Když se i mozek žhaví...

Brrr, to je vedro! No kdo by to byl řek ́?

Obrázek jasně hovoří o tom, kde jsem před rokem téměř touto dobou byl. (Jenže letos jaksi neee... No třeba se ještě v září odvážím.) Přitom tady a teď je teplota stejná. Někdy i vyšší. Ovšem chybí tu ten vlahý mořský a úžasně ochlazující vítr. Pracovnu mám, na rozdíl od pokoje v přímořském  penzionu, bez klimatizace. 😒 Takže v ní běžně bývá nějakých 29 - 31 stupňů. A to se mi točí naplno větrník!

Ovšem mozek, to je vám takový zajímavý orgán. Místo aby se v tom horku zavařil a odpočíval, tak z něho občas padají zajímavé věci... třeba verše.😅 💖

          Útržek z horka

Přešla mě na řeči chuť
a slunce pálí...
Život je tekutá rtuť,
já hledím zdáli.
Tak už tu konečně buď!
A neřeš zda-li
se vrátíš nebo ne,
vždyť slunce pálí
a člověk zde sám utone...♥

Prameny: foto i verše moje, motiv - moje další blogy