Stille Nacht, heilige Nacht - pro všechny hráče na ukulele s dobrou vůlí!

Stille Nacht, heilige Nacht (česky Tichá noc, svatá noc) je snad nejznámější vánoční píseň na světě!
Vznikla roku 1818. Vesnický učitel a varhaník Franz Xaver Gruber napsal hudbu a kněz Joseph Mohr slova.
Píseň byla poprvé předvedena na Štědrý den v kostele Sv. Mikuláše v Oberndorfu u Salcburku.
Joseph Mohr prý tenkrát doprovázel píseň na kytaru, protože byly rozbité varhany. Píseň se doslova rozběhla po Rakousku a Německu a posléze všude po světě. Dnes je přeložena do 300 jazyků a nářečí včetně češtiny, jako koleda je zpívána po celém světě.
Stille-Nacht-Kapelle (Kaple Tiché noci) v Oberndorfu je dodnes turistickou atrakcí.
---------------------------------------------------------------
Pro jedinečnost a přitom krásnou jednoduchost této vánoční písně jsem neodolal a vytvořil tabulaturu pro ukulele:

Původní zápis písně:

1. Stille Nacht! Heilige Nacht!
Alles schläft; einsam wacht,
Nur das traute hochheilige Paar.
Holder Knabe im lockigen Haar,
Schlafe in himmlischer Ruh!
Schlafe in himmlischer Ruh!

2. Stille Nacht, Heilige Nacht,
Hirten erst, kund gemacht!
Durch der Engel
Haleluja
tönt es laut von
fern und nah:
Christ der Retter ist da,
Christ der Retter ist da!

3. Stille Nacht, Heilige Nacht,
Gottes Sohn, o wie lacht
lieb aus deinem
göttlichen Mund,
da uns schlägt
die rettende Stund,
Christ, in deiner Geburt,
Christ, in deiner Geburt!

4. Nichts mehr sich bewegt,
kein Mäuslein sich regt,
zu schlafen beginnt
das herzige Kind.
Schlaf denn und tu die Äuglein zu,
schlaf und gib uns die ew´ge Ruh!
Nichts mehr man dann singt,
kein Stimmlein mehr klingt:
schlaf Jesulein zart,
von göttlicher Art!

A zde jsou odkazy na YouTube:
http://www.youtube.com/watch?v=WxrBhZvvSIQ

http://www.youtube.com/watch?v=V6gnRvumDiA&feature=related

Čas radosti, veselosti - pro všechny hráče na ukulele s dobrou vůlí!

Abych slavení narození Ježíška učinil za dost, přidávám jednu z mých nejmilejších vánočních písní "Čas radosti, veselosti".

Zde jsou slova s notovým zápisem, ale v jiné tónině než je tabulatura:
A zde je opět odkaz na píseň na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=bnWy1sJDoNQ&feature=related

Nesem Vám noviny - pro všechny hráče na ukulele s dobrou vůlí!

V čas Vánoc je dobré muzicírovat. Alespoň já to mám moc rád a vžité už od dětství. Přicházím tedy s tabulaturou české lidové koledy "Nesem Vám noviny", kterou mě svěřil autor úpravy k publikaci na blogu. Vánoční kamelotská (to ty noviny! :-) ) jak ji nazývá jeden z mých cynických hudebních kamarádů.
Doufám, že když ne už pod stromečkem, tak pro své bližní si ji rádi zahrajete!

Přeji hezký zbytek svátků a šťastné muzicírování!

Nesem vám noviny, poslouchejte,
z betlémské krajiny, pozor dejte.
[:slyšte je pilně a neomylně,:] rozjímejte.

Syna porodila čistá Panna,
v jesličky vložila Krista Pána.
[:Jej obvinula a zavinula,:] plenčičkama.

K němuž to andělé z nebe přisli,
i také pastýři jsou se sešli.
[:Jeho vítali, jeho chválili,:] dary nesli.

Andělé v oblacích prozpěvují,
narození Páně ohlašují,
[:že jest narozen, v jeslích položen,:] oznamují.

A zde je odkaz na píseň na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=TdZM08g9bX8&feature=related

O ukulele 2. - Je ukulele jen hračka pro děti? (2.část)

http://odowakk.blogspot.com/2010/03/o-ukulele-2-je-ukulele-jen-hracka-pro.html
(pokračování)
Občas rád zajdu do obchodu s hudebními nástroji. Sonduji. Dívám se jaký je u nás v současnosti sortiment ukulele. To abych neztratil přehled. I když se časem vše trochu vylepšilo, stále to není ono. Hlavně s informovaností. Někteří lidé například ví, že na YouTube existují nahrávky třeba...The Ukulele Orchestra of Great Britain a že jsou výborní.
Ale...
Všeobecně veřejnost u nás, včetně prodavačů hudebních nástrojů, stále zná název tohoto malého, alespoň pro mne sympatického a všestranného nástroje pouze jako mlhavý pojem ze scénky Felixe Holcmana, nebo z písně "Milionář" Jarka Nohavici.

Prosím vážené p.t. čtenáře, aby nebrali tento text jako zoufalcovo vytí na měsíc. Kruh ukulelistů a jejich přátel se u nás stále, byť pomalu, rozšiřuje. I když domluva mezi nimi, natož setkávání (aspoň že je možné to internetové!) je (a vlastně díky nedostatku času i se mnou) problematické.
Ale...
Někdy to na člověka najednou příjde. Všude ve světě jsou zásobené prodejny nástroji, ukulele kluby, festivaly ....
A také mnoho lidí, díky titěrnosti nástroje považují ukulele za dětskou hračku!

Možná je moje psaní jen výkřik do prázdna a zatím už se někde něco děje. A nebo hlas volajícího na středoevropské ukulele poušti....

...ale jeden nikdy neví.

Na závěr bych rád skončil tam, kde jsem začal.
V prodejně hudebních nástrojů.
Ano! Jsou tomu skoro dvě léta. Byl jsem na služební cestě v jednom nejmenovaném a celkem velkém městě v Čechách. Osud mi nějakým nedopatřením nadělil, že jsem zpět na nádraží musel jít kolem hudebních nástrojů. Za výkladem majestátně trůnily na svých podstavcích kytary renomovaných značek.
Už jsem neváhal ani vteřinu!
Uvnitř jsem tiše požádal prodavače, zda bych si nemohl prohlédnout sopránové ukulele, krčící se skromě ve skleněné vitrině v nejzapadlejším koutě prodejny. A také, jestli mají ještě nějaké jiné nástroje tohoto typu.
Následovalo dlouhé mlčení................................................................Asi tak!
Babička mě vždy nabádala, abych neukazoval prstem. Tentokrát jsem to udělal!
A poté pronesl prodavač větu , kterou si snad budu pamatovat věčně:
"....Aááá, vy myslíte támlencto v koutě....Nóó, mám toho vzadu asi eště dva kusy....No, jóó! Ale já to vždycky prodávám jako dětskou kytárku...."
Poděkoval jsem a vycouval poníženě z prodejny.
Po chvíli strávené na lavičce v parku a cigaretě jsem byl opět schopen pokračovat v cestě na nádraží.
Když se vlak na Prahu konečně hnul z místa, rozsvítilo se mi v hlavě a já pochopil, co vlastně značila prodavačova odpověď.
Uvědomil jsem si:

Vždyť už teď musíme vychovávat pro ukulele novou generaci! A ta od útlého věku potřebuje kvalitní nástroje...

Proboha! Paní, ženy a dívky ukulelistů mějte trpělivost a slitování!!!

A až takhle to může skončit...

Převzato z blogu Tim Harries Cartoons and Illustration: Ukulele Advice

150. let Svatoboru, aneb ještě jsem plný dojmů z vyjímečné akce...

O předposledním víkendu v říjnu jsme se totiž, čtyři mužští členové našeho pěveckého sboru Gaudium a ještě s paní sbormistryní, zúčastnili oslav 150. výročí pěveckého sboru Svatobor ze Sušice.

Sotva jsme v dopoledních hodinách dorazili do města, už bylo na co se dívat. Po náměstí se procházeli dámy i pánové v dobových kostýmech z 19. století a v krojích, krojovaní dudáci a velocipedisté s historickými stroji.

Sbor byl založen v 19. století v době národního obrození. Proto se na náměstí nejprve konalo shromáždění, ve kterém se představil Svatobor i hosté. A to vše se mělo dít v obrozeneckém duchu. Představovali jsme tedy, ještě se zástupci jiných sborů,

původní místní mužský sbor zpěváckého a hudebního spolku Svato-Vácslav v královském městě Sušici.
Průvod "důstojných" mužů v kloboucích a s holemi došel z muzea na prostranství před kašnou

na náměstí, zapěl svatováclavský chorál a píseň z doby obrození "My jsme hoši od Šumavy".

Shromáždění lidé si vyslechli řeč „národního obrozence doktora Otakara Hostinského“. Zpráva o nálezu busty sv.Václava od neznámého mistra Pokojského, vzrušila jistě všechny přítomné. Poprsí bylo zazděné do sochy totalitního prezidenta a objeveno při její likvidaci.
Pátraním po mistru Pokojském se nakonec ukázalo, že jméno v německém překladu znamená "Cimrman" a to nám už něco říkalo.

Všichni přítomní s chutí zazpívali píseň "Čechy krásné, Čechy mé"

A potom už... očekávané odhalení sochy svatého Václava. Ta nečekaně ožila a odjela na koni pryč.


Podvečerní slavnostní koncert v místní Sokolovně zahájill opět mužský sbor Svato-Vácslav 2010 chorálem "Svatý Václave". V jeho podání bylo provedeno ještě šest skladeb. Například Janáčkova "Láska opravdivá" a "Proto jsem si housle koupil" od Zdeňka Lukáše (záběry z generální zkoušky).


Zažili jsme tedy dirigenta Svatoboru Josefa Baierla na vlastní kůži a zpívalo se nám velice pěkně.


Po tomto úvodu se rozjela celá škála programu v kombinacích složených převážně ze sboru Svatobor.

Ať již jako ženský sbor, smíšený a komorní sbor, sólisté, nebo ve spolupráci s dětským sborem.

Repertoár byl rozmanitý. Namátkou jmenuji C. Orf - Carmina Burana,

nebo pěvecké scény z muzikálu My fair Lady a to opět v divadelních kostýmech!

Mezi tím byli vyznamenáni zasloužilí členové a příjmány gratulace. Naše dárková květina byla značně neobvyklá.

A když jsme ještě po předání daru na pódiu v kvartetu zazpívali píseň na melodii "To pívečko, to věru je nebeský dar", v naši speciálně upravené verzi, chválící šumavské luhy a sbor Svatobor, bylo publikum zcela naše!

Zbývá jen nastínit, že po ukončení produkce sboru Svatobor přišla závěrečná davová scéna všech, tedy i nás. Společný zpěv zazněl ve znamení Bedřicha Smetany - Proč bychom se netěšili a dvou Ježkových písní.

Společenský večer ve víru tance, rozprav a zábavy, trval do pozdních ranních hodin...........


Nakonec převzatý dobový článek (Ursus Šumavský) o jubilejním koncertě 28.6.1921:
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Po koncertě nastala volná zábava, jež zcela určitě přivábila do Sokolovny aspoň 70% účastníků koncertu, počítaje v to ovšem i účastnice. A komu by "nehrály nohy" za zvuků vojenské hudby, jejíž píli ve hře a ochotu ku prosbám o "dacapo" seznali jsme v Sušici již několikrát? Jen k tomu neestetickému způsobu tance bych konečně jednou promluvil upřímné slovíčko. Nač, ptám se, ty "one-stepy" a "two-stepy", to porážení židliček po stranách sálu a ty různé více méně nevkusné "strkanice" do předu, stranou a na zad, to prohýbání těla jako při "loupání v kříži", držení tanečnice a všeliké jiné "nemravy", podobné těmto nevkusnostem?

Což Vám, vy mladí lidé, nestačí tanec sám sebou, jak stačil otcům Vašim? Viděl jsem mezi tančícími dvojicemi prostého dědouška s babkou. Nekroutili se jako holuby na báni, "nestrkali" do tančících zleva ani zprava a přec jim za požitku rytmických pohybů zářily oči, jako těm mladým, z niž někteří nevěděli, nemají-li se snad pro zvýšení požitku při tanci rukama vevrtati až někam do stropu a odtud třepati nohama v šíleném vytržení. Tyto nezpůsoby nehodí se do dvorany, kdež má se pěstovati síla a "krása", nýbrž někam na >>Marjánku<<, nebo jinou >>dupárnu<< z periferie pražské.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Odkaz na další fotografie a video:
http://gaudiak.rajce.idnes.cz/150_let_peveckeho_sboru_Svatobor/

Je to vůbec možné?

Vždyť před týdnem v Boskovicích a i potom v nedělní Šárce, bylo tak pěkně. Blankytná obloha se na nás jen smála...
Joó, je to tak. Dnes jsme se poprvé probudili do zamračeného, plačtivého podzimního dne.

Mám problém. Jednak vzhledem k mému sedavému zaměstnání a také k mé již skoro roční úspěšné abstinenci od tabákových výrobků. Jistě tušíte o co jde.
Ale tento problém je už takový, že něžné pohlaví již nespočine na mě se zalíbením svým luzným zrakem (ó, a jak bych si to, alespoň ještě jednou v životě, přál být dámou obdivován) a to včetně mé ženy. Spíše s despektem. (Snad proboha, ještě ne s opovržením?)

Potom došlo k příhodě v práci. Při pohledu do zrcadla jsem si tiše posteskl o svém problému ("To jsem tlustej jako prase!"). Moje kolegyně, čacká toť matka tří dětí, mi odpověděla prostě a trefně: "Tak se na sebe nedívej do zrcadla!" Odpověď mě natolik rozesmála a uvolnila, že jsem se místo komplexů rozhodl vzít svůj problém do vlastních rukou, o napravení společenského "handycapu" nemluvě. Snad jsem se v životě nikdy vědomě nepřejídal, ale pohyb mě opravdu chybí. Chtěl bych to řešit převážně pěší turistikou. Ta mě nikdy nebyla cizí. Začít jsem chtěl co nejdříve.
Dnešek se i přes plačtivé počasí výborně hodil. Bohužel, u nás byli všichni mimo domov, nebo nějak zaměstnáni. Vyrazil jsem tedy prvním vlakem, který z hlavního nádraží jel a to do blíže neurčené stanice (to já rád).
Vystoupil jsem - v Zadní Třebáni. Tady jsem ještě nebyl.
Sám.
Protože již bylo pozdě po poledni, vzpoměl jsem si na rčení pánů Šimka a Grossmana o tom, že : "Kdo nechce být obézní, musí hodně jíst a spát, protože hladové zesláblé tělo se nemůže obézitě bránit."

Jal jsem se tedy hledat restaurační zařízení.
Před restaurací "U mlýna" seděl bílý kocour a prohlížel si mě velkýma žlutýma očima. Když jsem se k němu přiblížil, tiše zamňoukal a odcházel dveřmi do restaurace. Vešli jsme oba současně. Pan Bílý (tak se ten kocour jmenoval) vyskočil na barovou stoličku, stočil se a ihned usnul.


Po dobrém obědě jsem se v drobném dešti vydal asi na 15 km okruh. Mapu jsem neměl. Pamatuji se jen na jména obcí Běleč, Liteň a Vlenice. Když jsem posléze uviděl na kopci golfové hřiště a v dáli za ním nad lesy majestátní věže hradu Karlštejna, věděl jsem, že můj cíl, tedy železniční stanice Karlštejn, je v mnou dostupné lokalitě.

Závěr výletu, kromě zdravotně-tělesných požitků, přinesl i ovoce jiné. Někdo má v tomhle počasí těžké deprese, nebo bolesti hlavy. Snad to bylo tím mrholením a možná také jablečnými orgiemi, které jsem pořádal díky alejím jabloní podél cest. Má hlava kupodivu začala produkovat verše takovou rychlostí, že jsem si je na rozmoklý papír obyčejnou tužkou musel zapisovat, abych je nezapoměl. Ukázka je na konci článku.

A ještě nakonec.
Založím možná OPTK (Odowakarův příležitostný turistický klub) pro každého, kdo se chce přidat, když rodina zrovna nebude mít čas, abych zase po tom Božím světě nebloudil sám.

Říjnová sobota

Takže je podzim, - řekla cesta.

Zablácená jsem dozlata.

Když po mě jezdí lidé z města,

mají vždy kola od bláta.

Deštníky-houby na mě rostou,

prý je už podzim. No, já vím!

Potoční býlí s vůní prostou

soupeří s vanem jablečným.

Mlha mě k ránu vždy o kus zkrátí,

v šál halí moji krajnici

a říjen počal bubnovati

prstíky deštěm vonící.