http://odowakk.blogspot.com/2010/03/o-ukulele-2-je-ukulele-jen-hracka-pro.html(pokračování)
Občas rád zajdu do obchodu s hudebními nástroji. Sonduji. Dívám se jaký je u nás v současnosti sortiment ukulele. To abych neztratil přehled. I když se časem vše trochu vylepšilo, stále to není ono. Hlavně s informovaností. Někteří lidé například ví, že na YouTube existují nahrávky třeba...The Ukulele Orchestra of Great Britain a že jsou výborní.
Ale...
Všeobecně veřejnost u nás, včetně prodavačů hudebních nástrojů, stále zná název tohoto malého, alespoň pro mne sympatického a všestranného nástroje pouze jako mlhavý pojem ze scénky Felixe Holcmana, nebo z písně "Milionář" Jarka Nohavici.
Prosím vážené p.t. čtenáře, aby nebrali tento text jako zoufalcovo vytí na měsíc. Kruh ukulelistů a jejich přátel se u nás stále, byť pomalu, rozšiřuje. I když domluva mezi nimi, natož setkávání (aspoň že je možné to internetové!) je (a vlastně díky nedostatku času i se mnou) problematické.
Ale...
Někdy to na člověka najednou příjde. Všude ve světě jsou zásobené prodejny nástroji, ukulele kluby, festivaly ....
A také mnoho lidí, díky titěrnosti nástroje považují ukulele za dětskou hračku!
Možná je moje psaní jen výkřik do prázdna a zatím už se někde něco děje. A nebo hlas volajícího na středoevropské ukulele poušti....
...ale jeden nikdy neví.
Na závěr bych rád skončil tam, kde jsem začal.
V prodejně hudebních nástrojů.
Ano! Jsou tomu skoro dvě léta. Byl jsem na služební cestě v jednom nejmenovaném a celkem velkém městě v Čechách. Osud mi nějakým nedopatřením nadělil, že jsem zpět na nádraží musel jít kolem hudebních nástrojů. Za výkladem majestátně trůnily na svých podstavcích kytary renomovaných značek.
Už jsem neváhal ani vteřinu!
Uvnitř jsem tiše požádal prodavače, zda bych si nemohl prohlédnout sopránové ukulele, krčící se skromě ve skleněné vitrině v nejzapadlejším koutě prodejny. A také, jestli mají ještě nějaké jiné nástroje tohoto typu.
Následovalo dlouhé mlčení................................................................Asi tak!
Babička mě vždy nabádala, abych neukazoval prstem. Tentokrát jsem to udělal!
A poté pronesl prodavač větu , kterou si snad budu pamatovat věčně:
"....Aááá, vy myslíte támlencto v koutě....Nóó, mám toho vzadu asi eště dva kusy....No, jóó! Ale já to vždycky prodávám jako dětskou kytárku...."
Poděkoval jsem a vycouval poníženě z prodejny.
Po chvíli strávené na lavičce v parku a cigaretě jsem byl opět schopen pokračovat v cestě na nádraží.
Když se vlak na Prahu konečně hnul z místa, rozsvítilo se mi v hlavě a já pochopil, co vlastně značila prodavačova odpověď.
Uvědomil jsem si:
Na závěr bych rád skončil tam, kde jsem začal.
V prodejně hudebních nástrojů.
Ano! Jsou tomu skoro dvě léta. Byl jsem na služební cestě v jednom nejmenovaném a celkem velkém městě v Čechách. Osud mi nějakým nedopatřením nadělil, že jsem zpět na nádraží musel jít kolem hudebních nástrojů. Za výkladem majestátně trůnily na svých podstavcích kytary renomovaných značek.
Už jsem neváhal ani vteřinu!
Uvnitř jsem tiše požádal prodavače, zda bych si nemohl prohlédnout sopránové ukulele, krčící se skromě ve skleněné vitrině v nejzapadlejším koutě prodejny. A také, jestli mají ještě nějaké jiné nástroje tohoto typu.
Následovalo dlouhé mlčení................................................................Asi tak!
Babička mě vždy nabádala, abych neukazoval prstem. Tentokrát jsem to udělal!
A poté pronesl prodavač větu , kterou si snad budu pamatovat věčně:
"....Aááá, vy myslíte támlencto v koutě....Nóó, mám toho vzadu asi eště dva kusy....No, jóó! Ale já to vždycky prodávám jako dětskou kytárku...."
Poděkoval jsem a vycouval poníženě z prodejny.
Po chvíli strávené na lavičce v parku a cigaretě jsem byl opět schopen pokračovat v cestě na nádraží.
Když se vlak na Prahu konečně hnul z místa, rozsvítilo se mi v hlavě a já pochopil, co vlastně značila prodavačova odpověď.
Uvědomil jsem si:
Vždyť už teď musíme vychovávat pro ukulele novou generaci! A ta od útlého věku potřebuje kvalitní nástroje...
