V poslední době mě zcela uchvátila tahle jednoduchá melodie písně
z nového filmu Alois Nebel
nazpívaná Václavem Neckářem.
A i když verše se rýmují tak nějak na heslo.
Asi platí, že v jednoduchosti je krása.
A samozřejmě ten Neckář.
Asi se ji naučím hrát.
z nového filmu Alois Nebel
nazpívaná Václavem Neckářem.
A i když verše se rýmují tak nějak na heslo.
Asi platí, že v jednoduchosti je krása.
A samozřejmě ten Neckář.
Asi se ji naučím hrát.
A zpívat samozřejmě také.
Půlnoční
Jedu domů po trati, jedu přes kopce.
Za okny padá, padá sníh, budou vánoce ....
Chmury, trable, starosti, nechal jsem ve městě,
už slyšim lidi na půlnoční, zpívat v kostele
Haleluja, Haleluja.
Ježíš na kříži ztrápený, občas se usměje
na ty co v zázrak uvěří, na ty co zpívají
Haleluja, Haleluja.
Beránku náš, na nebesích
stůj při nás, až příjde tma.
Haleluja, Haleluja.
Stojím v prázném kostele, hvězdy nade mnou,
z kříže zbyl jenom stín, ale přesto slyším
Haleluja, Haleluja,
Beránku náš, na nebesích
stůj při nás, až přijde tma.
Beránku náš, na nebesích
neopouštěj nás, až začnem se bát, bát...
Haleluja, Haleluja,
Haleluja, Haleluja,
Haleluja...