Jak to bouzouki s ukulele sluší!

Přišla doba dovolených.
Po polo-rekreačním sborovém soustředění v Železné Rudě nás čekalo ještě horké Řecko a našemu povědomí dosud neznámý, stále zelený ostrov Samos. Nejsme zrovna na pláži rožnící se typy a tak, kromě zaplacených výletů, jsme vyráželi ještě na výlety pěšo - autobusové (kombinace s taxikem se nám moc nevydařila a byla drahá). Někdy ke zděšení (a snad ne k pohoršení) českých turistů z naší cestovky. Prostě a jednoduše na nás bylo nahlíženo jako na naprosté cvoky, když jsme zdolávali 15 a více km v 38 stupních tepla a v horského terénu! Proč jsme si jako ostatní nepůjčili auto a nedojeli tam? Ale ty snímky ostrova z lesních a horských stezek stály za to!

Tolik na úvod. Při návštěvě nádherného města Pythagoria (Opravdu tu žil Pythagoras!) jsme při ranní návštěvě místní pevnosti zatoužili po troše kávy. Cestou do centra za účelem nalézt tavernu, kde bychom vypili frapé, jsem v úzké uličce narazil na celkem nenápadně se tvářící krámek s upomínkovými předměty. Po shlédnutí poznámky na vývěsním štítě "musical instrument" jsem začenichal jako pes a vzal za kliku. Bylo zavřeno...
Nicméně pohled skrz sklo dveří stál za to!

Množství krásně vykládaných lidových nástrojů bouzouki různých velikostí zavěšených na zdi, mě ohromilo. Nějaký kolemjdoucí dobrý muž mě utěšil, že ač je sobota, přece jen otevírají v 11 hodin. To bylo asi za hodinu a půl. Ten zbývající čas jsem přečkal při kávě velmi netrpělivě. Po té jsem se vrátil dychtivě ke krámku. Paní prodávající byla milá a vstřícná. Nechala mě i trochu brnknout vypůjčeným trsátkem na zdvojené struny bouzouki (Teď se hodily základy na mandolíně!). Na odborné dotazy, ladění a druhy bouzouki mě však doporučila na manžela, který byl výrobcem nástrojů. A jak jsem se dočetl na plakátku před krámem i zpěvákem a hráčem na bouzouki při večerních představeních v místních restauracích.
Po shlédnutí cenovek visících od nástrojů mi bylo jasné, že mé devizové prostředky nepokryjí nejkrásnější a největší nástroje, jejiž zvuk mě dojímal z nahrávek na CD. Vyzkoušel jsem tedy maličký, též barevně vykládaný nástroj, zavěšený ve spodní řadě. Ostřejší ale relativně silný zvuk mě překvapil! Měl tři zdvojené struny d-a-d, přičemž ta spodní byla zdvojena v oktávě. A hlavně všichni tito drobečkové ze spodní řady ladili! A také jsem věděl, že tuhle sumu na cenové cedulce bych snad přece zaplatil!

Bylo nutno počkat do konce pobytu. Jestliže se po návštěvě Turecka ukáže, zda naše soukromé účetníctví není "turecké hospodářství", prostě jestli vyjdeme, tak si bouzouki budu moci pořídit. Také jsem nic nenechal náhodě a zaúkoloval asistentku naší cestovky. K mé úlevě zjistila, že nástroj mohu vzít do letadla jako spoluzavazadlo, pokud bude ve futrálu. Co kdybych strunou škrtil pilota?
Poslední výjezd autobusem do města Pythagoria měl pro mne trochu slavnostní ráz.
Výrobce pan Jiannis Loulourgas měl tentokrát už ráno otevřeno a byl přítomen. Přes jazykovou barieru - on uměl anglicky a já bídně bez slovní zásoby, jsme se domluvili. Koupil jsem nejmenší z rodiny bouzouki - baglamas. Školu v řečtině ale s notami, které jsou naštěstí po celém světě stejné a sadu strun, jsem dostal od pana Loulourgase zdarma.
Na letišti proběhlo odbavení i s maličkým futrálkem bez problémů. Pouze jeden z "účastníků zájezdu" se mě při čekání v tranzitu zmateně optal: "To vezete loveckej salám ve futrálu?..?"
Co říci více?
O tom hovoří srovnávací fotografie s ukulele, kterou jsem naaranžoval po příletu domů.
A videa, která jsem nalezl na YouTube:
http://www.youtube.com/user/tubeminstrel#p/u/54/5p9rlQHM8oU
http://www.youtube.com/user/tubeminstrel#p/u/166/yd5vlM_hFC4

Baglamas hraje moc pěkně. I když si asi ještě dlóóuho nebrnknu "Zorbu" v patřičné rychlosti.

Ale stejně!
Jak to bouzouki s ukulele sluší!

Ten žár, ten žár...

Já vím, že ta slova v jednom z překladů opery Carmen vyjadřují něco jiného. Ale v poslední době je vedro úmorné. Ovšem včera mě "uspokojila" statistická data.
Posuďte sami:

Nejvyšší teplota na území Asie byla zaznamenána ve městě Tirat Tsvi (Tirat Zevi) v Izraeli. 21.6.1942 tu naměřili 53.9^oC ve stínu. Tirat Zevi leží na souřadnicích 32°25'N a 35°32'E v „nadmořské“ výšce -220 m.n.m. Jiné údaje udávají jako nejteplejší místo město Jacobabad v Pákistánu nebo některá místa v Íránu. Ve všech těchto oblastech můžou letní teploty přesáhnout magickou padesátku.

Tak si říkám, co je proti tomu mých mizerných 32 stupňů v práci?

Letní slunovrat 2010

Letní slunovrat nastává v den, kdy paprsky slunce dopadnou kolmo na obratník Raka. U Slovanů to byl jeden z nejdůležitějších svátků. Podle astronomických dat připadá letní slunovrat na 19. - 22. červen. V roce 2010 až 2014 to bude 21. června. Výjimkou je rok 2012, kdy slunovrat bude již 20. června.

Slunce vstoupí v pondělí 21. června ve 13:28 středoevropského letního času do znamení Raka. A tím začíná astronomické léto.

Na každoroční pomyslné dráze dosáhne Slunce nejsevernějšího bodu a začíná jeho cesta zpět k rovníku. Bude nejdelší den v roce a naopak nejkratší noc. Slunce vstoupí do trojice letních znamení Raka, Lva a Panny. Slovo slunovrat u nás vzniklo podle ročního pohybu vycházejícího Slunce nad obzorem. Slunce dospělo k nejsevernějšímu bodu východů a západů a opět se vrací po obzoru na jih. Na nejjižnější bod své dráhy dospěje v zimního slunovratu.

A teď bych k zítřejšímu dni přidal něco ze šuplíku:

Léto

V rozlehlém stavení Přírody

nebeská kamna sálají.

Jen jitro, dole u vody,

v mlze se smáčí potají.

Poledne v žáru čas svůj vleče

po zaprášené silnici

a večer nikam neuteče

pod hvězdnou střechou vonící.

Stará bába jede

Jak je to dlouho, co jsem tuhle lidovou píseň slýchával z rozhlasu od hudebního souboru Musica Bohemica?
Nedávno jsem zakoupil "Český zpěvník" od Jaroslava Krčka - úžasnou knihu velkého formátu s lidovými písněmi v notách a s hezkými illustracemi.
A ejhle!
Milé překvapení!
Stará bába tam byla.

Zkusil jsem to zahrát na ukulele a udělat aranž.
Výsledek je zde:

Jaro je dávno v plném proudu...

...a já bych opoměl přidat šuplíkovou báseň na jaro .

Jaro

Rozverná Země si připjala

na klopu sváteční kytici,

ve skoku lehká i pomalá

svádí boj o hlínu vonící.

Jen počkej, než se den obrátí.

Ve jménu dubnových plískanic

přivolá skřivana z oranic,

zasadí svůj pluh do souvrati.

Benefice Rosti Čapka

V neděli 18.4.2010 od 18h do cca 23h ve Velkém sále Lucerna probíhala již po několikáté Benefice Rosti Čapka.
V rámci směsi rozličných žánrů, které spojují hudební nástroje vyrobené Rosťou Čapkem se sešlo množství výborných muzikantů a skupin. Tento večer jsme mohli slyšet jazz různých druhů , folk, bluegrass, country, irskou hudbu, bluegrass, ale zazněla též vážná hudba.
Koncert byl i netradiční oslavou. Legendárnímu banjistovi Marko Čermákovi (skupiny White Stars, Greenhorns a Paběrky) pogratuloval Rosťa Čapek k jeho sedmdesátinám a předal mu na pódiu malé pětistrunné banjo. Sám Rosťa Čapek - známý výrobce banjových nástrojů a mandolín slavil tímto večerem 25 let od výrobení svého prvního banja.
Večerem provázeli fenomenální moderátoři a také sami muzikanti Marek Eben a Ondřej Havelka.
Byl omluven Jiří Suchý, který nás pozdravil z videozáznamu. Martino Coppo (mandolína - Itálie) zůstal trčet kdesi na letišti vzhledem k zastavení letového provozu díky islandské sopce.

Potom už následovala plejáda hudebníků. Petr Brandejs Band, Jan Čapek, Petr Malásek (piano),
Ondřej Ruml, Vojtěch Zícha,

Marek Eben,

Radim Zenkl (mandolína - USA),

Ondřej Havelka & His Melody Makers,Kapitán Kid, Jaroslav Samson Lenk, Eliška Ptáčková, Jakub Svoboda, Pavlína Jíšová a přátelé, absolventi Konzervatoře Jana Deyla, Ivan Mládek & Banjo Band a další umělci.

Úplný závěr spočíval ve vystoupení všech účinkující a zpívání písně "Růže z Texasu" na památku nedávno zesnulého Waldemara Matušky. Ten se benefice zůčastnil před třemi lety...

Výtěžek z koncertu a dary sponzorujících firem byly věnovány Konzervatoři Jana Deyla a střední škole pro zrakově postižené, která slaví 100. výročí svého založení - to bylo třetí jubileum tohoto nedělního večera.
Někteří mimopražští nadšenci, kteří si na tento nádherný večer rezervovali svůj čas, museli předčasně opustit sál kvůli daleké cestě domů. Třeba i na druhý konec republiky. Většina diváků to vydržela a vnímala až do konce vynikající atmosféru koncertu.

Nikdy jsem na podobné akci nebyl a tak nelze srovnávat, ale mohu říci, že to pro mne byl nevšední zážitek.

O ukulele 2. - Je ukulele jen hračka pro děti? (1.část)

O tom, kterak jsem k ukulele přišel, o mých trampotách začínajícího ukulelisty a o uznání tohoto malého nástroje v kolektivu pěveckého sboru, jsem se již zmiňoval v článku "O ukulele 1. - v pěveckém sboru "

Co se dělo dále?

Kdybych měl popisovat horečnatý stav, trvající téměř celý následující rok, dalo by se to shrnout do několika málo bodů:

• Hltání dalších a dalších informací z internetu o hráčích, nástrojích, akordových tabulkách, tabulaturách, o popisech cvičení, návodech a fintách - prostě jak hrát.

• Pokusy o cvičení hry na ukulele (cokoliv, jakýkoli žánr).

• Shánění informací opět z internetu, o druzích, kvalitě, značkách a cenách ukulele spíš v měřítku světovém, vzhledem k mizivému sortimentu v té době těchto nástrojů u nás.

• Rozhodnutí koupit kvalitnější nástroj v zahraničí -

http://www.ukulele-fieber.de/

V milém prostředí krámku v centru Regensburgu (SRN) jsem strávil laděním a prohlížením ukulele skoro dvě hodiny (!) s laskavou pomocí majitele pan Kurta Meimera....

... a nakonec jsem koupil nástroj nejen ladící a dobře sedící v mé ruce, ale i dostačující mé finanční hotovosti v € - nádherné ukulele koncertní menzury Lanikai CK-C!

• Rozhodnutí brát hodiny hry na ukulele

(pokračování)