Přišla doba dovolených.
Po polo-rekreačním sborovém soustředění v Železné Rudě nás čekalo ještě horké Řecko a našemu povědomí dosud neznámý, stále zelený ostrov Samos. Nejsme zrovna na pláži rožnící se typy a tak, kromě zaplacených výletů, jsme vyráželi ještě na výlety pěšo - autobusové (kombinace s taxikem se nám moc nevydařila a byla drahá). Někdy ke zděšení (a snad ne k pohoršení) českých turistů z naší cestovky. Prostě a jednoduše na nás bylo nahlíženo jako na naprosté cvoky, když jsme zdolávali 15 a více km v 38 stupních tepla a v horského terénu! Proč jsme si jako ostatní nepůjčili auto a nedojeli tam? Ale ty snímky ostrova z lesních a horských stezek stály za to!
Tolik na úvod. Při návštěvě nádherného města Pythagoria (Opravdu tu žil Pythagoras!) jsme při ranní návštěvě místní pevnosti zatoužili po troše kávy. Cestou do centra za účelem nalézt tavernu, kde bychom vypili frapé, jsem v úzké uličce narazil na celkem nenápadně se tvářící krámek s upomínkovými předměty. Po shlédnutí poznámky na vývěsním štítě "musical instrument" jsem začenichal jako pes a vzal za kliku. Bylo zavřeno...
Nicméně pohled skrz sklo dveří stál za to!
Množství krásně vykládaných lidových nástrojů bouzouki různých velikostí zavěšených na zdi, mě ohromilo. Nějaký kolemjdoucí dobrý muž mě utěšil, že ač je sobota, přece jen otevírají v 11 hodin. To bylo asi za hodinu a půl. Ten zbývající čas jsem přečkal při kávě velmi netrpělivě. Po té jsem se vrátil dychtivě ke krámku. Paní prodávající byla milá a vstřícná. Nechala mě i trochu brnknout vypůjčeným trsátkem na zdvojené struny bouzouki (Teď se hodily základy na mandolíně!). Na odborné dotazy, ladění a druhy bouzouki mě však doporučila na manžela, který byl výrobcem nástrojů. A jak jsem se dočetl na plakátku před krámem i zpěvákem a hráčem na bouzouki při večerních představeních v místních restauracích.
Po shlédnutí cenovek visících od nástrojů mi bylo jasné, že mé devizové prostředky nepokryjí nejkrásnější a největší nástroje, jejiž zvuk mě dojímal z nahrávek na CD. Vyzkoušel jsem tedy maličký, též barevně vykládaný nástroj, zavěšený ve spodní řadě. Ostřejší ale relativně silný zvuk mě překvapil! Měl tři zdvojené struny d-a-d, přičemž ta spodní byla zdvojena v oktávě. A hlavně všichni tito drobečkové ze spodní řady ladili! A také jsem věděl, že tuhle sumu na cenové cedulce bych snad přece zaplatil!
Bylo nutno počkat do konce pobytu. Jestliže se po návštěvě Turecka ukáže, zda naše soukromé účetníctví není "turecké hospodářství", prostě jestli vyjdeme, tak si bouzouki budu moci pořídit. Také jsem nic nenechal náhodě a zaúkoloval asistentku naší cestovky. K mé úlevě zjistila, že nástroj mohu vzít do letadla jako spoluzavazadlo, pokud bude ve futrálu. Co kdybych strunou škrtil pilota?
Poslední výjezd autobusem do města Pythagoria měl pro mne trochu slavnostní ráz.
Výrobce pan Jiannis Loulourgas měl tentokrát už ráno otevřeno a byl přítomen. Přes jazykovou barieru - on uměl anglicky a já bídně bez slovní zásoby, jsme se domluvili. Koupil jsem nejmenší z rodiny bouzouki - baglamas. Školu v řečtině ale s notami, které jsou naštěstí po celém světě stejné a sadu strun, jsem dostal od pana Loulourgase zdarma.
Na letišti proběhlo odbavení i s maličkým futrálkem bez problémů. Pouze jeden z "účastníků zájezdu" se mě při čekání v tranzitu zmateně optal: "To vezete loveckej salám ve futrálu?..?"
Co říci více?
O tom hovoří srovnávací fotografie s ukulele, kterou jsem naaranžoval po příletu domů.
A videa, která jsem nalezl na YouTube:
http://www.youtube.com/user/tubeminstrel#p/u/54/5p9rlQHM8oU
http://www.youtube.com/user/tubeminstrel#p/u/166/yd5vlM_hFC4
Baglamas hraje moc pěkně. I když si asi ještě dlóóuho nebrnknu "Zorbu" v patřičné rychlosti.
Ale stejně!
Jak to bouzouki s ukulele sluší!
