Tak se mi to letos přece jen podařilo absolvovat. Sice jsem navštívil jen tři chrámy, ale myslím, že to stálo za to. Vlastně čtyři, ale v prvním to trochu znám a tak v chrámu Panny Marie Sněžné, po vyzvednutí orazítkované brožury a zběžné prohlídce jednoho z neznámých prostor, jsem pokračoval směrem na Staré Město pražské.
Uvádím zde úryvky z tisku:
Vyzvánění zvonů na stovkách chrámů v celé České republice dnes v podvečer zahájilo Noc kostelů, během níž se pro veřejnost otevřou křesťanské chrámy a modlitebny. K návštěvě běžně nepřístupných míst, na kulturní program i na mši zve přes 900 kostelů. Zahájení Noci kostelů ve všech chrámech provázela také společná modlitba.
------------------------------------------------------------------------------------------
"Můžeme vstoupit do prostorů, které formovaly naše náboženské, kulturní i společenské dějiny. V mnohých z nich se utvářely naše národní dějiny. V nich bylo požehnáno životu při křtu, v nich se uzavíraly sňatky, ale byla také konána poslední rozloučení. Život každého jednotlivce dostával, ale může i dnes dostat potvrzení o své jedinečnosti a významu," uvedl k Noci kostelů pražský arcibiskup Dominik Duka.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Noc kostelů se setkává s rostoucím zájmem farností a sborů, třeba v královéhradecké diecézi se zapojilo zhruba třikrát více kostelů než loni. K účasti se přihlásilo 131 kostelů, z toho 34 nekatolických. V pražské arcidiecézi se letos do Noci kostelů zapojilo již 85 chrámů, více než loni, kdy se během této akce v pražské arcidiecézi otevřelo 68 církevních staveb.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Tajemství kůrů, sakristií, krypt, modliteben a dalších prostor odhalí 12 církví sdružených nebo přidružených v Ekumenické radě církví ČR.
Myšlenka pozvat kohokoli v nezvyklou hodinu do kostela vznikla v Rakousku v roce 2005.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Tak nejprve jsem navštívil Vlašskou kapli stojící v pravoúhlém koutě mezi kostely sv. Salvátora a sv. Klimenta v Karlově ulici. 
Program tam zrovna žádný neprobíhal, ale opravdu stálo za to si znovu po létech prohlédnout tento skvost se zajímavým barokním interiérem, kde stavitelem byl Domenico Bossise.
přičemž pěknou náladu a soudržnost společenství dodávalo předávání dlouhých tenkých svící mezi účastníky této akce, stojícími poslušně ve frontě až na ně příjde řada.
Návštěvníci se mohli podívat v sakristii na promítané obrázky ze života farnosti, nebo na ochozu shlédnout výstavu fotografií z rekonstrukce varhan .
Audio-vizuální zážitek však ještě čekal. V podobě barev a vlnek odrážených na barokní strop od velkého zrcadla pod vodou, dálkově řízeného bílého balónu s bílým fáborem, poletujícího po chrámu a samozřejmě také barokní (a trochu i jazzové) hudby pánů Stivína a Huga.
Následným zastavením toho večera byl chrám Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí. Byla to zároveň důstojná tečka za tímto zajímavým večerem v podobě varhaního koncertu na krásně zrekonstruovaných nejstarší varhanách v Praze.
Varhany pocházejí z roku 1673 a postavil je varhanář Hans Heinrich Mund z Kolína nad Rýnem.
Další fotografie a videa : https://picasaweb.google.com/mrodowakar/NocKostelu2752011?feat=directlink
