pátek 25. září 2009

O ukulele 1. - v pěveckém sboru

Laskavý čtenář nechť promine… Ale opravdu se tímto pojednáním nechci nijak vměšovat autorovi do rozsáhlé encyklopedie kdesi na internetu „O sborech a sboristech“. Nicméně musím pohovořit o jedné sborové podčeledi, která se vyskytuje v celém pěveckém sboru bez ohledu na pohlaví, zařazení do zpěvných hlasů, či věk sboristy.

Je to živočišný druh sboristů hrajících na různé hudební nástroje. A to občas i na veřejnosti! Tuto podskupinu sboristů můžeme dělit na kytaristy, zobcové a příčné flétnisty, klavíristy, hráče na pilu, na hřeben, foukací harmoniku atd. Pamětníci si vypráví, že v historii sboru se objevoval i kontrabas!

Hráči jsou ve sboru oblíbeni za účelem doprovodu k „rekreačnímu“ zpěvu na sborových večírcích, mejdanech, oslavách a samozřejmě na sborových zájezdech. Přestože se naleznou pro tento druh produkce i kritické hlasy typu: „Já myslel, že když XY nejede na zájezd, tak tu nikdo řvát nebude“, nic nemění na tom, že se u zájezdového autobusu pravidelně objevují ženy i muži nesoucí pouzdro s jejich drahocenným nástrojem.

Nejkvalitnější hráči mají potom tu čest být vyzváni sbormistrem k doprovodu sborových skladeb na koncertě, pokud to vyžaduje styl a efekt dotyčné skladby.

Po mém vstupu do sboru, absolvování několika již zmíněných „nekoncertních“ akcí a sborových zájezdů, mi cosi říkalo, že bych měl také přispět svou troškou do mlýna a uplatnit své šumařské zkušenosti z minula. Vrozený ostych mi nedovoloval zařadit se mezi kytaristy. Vždy jich bylo ve sboru více, než vrabců na střeše a o kvalitě hry některých jedinců, značně převyšující tu moji, se nedalo pochybovat. Zvolil jsem tedy na začátku nástroj jiný. Mandolínu. Důvodů bylo několik. Mandolína stejné ladění strun jako housle. A na skřipky jé) jsem přeci v útlém věku celých pět let chodil do li-, do li-, (Hallo Dolly!) do lidušky! Díky tomu nyní člověk alespoň věděl, které noty hraje. Důvod druhý byl spíše praktický. Některé sborové zájezdy bývají tak organizačně nabité, že na večírek se spřáteleným sborem, či na nějaké mejdanění nezbývá čas. To potom zklamaným nosičům těžkých kytarových futrálů nezbývá, než svůj poklad vláčet bez užitku tam i zpět. Po zhodnocení marně vynaložené námahy nechávají někteří hráči pro příště svého hudebního miláčka raději doma. Je to škoda. Naopak malý a lehký hudební nástroj tu výhodu, že problémy se zbytečným balastem během zájezdu se minimalizují. V případě absence „hudebních hrátek“ takový nástroj téměř nepřekáží.

Přes všechny klady mandolíny jsem toužil po malém hudebním nástroji bez hlasitého cinkavého zvuku, jehož hlas by moc nečněl z kytarového pléna, ale naopak by se s ním příjemně pojil. Též by mohl být snadno ovladatelný. Něco jako malá cestovní kytara. A osud byl ke mně milostivý.

Již léta obdivuji miniaturní banja s bublavým štěkavým zvukem, na kterých proháněli své prsty Georgie Formby, František Turek a Kapitán Kid. Z internetových stránek posledního z nich jsem se posléze dověděl, že se jedná o ukulele banjo. A byl to opět internet, kde jsem zjistil, že toto banjo je vývojovou odnoží malého čtyřstrunného, kytaře podobného hudebního nástroje se jménem ukulele.

Jednoho červencového dne jsem se dostavil k odjezdu na rekreační sborové soustředění do Bulharska s maličkým futrálkem pod paží a s desítkou pro nových základních akordů v hlavě. U autobusu se to již hemžilo postavami obtíženými zavazadly. Po vzájemných pozdravech jsem u těch „hrajících“ několikrát zaregistroval protažený obličej s poznámkou : „Co to jééé?“ To ještě netušili, že budou muset mou hru poslouchat téměř každý večer.

Večerní sedánky pod širým nebem v kytaro-ukulelovém opojení, často doplněné dobrým bulharským vínem, mi poskytly tak potřebnou základní praxi a sehrání s kolegy kytaristy. Záhy se však projevily některé záporné vlastnosti levného sopránového ukulele. Nástroj se nedal naladit tak, aby lahodil mému sluchu! Nouzové korekce intonace nástroje sirkami a přizpůsobení stylu hry silonovým strunám však udělali své. Takže jsem nakonec celkem úspěšně ladil s mým „kytařím miminkem“dohromady s jeho objemnějšími šestistrunnými příbuznými, čímž jako bychom byli přijati do tohoto hudebního společenství.

Ale ještě dlouho po zájezdu jsem od kohosi zaslechl úsloví, které se naštěstí nevžilo -„falešný jako ukulele“.

Varování!

Hra na ukulele způsobuje závislost!

Mimochodem, víte o tom, že ukulele:
- v letošním roce oslavilo své 130 narozeniny?
- má, kromě jiných, 4 základní velikosti a 3 běžně používaná ladění?


středa 23. září 2009

Také se ti v hlavě pořád přehrává nějaký magneťák?


Touto větou začínala moje reakce na článek, který se mi líbil. Autorka a majitelka blogu mě ujistila, že u ní stále husa vyskakuje z mísy a kolébá se po pokoji.

Tedy mám dojem, že kdo tohle začal číst, tak už zavírá můj blog s povzdechem, že dotyčná dívka i autor tohoto článku museli být "pěkně zhulený", nebo jsou oba dost ujetý.
Když zcela vyloučím první variantu, tak pokud jde o druhou možnost, není to tak docela pravda. Jenom jsme oba nezávisle na sobě absolvovali XVII. ročník Mezinárodního pěveckého festivalu Bohemia Cantat, konaného 27. - 30. srpna 2009 v Liberci.
Již pět let jsem se do Liberce chystal a vždy mi do toho něco přišlo. Každý rok mi zbylo jen poslouchat nadšené ohlasy svých kolegů z pěveckého sboru. Letos to konečně vyšlo!
To se do města na úpatí Ještědu sjelo téměř 500 sborových zpěvaček a zpěváků z celé republiky i okolních států. Vytčeným cílem účastníků bylo pod vedením zkušených sbormistrů v minimálním čase tří dnů nastudovat vybrané skladby a ke konci je interpretovat. Jako každoročně, byli zpěváci rozděleni do ateliérů podle žánru jejich skladby. Letos tu byly ateliéry:
  1. Hudba vrcholného baroka
  2. Z tvorby Bohuslava Martinů - Romance z pampelišek
  3. Ateliér sborového zvuku s alikvotními tóny
  4. Autorský ateliér - kantáta Holčička se sirkami
  5. Muzikál
  6. Jazz
Na koncertech byla mezi vystoupení ateliérů vkládána vystoupení hostujících sborů a společný zpěv z festivalových zpěvníků. No, bylo by to ještě dlouhé vyprávění o přátelském ovzduší, výborných dirigentech, o ranním společném zpívání všech ateliérů, o společenském večeru a koncertech... A kdo by chtěl více informací doporučuji :
http://bohemiacantat.cz
http://www.ucps.cz/portal/cz/01-01-clanek.php?see_ID=1631

Tak vidíte, že po tak silných zážitcích, kdy (jak vždy říkám) ještě týden (teď i více) mi hudba teče z hlavy ušima ven, člověk může mít ten luxus a být maliiínko šoupnutý. V mém případě za to můžou ty Martinů Pampelišky, které teď už sice méně, ale přesto se občas ozvou.
Pojedu příště zas..........

Ještě nakonec bych rád navázal na reakce na blogu té dívky.
Po mém komentáři, vyjadřujícím úlevu, že jsem asi ještě normální, se mi dostalo odpovědi: "Žádné strachy, je to naprosto normální diagnóza bohemka. Časem to přejde. Pak příjde cédéčko (myšlena nahrávka z našeho koncertu) a když přejde i to, tak bude akorát další ročník Bohemky. Jen je to lehce nevyléčitelné..."

úterý 22. září 2009

Už zraje podzim v zahradách...


...je červený a zlatý, zavoněl sladkým jablíčkem i hořkým dechem máty.

Tak nějak se kdysi zpívalo v písni pro dětský sbor od Petra Ebena. Ale i když dnes ještě bylo pěkně, už nám asi změnu ročního období nikdo neodpáře. Slunce na své pouti po ekliptice vstupuje do znamení Vah 22. září ve 22h 18min SEČ. Bude podzimní rovnodennost a tím začíná astronomický podzim. Ti kdo píšou do šuplíku mě teď pochopí a ostatní mě snad omluví, když přivítám podzim takto :

Podzim
Listy již zbarvilo sluneční zlato
a lesy obléklo v plesový šat.

Na cestách vrásčitých zasvítí bláto,

říční proud v oparu chystá se spát.
Noc je už chladná, den rychle kvačí,

jen plachá srna běží za jinou.
Po ránu mlha kroky své stáčí

nad zadumanou krajinou.

Uvítání


Dobrý den! Vítám všechny, kteří si chtějí prohlédnout můj blog , to co na něj občas budu psát a případně na mé příspěvky reagovat. Mou velkou zálibou je hudba a potom fotografování. Ač jsem technik, a nebo právě proto, hudbu se snažím provozovat aktivně formou sborového zpěvu a amatérským hraním na všechny možné hudební nástroje. Poslední dobou mě drží (a to i nad vodou jako relax) hra na ukulele. Zajímá mě též stavba samotných hudebních nástrojů. Občas se neubráním filosofii a poezii. To je o mých zájmech asi vše základní.

Děkuji Vám za návštevu!