neděle 9. září 2018

Ohnivé babí léto budiž pochváleno!

(mojefoto)

Doba, kdy ohnivost letošního léta jen s námahou hasne! 

Teď je pro mne ten nejkrásnější čas.

I když je příroda dost zdevastovaná žárem a jen pomalu se obnovuje. 

Každou přeháňkou se po malých krůčcích dostává blíže normálu.

Jenže co je vlastně normál?

(mojefoto)

Tak užiji radši slova obvylý stav přírody v této části ročního období.

Včera jsem byl v lese. Les už opět začíná dýchat svými vůněmi! 

To nebylo letos možné zažít ani na horách. Vyschlé potoky a potůčky prostě netekly. Tím pádem mi tam scházela ona nádherná trpká směs vůní vodní květeny.

Podzimní nostalgie se zatím ještě nekoná. Prostě prodloužené, trochu paralyzované léto.

Dny jsou zatím ještě většinou příliš křišťálově slunečné. To nostalgické, doufám, příjde až tak za čtrnáct dní. A proto bych rád použil nějakou básničku nostalgickou jenom lehce. Spíše rozvernou. 

 Po padesátce

Tak už tě v noci nebudí
ten sen o bílé pyramidě,
jež snil jsi, když ti bylo téměř dvacet.
Vždyť život neřekl nám ještě tacet
a v trávě bosé nohy nestudí.

A ženy?
Ó ženy! Stále se ti líbí.
A mláďátka?


No, to by byla fraška!
A proč má muž ze sebe dělat šaška,
když mládě upřímně ho stejně nepolíbí?
Ale zralá žena!

To není jen tchýně
a také nemusí být nutně důchodkyně.

No, abych nepovídal
a nedělal s tím fraky.
Tak, milé dámy,
jsem tu ještě taky!

©O.V.
Zdroj: Báseň vznikla asi před osmi lety a byla uveřejněná roku 2015 na Blogu IDnes


pondělí 24. října 2016

Posázavský pacifik


Když údolím se řítí Posázavský pacifik
stezkou ocelových nítí, lesklejší než čepel dýk.
Já se v téhle chvíli cítím zase jako uličník,
když údolím se řítí Posázavský pacifik. 

Stojím na kolejích ve Vraném nad Vltavou...
Takhle nějak jsem zde po vystoupení z vagónu stával před čtyřiceti lety. Jenomže tenkrát na zádech usárnu a na hlavě šedý stetson. Tak se tomu dělo téměř každoročně s prvním jarním dnem. Vítaly mě zde zvonící koleje, po kterých jsem se vydal podél Vltavy a hlavně kolem Sázavy. Přes celý víkend jsem v osamění šlapal po kolejích i podél nich. Později to byli kamarádi z kapely s příznačným jménem "Sázava", se kterými jsem jezdil na vandr k Prosečnici do Hornopožárských lesů. To bylo něco! Romantické kaňony kousek od civilizace. Byly to vlastně staré opuštěné lomy perfektně ukryté před zraky kolemjdoucích, zarostlé zelení keřů a stromů... Snad jen dva kilometry od trati. Ale byl tam klid a nádherná lesní atmosféra.
Dnes je mým zavazadlem aktovka s projektovou dokumentací, poznámkovým blokem, svinovacím dvoumetrem a digitálním fotoaparátem. Můj vous za ta léta ztratil původní tmavě ryšavou barvu. Ale šedivá snad cti netratí. Občas si někdo z kamarádů vzpomene, že mě kdysi viděl s cigaretou. Většinou se mě snaží namluvit, že musím asi hodně kouřit, když mám šedý knír mírně do žlutoruda. No a mě to dá potom hodně práce dokázat, že je to moje původní barva vousů prokvétající skrz šeď. Opravdu. Už šestý rok nekouřím!
Fotografuji si nádražní budovu i perón. Později z profesních pohnutek i zařízení dopravní kanceláře, telefony a přístroje na stole výpravčího. A po prohlídce interiéru objevuji a čtu na zdi přede dveřmi dopravní kanceláře desku:
VÝZNAMNÝ OBJEKT POSÁZAVSKEHO PACIFIKU
Železnicní trať z Prahy přes Vrané nad Vltavou (s odbočkou do Dobříše) a Čerčany do Světlé nad Sazavou, nazývaná Posazavský pacifik byla postavena po částech v letech 1881 - 1903.
Účel jeji stavby byl hospodářský, proslavil ji však specifický český fenomén - tramping, rozvíjející se zejména v první polovině 20. století.
Na trati se do dnešních dnů dochovaly mnohé objekty dokládající svébytné kvality dobového řemesla.
Jde o zděné staniční přijímací budovy i nádražní restaurace, dřevěné pavilóny skladů a záchodků, stavědla, výtopny tunely, mosty,
mechanická návěstí i semafory ap. Jejich kvality se sice neliší od podobných na dalších lokálních tratích, ve spojení s historií trampského hnutí a hodnotou krajiny, která trať lemuje, nabývají zvláštního významu, hodného ochrany.

Záleží na nás všech, zda trať Posázavského pacifiku čeká v budoucnosti devastace, lhostejná bezduchá modernizace nebo citlivá obnova původniho stavu, doprovázená třeba i přemístenim technologicky zastaralých prvků do jedné či dvou stanic zařízených coby železniční muzea.
Dokumentaci o objektech a životě Posazavského pacifiku shromažďuje Muzeum umění (a designu) Benešov.
A co říkají další prameny na internetu o úseku trati, kam jsem jezdíval?
Jako první se začala budovat trať, kterou dnes nalezneme v jízdním řádu pod označením 210, Praha – Vrané nad Vltavou – Čerčany s odbočkou ze Skochovic do Dobříše. Jejím nejstarším úsekem se stala roku 1881 trať z Vršovic (dříve Nusle) do Modřan. Důvodem pro stavbu dráhy byl hlavně dnes zaniklý modřanský cukrovar. Teprve později bylo rozhodnuto trať prodloužit dále do Posázaví. Následně byla tedy v roce 1897 otevřena trasa Čerčany – Prosečnice (kdysi Požáry). Ve stejném roce byly slavnostně otevřeny také úseky Modřany – Vrané nad Vltavou – Dobříš a dále Prosečnice (resp. Požáry) – Jílové u Prahy. Zbývající a stavebně nejnáročnější úsek Jílové u Prahy – Skochovice byl dokončen v roce 1900. Na stavbě se podílelo mnoho předních stavitelů nejen z tehdejšího Rakouska-Uherska (J. Muzika, J. a V. Kovaříkové, O. Žiwotský, J. Hrabě), ale také z Itálie, kteří měli zkušenosti se stavbou železnice
 v náročném skalnatém terénu.Mapa tratě 210
Realizace trati umožnila obrovský rozvoj celé oblasti Posázaví a Brd. Původně měla velký hospodářský význam (přeprava dřeva z okolí Dobříše, zásobení modřanského cukrovaru nebo papíren ve Vraném nad Vltavou, obsluha kovohutí Mníšek, doprava materiálu z lomů a skláren na trase). Velmi také dopomohla růstu turistického ruchu v Posázaví, v okolí Dobříše a celých Brd. Na začátku století se stala důležitým článkem v rozvoji trampingu v okolí Prahy, protože zpřístupnila romantické scenérie těchto oblastí.

Nic. Jen mě tak napadlo, jak dalece stavba na této trati zasáhne do romantických zákoutí Posázavského pacifiku. Doufám, že to dopadne dobře. I když starý Posázavský pacifik to už patrně nebude.

PS.: Stetson mi před časem sežrali moli. No, a na opravdovém vandru jsem už nebyl 25 let...

Zdroj: Foto kromě první internet, video YouTube
                       Uveřejněno také na blogu IDnes

úterý 2. února 2016

Dnes je Světový den Ukulele!


Dnes 2. 2. 2016 je již 5. světový den UKULELE.  
Vezmu ukulele a pak začnu hrát...  
HAPPY WORLD UKULELE day!


Prosím připojte se s námi po celém světě k oslavě světového dne UKULELE!
Ukulele je skutečně globální nástroj a spojuje lidi po celém světě. Jak Jake Shimabukuro, virtuós na ukulele, říká, ukulele je  "nástrojem míru."

Dejte současný svět dohromady skrz čtyři struny!

 Zdroj: YouTube, obrázek FB

neděle 8. února 2015

Sopraninové ukulele a další stádium progresivní UAS

Mám problém...

Koketuji s tím, že bych si pořídil další ukulele. 

No řekněte, není rozkošné?
http://youtu.be/nSh4JBHszxc

Riskoval bych tím, že budu spát pod mostem. Moje rodina by se na páté ukulele vpořadí patrně netvářila zrovna dobře...http://www.toonsup.com/users/c/cwtoons/uke_island_101031_1722.jpg



A také moje chronická nemoc UAS by se tím vícenásobně prohloubila - viz pojednání :
http://odowakk.blogspot.cz/search?q=uas

Ale...tahle nádherná věc má pouhých 40 cm!
https://www.ukulele.de/shop4/media/images/org/iuke-ros-s.jpg



A jak se vlastně balí miniukulelisté na dovolenou?
http://youtu.be/S0ohe9Ybzk4


Ach, jóó... 
http://youtu.be/WAaGXOdpdRM 

https://circuitsandstrings.files.wordpress.com/2013/08/20130803-211350.jpg?w=625&h=466
 

Prameny: obrázky z internetu, YouTube, http://ukeshop.cz


pátek 14. března 2014

Otakar Brousek st. + 14.3.2014

Pamatuji si na to, že jsme před dvěma léty v divadle ABC v Praze k zahájení XV. Všesokolského sletu hráli ochotnicky Prodanou nevěstu. 
Seděli jsme o přestávce divadelním klubu u baru a to s tímto pánem (a vlastně křestním jménem mým jmenovcem) vedle sebe, popíjeli pivo a on, pro mne mistr herectví s nádherným hlasem, mi s úsměvem vykládal jak se mu naše amatérská sokolská Prodanka moc líbí.
 

Tento pán mě dnes moc zarmoutil...




čtvrtek 30. ledna 2014

středa 5. června 2013

Úplně první ČESKÝ UKULELE FESTIVAL, aneb tak se mi zdá, že jsme se dočkali!




Vždy jsem měl trochu smutný pocit z toho, proč ve střední Evropě a zejména v Čechách (vidíte, že nerad používám slovo Česko, dobré jitro Česko! atd.) není tolik zájmových sdružení a akcí jako mají jinde ve světě. 
Nepočítám akce sportovní, koncerty amatérských i profesionálních hudebníků, folklorní festivaly atd. To všechno má u nás jakous - takous tradici napříč režimy, co u nás kdy byly. Ty je jenom  akce modifikovaly (a občas i zakazovali) k obrazu svému. 
Pozor, také už vůbec nemluvím o po světě rozšířených komerčních soutěžích a akcích typu "Milionář", "Superstar" atd. atd................................................................
Ale něco nového, neotřelého!
Proto jsem moc zajásal při internetové hlášce, že se u nás konečně koná 

1.festival pro malý příjemě znějící hudební nástroj jménem UKULELE.

Jak jsem se vždy skoro se závistí hleděl na Ukulele festivaly v Německu, v Anglii, v USA, v Austrálii...

Uvažuji proč asi akce nového charakteru se u nás zavádějí tak obtížně?  Snažil jsem se vžít do role průměrně myslícího českého občana, který by takovou akci měl pořádat, případně zaštítit, aniž by k dané věci měl nějaký vztah. Hlavou mi prolétlo několik "pravděpodobných důvodů"  :
  • S tím souvisí i pocit : Když se uskuteční takováto akce, k čemu? 
  • Za jakým účelem? 
  • A nechce se na tom zase někdo jenom obohatit?? 
Fuj! Pryč od takových myšlenek! Je to prakticky pořád stejné. Nenaučili jsme se ještě myslet jinak, než v předchozích režimech. 
Věřil bych tomu, že za takovou nedůvěrou mezi lidmi mohou částečně i média, která negativa v podobě katastrof, zlodějin, tunelářství a i dění v našem milém parlamentu, do nás denodenně perou přímo "pod tlakem".  Též svoji polívčičku si na nás přihřívají již výše zmíněné komerce buď jako TV seriály, nebo typu "Milionář" a "Superstar". Z toho plyne, že jsme stále více nezdravě médiálně zahlušováni. Neumíme se pořádně oprostit od denních starostí a správně uvolnit. Třeba hrát si i když je nám 25 let, nebo už jsme překročili x-tý křížek. V mysli se mi objevuje našimi politiky stále zavrhovaný a už bohužel zprofanovaný model - občanská společnost. Je to ono, co nám zde chybí?



Tááák, zde bych udělal opravdu tlustou čáru a už konečně přestal mluvit o politice a národních problémech.
_________________________________________________________________________________
  • Poslední důvod dosavadního nekonání u nás akcí například typu Ukulele festival, je zcela prozaický, reálný a přípustný - všeobecná neinformovanost.
  • Napřed musí informace o předmětu zájmu danné akce mezi lidmi překročit "kritické množství". Tak jsou splněny základní nutné a zároveň postačující podmínky k tomu, aby výše zmíněná akce mohla být úspěšně uspořádána.
          S podmínkami konáním festivalu souvisí i zrušení dvou mnou již dříve definovaných pojmů:
  1. Středoevropská ukulelová poušť - žádná informovanost ve středoevropské lokalitě o tom, co je to ukulele, žádné nebo málo kvalitních nástroji v prodeji. Doposud obecné povědomí o pojmu ukulele je znalost (když nějaká je) humorné scénky Felixe Holzmanna "Ukulele" a obsah písně Jarka Nohavici "Milionář" (proč měl ten dotyčný v písni bobky u p.....).
  2. Středoevropská ukulelová černá díra - jev, kdy veškerá (zvláště laciná) ukulele mizí vesele z pultů prodejen a to patrně za záhadných okolností,  aby se už více, až na malé vyjímky (alespoň z mého pohledu mezi známými), neobjevila na veřejnosti. Takže to u nás potom vypadá, že ukulelistů přibývá jen pomalu i když slušná spotřeba nástrojů tomu nenasvědčuje. Doufám, že s tím nesouvisí poznámka na jakémsi webu, že ukulele se dobře vejde do kamen...
Fakt ovšem je, že to bude mít díky festivalu a následnému zrušení pojmů 1. a 2. i své záporné aspekty v podobě dalšího rozšíření již u nás mírně zaznamenané infekce a nedej Bože následné epidemie UAS ('Ukulele Acquisition Syndrome)
Odborné pojednání o této závažné chorobě viz:
http://odowakk.blogspot.com/2011/04/ohrozuje-nas-hrozba-nakazy-uas.html



Proto opět náléhám na zvyšující se počet zájemců o ukulele:
--------------------------------------------------------------

Teď již bez legrace filozofování. Festival bude záslužná akce hlavně pro hudební fandy (a nejen pro ně!). Patří proto vřelý dík organizátorům 1.českého ukulele festivalu (kteří, pokud vím, jsou většinou fandové také) a všem sponzorům akce.

1.český ukulele festival
se koná koncem srpna v obci Únětice u Prahy. 

 
Centrem aktivit bude místní pivovar.
Účinkující na pódiích a lektoři workshopů budou z Velké Britanie, Holandska, Belgie, Izraele, Itálie, USA a z České Republiky.

Předpokládaný program (sledujte další informace na
http://www.ukulelefestival.cz/   !! ):
Čtvrtek 29. srpna
Úvodní koncert v Malostranské Besedě v centru historické Prahy.

Od pátku 30. srpna do neděle 1. září bude v jednom z restaurace v obci k dispozici nejméně jeden otevřený mikrofon.

Pátek 30. srpna
Na pátek není stanoven oficiální fixní program, nicméně bližší informace ještě upřesníme. Pro každého, kdo bude chtít hrát nejméně na dvou místech, budou připraveny otevřené mikrofony.

Sobota 31. srpna
Nejdůležitější část festivalového dne proběhne v pivovaru v obci Únětice na okraji Prahy. Hlavní událost, zahrnující směsici workshopů, koncertů, barů a podobných zařízení v obci, bude garantována „uke friendly“.

Neděle 1. září
Relax, brnkání, otevřený mikrofon, rozloučení s přáteli…

Přihlášky na festival, další informace a sponzorování festivalu na mailu: ben.anderson@email.cz