úterý 2. února 2016

Dnes je Světový den Ukulele!


Dnes 2. 2. 2016 je již 5. světový den UKULELE.  
Vezmu ukulele a pak začnu hrát...  
HAPPY WORLD UKULELE day!


Prosím připojte se s námi po celém světě k oslavě světového dne UKULELE!
Ukulele je skutečně globální nástroj a spojuje lidi po celém světě. Jak Jake Shimabukuro, virtuós na ukulele, říká, ukulele je  "nástrojem míru."

Dejte současný svět dohromady skrz čtyři struny!

 Zdroj: YouTube, obrázek FB

neděle 8. února 2015

Sopraninové ukulele a další stádium progresivní UAS

Mám problém...

Koketuji s tím, že bych si pořídil další ukulele. 

No řekněte, není rozkošné?
http://youtu.be/nSh4JBHszxc

Riskoval bych tím, že budu spát pod mostem. Moje rodina by se na páté ukulele vpořadí patrně netvářila zrovna dobře...http://www.toonsup.com/users/c/cwtoons/uke_island_101031_1722.jpg



A také moje chronická nemoc UAS by se tím vícenásobně prohloubila - viz pojednání :
http://odowakk.blogspot.cz/search?q=uas

Ale...tahle nádherná věc má pouhých 40 cm!
https://www.ukulele.de/shop4/media/images/org/iuke-ros-s.jpg



A jak se vlastně balí miniukulelisté na dovolenou?
http://youtu.be/S0ohe9Ybzk4


Ach, jóó... 
http://youtu.be/WAaGXOdpdRM 

https://circuitsandstrings.files.wordpress.com/2013/08/20130803-211350.jpg?w=625&h=466
 

Prameny: obrázky z internetu, YouTube, http://ukeshop.cz


pátek 14. března 2014

Otakar Brousek st. + 14.3.2014

Pamatuji si na to, že jsme před dvěma léty v divadle ABC v Praze k zahájení XV. Všesokolského sletu hráli ochotnicky Prodanou nevěstu. 
Seděli jsme o přestávce divadelním klubu u baru a to s tímto pánem (a vlastně křestním jménem mým jmenovcem) vedle sebe, popíjeli pivo a on, pro mne mistr herectví s nádherným hlasem, mi s úsměvem vykládal jak se mu naše amatérská sokolská Prodanka moc líbí.
 

Tento pán mě dnes moc zarmoutil...




čtvrtek 30. ledna 2014

středa 5. června 2013

Úplně první ČESKÝ UKULELE FESTIVAL, aneb tak se mi zdá, že jsme se dočkali!




Vždy jsem měl trochu smutný pocit z toho, proč ve střední Evropě a zejména v Čechách (vidíte, že nerad používám slovo Česko, dobré jitro Česko! atd.) není tolik zájmových sdružení a akcí jako mají jinde ve světě. 
Nepočítám akce sportovní, koncerty amatérských i profesionálních hudebníků, folklorní festivaly atd. To všechno má u nás jakous - takous tradici napříč režimy, co u nás kdy byly. Ty je jenom  akce modifikovaly (a občas i zakazovali) k obrazu svému. 
Pozor, také už vůbec nemluvím o po světě rozšířených komerčních soutěžích a akcích typu "Milionář", "Superstar" atd. atd................................................................
Ale něco nového, neotřelého!
Proto jsem moc zajásal při internetové hlášce, že se u nás konečně koná 

1.festival pro malý příjemě znějící hudební nástroj jménem UKULELE.

Jak jsem se vždy skoro se závistí hleděl na Ukulele festivaly v Německu, v Anglii, v USA, v Austrálii...

Uvažuji proč asi akce nového charakteru se u nás zavádějí tak obtížně?  Snažil jsem se vžít do role průměrně myslícího českého občana, který by takovou akci měl pořádat, případně zaštítit, aniž by k dané věci měl nějaký vztah. Hlavou mi prolétlo několik "pravděpodobných důvodů"  :
  • S tím souvisí i pocit : Když se uskuteční takováto akce, k čemu? 
  • Za jakým účelem? 
  • A nechce se na tom zase někdo jenom obohatit?? 
Fuj! Pryč od takových myšlenek! Je to prakticky pořád stejné. Nenaučili jsme se ještě myslet jinak, než v předchozích režimech. 
Věřil bych tomu, že za takovou nedůvěrou mezi lidmi mohou částečně i média, která negativa v podobě katastrof, zlodějin, tunelářství a i dění v našem milém parlamentu, do nás denodenně perou přímo "pod tlakem".  Též svoji polívčičku si na nás přihřívají již výše zmíněné komerce buď jako TV seriály, nebo typu "Milionář" a "Superstar". Z toho plyne, že jsme stále více nezdravě médiálně zahlušováni. Neumíme se pořádně oprostit od denních starostí a správně uvolnit. Třeba hrát si i když je nám 25 let, nebo už jsme překročili x-tý křížek. V mysli se mi objevuje našimi politiky stále zavrhovaný a už bohužel zprofanovaný model - občanská společnost. Je to ono, co nám zde chybí?



Tááák, zde bych udělal opravdu tlustou čáru a už konečně přestal mluvit o politice a národních problémech.
_________________________________________________________________________________
  • Poslední důvod dosavadního nekonání u nás akcí například typu Ukulele festival, je zcela prozaický, reálný a přípustný - všeobecná neinformovanost.
  • Napřed musí informace o předmětu zájmu danné akce mezi lidmi překročit "kritické množství". Tak jsou splněny základní nutné a zároveň postačující podmínky k tomu, aby výše zmíněná akce mohla být úspěšně uspořádána.
          S podmínkami konáním festivalu souvisí i zrušení dvou mnou již dříve definovaných pojmů:
  1. Středoevropská ukulelová poušť - žádná informovanost ve středoevropské lokalitě o tom, co je to ukulele, žádné nebo málo kvalitních nástroji v prodeji. Doposud obecné povědomí o pojmu ukulele je znalost (když nějaká je) humorné scénky Felixe Holzmanna "Ukulele" a obsah písně Jarka Nohavici "Milionář" (proč měl ten dotyčný v písni bobky u p.....).
  2. Středoevropská ukulelová černá díra - jev, kdy veškerá (zvláště laciná) ukulele mizí vesele z pultů prodejen a to patrně za záhadných okolností,  aby se už více, až na malé vyjímky (alespoň z mého pohledu mezi známými), neobjevila na veřejnosti. Takže to u nás potom vypadá, že ukulelistů přibývá jen pomalu i když slušná spotřeba nástrojů tomu nenasvědčuje. Doufám, že s tím nesouvisí poznámka na jakémsi webu, že ukulele se dobře vejde do kamen...
Fakt ovšem je, že to bude mít díky festivalu a následnému zrušení pojmů 1. a 2. i své záporné aspekty v podobě dalšího rozšíření již u nás mírně zaznamenané infekce a nedej Bože následné epidemie UAS ('Ukulele Acquisition Syndrome)
Odborné pojednání o této závažné chorobě viz:
http://odowakk.blogspot.com/2011/04/ohrozuje-nas-hrozba-nakazy-uas.html



Proto opět náléhám na zvyšující se počet zájemců o ukulele:
--------------------------------------------------------------

Teď již bez legrace filozofování. Festival bude záslužná akce hlavně pro hudební fandy (a nejen pro ně!). Patří proto vřelý dík organizátorům 1.českého ukulele festivalu (kteří, pokud vím, jsou většinou fandové také) a všem sponzorům akce.

1.český ukulele festival
se koná koncem srpna v obci Únětice u Prahy. 

 
Centrem aktivit bude místní pivovar.
Účinkující na pódiích a lektoři workshopů budou z Velké Britanie, Holandska, Belgie, Izraele, Itálie, USA a z České Republiky.

Předpokládaný program (sledujte další informace na
http://www.ukulelefestival.cz/   !! ):
Čtvrtek 29. srpna
Úvodní koncert v Malostranské Besedě v centru historické Prahy.

Od pátku 30. srpna do neděle 1. září bude v jednom z restaurace v obci k dispozici nejméně jeden otevřený mikrofon.

Pátek 30. srpna
Na pátek není stanoven oficiální fixní program, nicméně bližší informace ještě upřesníme. Pro každého, kdo bude chtít hrát nejméně na dvou místech, budou připraveny otevřené mikrofony.

Sobota 31. srpna
Nejdůležitější část festivalového dne proběhne v pivovaru v obci Únětice na okraji Prahy. Hlavní událost, zahrnující směsici workshopů, koncertů, barů a podobných zařízení v obci, bude garantována „uke friendly“.

Neděle 1. září
Relax, brnkání, otevřený mikrofon, rozloučení s přáteli…

Přihlášky na festival, další informace a sponzorování festivalu na mailu: ben.anderson@email.cz

pondělí 4. února 2013

Valentýn není mým svátkem


http://img01.ecards.cz/isrc/3/3/3388ab9f78756573375b9249a63ebee3_897.gif 







Svátek svatého Valentýna (zkráceně také Valentýn), se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného  srdce, jako symbolu lásky.  

V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě, do určité míry z komerčních důvodů.

Ruku na srdce a ví každý z Vás, kdo svátek uznává a praktikuje, jak svátek vznikl a proč? A kdo to byl svatý Valentýn?
 
Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce.

Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.
Tradice svátku sv. Valentýna byla obnovena v USA počátkem 20. století, když se Walter Scott, známý výrobce vánočních přáníček, ocitl na prahu bankrotu. Jako řešení vymyslel obnovu tradice sv. Valentýna, který se od roku 1907 slaví v USA. Jeho společnost do dvou let ztrojnásobila své zisky. Pokusů o zavedení tradice, při které by mohl Walter Scott prodávat svá přáníčka, však bylo více. Nikoli všechny ale byly tak úspěšné jako tento. Například Den velké tmy jako oslava všech slepců se velké přízni netěšil (1902), a tak byl po dvou marných pokusech nakonec nadobro zrušen.

Soubor:Valentine-Epilepsy.jpg Svatý Valentin (? – 269? Terni, Římská říše) byl pravděpodobně katolický kněz, biskup, který roku 269 zemřel mučednickou smrtí.
Není přesně známo, kdy byl svatořečen, stalo se tak v raném středověku, protože je zapsán ve Zlaté legendě ze 13. století a v chrámových kalendářích 14. století, včetně českých. V římském martyrologiu se jeho svátek slaví 14. února. Kolem životopisu tohoto světce panují nejasnosti, existují dvě legendy, nejspíše se v nich prolínají životy dvou stejnojmenných světců. Podle prvé legendy sv. Valentin z Terni zemřel mučednickou smrtí 14. února 269 na příkaz římského císaře Claudia II. poté, co přes zákaz oddával snoubence podle křesťanského ritu. Byl tedy kněz v Římě nebo biskup v jihoitalské Interamně (dnešní Terni).
V obou verzích legendy byl sv. Valentin původem urozený Říman. Podle jedné byl roku 203 zvolen biskupem v Terni. Po několika letech jej pozval rétor Kratón do Říma, aby léčil jeho syna. Valentin se za chlapce modlil, až jej Bůh vyslyšel a syna zázračně uzdravil. Proto se Kratón se svou domácností, svými 3 žáky, urozenými to Athéňany, a synem městského prefekta nechal od Valentina pokřtít. Římští senátoři za to Valentina obvinili z nekalých praktik a na prefektův rozkaz byl uvržen do žaláře. Na to byl jedné noci sťat. Tři jeho bývalí žáci, Prokulus, Efébus a Apollónius, přenesli jeho tělo na pohřebiště při Via Flaminia nedaleko Terni; odtud byly ostatky přemístěny a s tumbou vyzdviženy na oltář pozdějšího kostela sv. Valentina v Terni. Přesný rok smrti sv. Valentina není znám, uvádějí se tři možnosti.

Sv. Valentin byl po dvou zázracích ctěn jako ochránce proti pakostnici a padoucnici: Za kruté zimy k němu přišel chudě oděný a mrazem zkřehlý muž, kterého Valentin utěšil a oblékl do svých šatů. Šaty mu týž den vrátil nebeským jasem zářící jinoch řka: „Zde jest oděv, kterým jsi dnes obdaroval Ježíše samého; za to ti propůjčí milost hojit dnu a padoucnici.“
Podle dalších legendárních zdrojů vrátil sv. Valentin zrak dceři soudce Asteria poté, co byl uvržen císařem Claudiem II. do žaláře. Valentin se ve vězení modlil za soudcovo obrácení a ten přišel, aby Valentina vyzkoušel. Řekl mu: „Je-li tvůj Bůh opravdu jediný pravý, jak říkáš, ať skrze tebe ukáže svou moc a mé slepé dceři vrátí zrak.“ Valentin přiložil svou dlaň na oči nevidomé a modlil se, až dívka prohlédla. Asterius s celou rodinou uvěřil v Krista a požádal o křest. Zprávy o uzdravení slepé a o obrácení soudce se roznesly po městě. Křesťané se radovali, pohany zachvátil hněv, zaútočili na soudcův dům. Valentina vyvlekli ven, ztloukli ho a odvedli na Flaminijskou cestu, kde byl sťat mečem.
Tělo sv. Valentina bylo podle prvé verze legendy pohřbeno v Římě v katakombách, nad nimiž byla o století později vystavěna bazilika, nebo 80 kilometrů dále v Terni. Dnes je v Římě světec uctíván v chrámech sv. Praxedy i Panny Marie Santa Maria in Cosmedin.

Část ostatků sv. Valentina se dostala již ve středověku do mnoha evropských zemí, zejména severně od Alp. Většinou jde o fragmenty kostí. Speciálně jsou uctívány nejméně ve dvou desítkách evropských chrámů, zejména v Německu, Rakousku, Polsku, Velké Británii a Severním Irsku. K ostatkům medializovaným v posledním desetiletí patří světcova kost z lopatky, uchovávaná na oltáři kapitulní baziliky sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě, získaná možná již za císaře Karla IV., nebo až v 19. století. Ostatek byl znovunalezen v barokním relikviáři společně se třemi dalšími v roce 2002. Tyto relikviáře byly součástí barokní výzdoby kostela sv. Petra a Pavla ze 2. čtvrtiny 18. století. Při rekonstrukci a dostavbě chrámu v letech 1885-1903 byly přeneseny na nové oltáře a odstraněny teprve po nástupu komunistického režimu v 50.letech 20. století. Relikviář bývá vystavován na svátek svatého Valentýna.
K nejstarším místům svatovalentinské úcty v Čechách patřil středověký kostel sv. Valentina ve Valentinské ulici na Starém Městě pražském, postavený pravděpodobně koncem 12. století, odsvěcený roku 1792 a zbořený při asanaci staré zástavby Prahy v závěru 19. století. Ve Svatovítské pokladnici na Pražském hradě byl ostatek sv. Valentina vložen do gotického relikviáře, stejně tak je relikvie sv. Valentina zaznamenána v soupisu ostatků na hradě Karlštejně.


Relikvie sv. Valentina uctívané v Evropě:
 Bazilika Sv. Valentina v Terni, Itálie (hrob)
 Bazilika Santa Maria in Cosmedin v Římě, Itálie (lebka)
 Bazilika sv. Praxedy) v Římě, Itálie
 Farní chrám Nanebevzetí Panny Marie v Rouffachu, (Alsasko), Francie
 Chrám Panny Marie ve Wormsu, (Porýní), Německo
 Farní chrám Sv. Valentina v Kiedrichu v Porýní, Německo (žebro získané r.1454 z Wormsu)
 Farní chrám sv. Valentina v Elvershausenu, (dolní Sasko), Německo
 Farní kostel Sv. Michaela Archanděla v Krumbachu,(Švábsko), Německo
 Dóm Nejsvětějšího Krista Spasitele ve Fuldě, Německo
 Svatoštěpánský dóm, Vídeň, Rakousko
 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, (Praha), Čechy
 Poklad katedrály sv. Víta, Pražský hrad, Čechy
 Klášterní kostel karmelitánů v Dublinu, Irsko (relikvii r. 1835 daroval papež Řehoř XVI. z  
 pohřebiště Sant'Ippolito v Římě)
 Farní chrám sv. Johna Duns-Scota v Glasgowě, (Skotsko), Velká Británie
 Dóm sv. Jana Křtitele ve Vratislavi, (Slezsko), Polsko
 Chrámy Obrácení sv. Pavla a Nanebevzetí Panny Marie v Lublinu, Polsko
 Chrám Panny Marie v Samboru, Ukrajina




Prameny: text wikipedia, obrázky - internet