Gott in der Höhe"

Ateliér 2
Sborová dramatická tvorba
sbormistr: Galatenko Jurij/Yurii
Georg Friedrich Händel (1685-1759): oratorium Mesiáš (Messiah - 1742 - HWV 56) – Aleluja (Hallelujah)
Bedřich Smetana (1824-1884): Prodaná nevěsta (úvodní sbor „Proč bychom se netěšili“)
Giuseppe Verdi (1813-1901): Nabucco (sbor Židů)
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791): Requiem (Lacrymosa)
Antonín Dvořák (1841-1904): opera Dimitrij (1882/1894 - 5. výstup – „Hle, vzešlo zlaté slunce“)

Ateliér 3
Inspirace pravoslavnou hudbou (česká soudobá tvorba)
sbormistr: Válek Roman
Martin Jakubíček (*1965)
Marie (napsáno pro Slovanskou epopej) pro SSATB a čtyřruční klavír
Předehra pro sbor

Ateliér 4
Vítr ze severu (skandinávská hudba)
sbormistr: Hájek Michal
Gunnar Eriksson (arr.): To The Mothers in Brazil/Salve Regina
Sven-David Sandström: To see the World
Thomas Jennefelt: Warning to the Rich (Výstraha boháčům)

Ateliér 5
Jazz
sbormistr: Hána Luboš
Paris Rutherford – Wake Up
Kirby Shaw – It´s a Bepop
Kirby Shaw – Sing Me a Swing Song
Luboš Hána – Směs písní Josefa Kainara

Ateliér 6
Spirituály a gospely
sbormistr: Wise Raymond
This Is The Day - arr. Arvis Strickling-Jones
Lord I Love You, Yes I Do - arr. Raymond Wise
I Opened My Mouth To The Lord - arr. Raymond Wise
Make A Joyful Noise - arr. Raymond Wise
He’s Counting On You - arr. Raymond Wise
Shine Thee Light - arr. Raymond Wise

Letošní Bohemka pro mne měla trochu jiný hudební charakter. Po delším váhání nad náplní ateliéru, byla má přihláška odeslána do atelieru č. 1.
Ale hudba mě pohltila
letos stejně jako při loňských Martinů "Pampeliškách". A přitom úplně jinak (to nejde vysvětlit, to se musí zažít!)!
Dirigent pan Robert Hugo byl na nás zpočátku krapet drsnější, to ano. Nakonec z nás však při koncertech vykřesal co se dalo. A říkám Vám, cvičit to ještě týden, tak by se Bach ve své skladbě snad i poznal.

Zkouška skladby J.S.Bacha
v radničním sklípku- Atelier č.1 a Robert Hugo



A jako každý rok se začíná dostavovat "syndrom Bohemka"-viz
Také se ti v hlavě pořád přehrává nějaký magneťák? a co mě po loňské Bohemce sdělila Qlarinka http://qlarinka.blog.cz/0909/bohemia-cantat-2009#comment64843536
Kdo nezažil, nepochopí!

"Syndrom Bohemka"
Příznaky opravdu připomínají magnetofon, který v hlavě stále přehrává to, co jsme se za tři festivalové dny naučili a potom koncertně provedli. Diagnoza odeznívá jen zvolna. Je doprovázena euforií někdy velmi, velmi radostnou, jindy nostalgicky-zádumčivou. S příchodem poštou zaslaného balíčku s nahrávkou festivalových koncertů na CD se, v 99% případů onemocnění touto zákeřnou a úpěnlivou chorobou, dostavuje recidiva, která trvá až do dalšího festivalu Bohemia Cantat.
Ale normálními léčebnými metodami to léčitelné není!!

Lékařským odborníkům a kapacitám všeho druhu doporučuji případy při výskytu tohoto syndromu zkoumat. Dále navrhuji provést studii vlivu "syndromu Bohemka" na lidi s návykem na alkohol, ale myslím že i na této bázi je boj s chorobou předem prohraný... :-))
-----------------------------------------------------------------------

Teď
zrovna se mi v hlavě začíná ozývat zoufalé a přitom nádherné Gúúúte Náácht, Gúúúte Náácht!
Ráno mě přepadla "Karviná" od Ivana Hlase.
A před hodinou se mi v mysli rozjel jakýsi hromadně nacvičovaný gospel, při němž jsem
měl co dělat, abych se před kolegy v práci nezačal kývat ze strany na stranu a tleskat rukama nad hlavou.............

neděle 22. srpna 2010

Jak to bouzouki s ukulele sluší!

















Přišla doba dovolených.
Po polo-rekreačním sborovém soustředění v Železné Rudě nás čekalo ještě horké Řecko a našemu povědomí dosud neznámý, stále zelený ostrov Samos. Nejsme zrovna na pláži rožnící se typy a tak, kromě zaplacených výletů, jsme vyráželi ještě na výlety pěšo - autobusové (kombinace s taxikem se nám moc nevydařila a byla drahá). Někdy ke zděšení (a snad ne k pohoršení) českých turistů z naší cestovky. Prostě a jednoduše na nás bylo nahlíženo jako na naprosté cvoky, když jsme zdolávali 15 a více km v 38 stupních tepla a v horského terénu! Proč jsme si jako ostatní nepůjčili auto a nedojeli tam? Ale ty snímky ostrova z lesních a horských stezek stály za to!


Tolik na úvod. Při návštěvě nádherného města Pythagoria (Opravdu tu žil Pythagoras!) jsme při ranní návštěvě místní pevnosti zatoužili po troše kávy. Cestou do centra za účelem nalézt tavernu, kde bychom vypili frapé, jsem v úzké uličce narazil na celkem nenápadně se tvářící krámek s upomínkovými předměty. Po shlédnutí poznámky na vývěsním štítě "musical instrument" jsem začenichal jako pes a vzal za kliku. Bylo zavřeno...
Nicméně pohled skrz sklo dveří stál za to!



Množství krásně vykládaných lidových nástrojů bouzouki různých velikostí zavěšených na zdi, mě ohromilo. Nějaký kolemjdoucí dobrý muž mě utěšil, že ač je sobota, přece jen otevírají v 11 hodin. To bylo asi za hodinu a půl. Ten zbývající čas jsem přečkal při kávě velmi netrpělivě. Po té jsem se vrátil dychtivě ke krámku. Paní prodávající byla milá a vstřícná. Nechala mě i trochu brnknout vypůjčeným trsátkem na zdvojené struny bouzouki (Teď se hodily základy na mandolíně!). Na odborné dotazy, ladění a druhy bouzouki mě však doporučila na manžela, který byl výrobcem nástrojů. A jak jsem se dočetl na plakátku před krámem i zpěvákem a hráčem na bouzouki při večerních představeních v místních restauracích.
Po shlédnutí cenovek visících od nástrojů mi bylo jasné, že mé devizové prostředky nepokryjí nejkrásnější a největší nástroje, jejiž zvuk mě dojímal z nahrávek na CD. Vyzkoušel jsem tedy maličký, též barevně vykládaný nástroj, zavěšený ve spodní řadě. Ostřejší ale relativně silný zvuk mě překvapil! Měl tři zdvojené struny d-a-d, přičemž ta spodní byla zdvojena v oktávě. A hlavně všichni tito drobečkové ze spodní řady ladili! A také jsem věděl, že tuhle sumu na cenové cedulce bych snad přece zaplatil!

Bylo nutno počkat do konce pobytu. Jestliže se po návštěvě Turecka ukáže, zda naše soukromé účetníctví není "turecké hospodářství", prostě jestli vyjdeme, tak si bouzouki budu moci pořídit. Také jsem nic nenechal náhodě a zaúkoloval asistentku naší cestovky. K mé úlevě zjistila, že nástroj mohu vzít do letadla jako spoluzavazadlo, pokud bude ve futrálu. Co kdybych strunou škrtil pilota?
Poslední výjezd autobusem do města Pythagoria měl pro mne trochu slavnostní ráz.

Výrobce pan Jiannis Loulourgas měl tentokrát už ráno otevřeno a byl přítomen. Přes jazykovou barieru - on uměl anglicky a já bídně bez slovní zásoby, jsme se domluvili. Koupil jsem nejmenší z rodiny bouzouki - baglamas. Školu v řečtině ale s notami, které jsou naštěstí po celém světě stejné a sadu strun, jsem dostal od pana Loulourgase zdarma.
Na letišti proběhlo odbavení i s maličkým futrálkem bez problémů. Pouze jeden z "účastníků zájezdu" se mě při čekání v tranzitu zmateně optal: "To vezete loveckej salám ve futrálu?..?"
Co říci více?
O tom hovoří srovnávací fotografie s ukulele, kterou jsem naaranžoval po příletu domů.
A videa, která jsem nalezl na YouTube:
http://www.youtube.com/user/tubeminstrel#p/u/54/5p9rlQHM8oU
http://www.youtube.com/user/tubeminstrel#p/u/166/yd5vlM_hFC4

Baglamas hraje moc pěkně. I když si asi ještě dlóóuho nebrnknu "Zorbu" v patřičné rychlosti.

Ale stejně!
Jak to bouzouki s ukulele sluší!