Úplně první ČESKÝ UKULELE FESTIVAL, aneb tak se mi zdá, že jsme se dočkali!

Vždy jsem měl trochu smutný pocit z toho, proč ve střední Evropě a zejména v Čechách (vidíte, že nerad používám slovo Česko, dobré jitro Česko! atd.) není tolik zájmových sdružení a akcí jako mají jinde ve světě. 
Nepočítám akce sportovní, koncerty amatérských i profesionálních hudebníků, folklorní festivaly atd. To všechno má u nás jakous - takous tradici napříč režimy, co u nás kdy byly. Ty je jenom  akce modifikovaly (a občas i zakazovali) k obrazu svému. 
Pozor, také už vůbec nemluvím o po světě rozšířených komerčních soutěžích a akcích typu "Milionář", "Superstar" atd. atd................................................................
Ale něco nového, neotřelého!
Proto jsem moc zajásal při internetové hlášce, že se u nás konečně koná 

1.festival pro malý příjemě znějící hudební nástroj jménem UKULELE.

Jak jsem se vždy skoro se závistí hleděl na Ukulele festivaly v Německu, v Anglii, v USA, v Austrálii...

Uvažuji proč asi akce nového charakteru se u nás zavádějí tak obtížně?  Snažil jsem se vžít do role průměrně myslícího českého občana, který by takovou akci měl pořádat, případně zaštítit, aniž by k dané věci měl nějaký vztah. Hlavou mi prolétlo několik "pravděpodobných důvodů"  :

• S tím souvisí i pocit : Když se uskuteční takováto akce, k čemu? 
• Za jakým účelem? 
• A nechce se na tom zase někdo jenom obohatit?? 

Fuj! Pryč od takových myšlenek! Je to prakticky pořád stejné. Nenaučili jsme se ještě myslet jinak, než v předchozích režimech. 
Věřil bych tomu, že za takovou nedůvěrou mezi lidmi mohou částečně i média, která negativa v podobě katastrof, zlodějin, tunelářství a i dění v našem milém parlamentu, do nás denodenně perou přímo "pod tlakem".  Též svoji polívčičku si na nás přihřívají již výše zmíněné komerce buď jako TV seriály, nebo typu "Milionář" a "Superstar". Z toho plyne, že jsme stále více nezdravě médiálně zahlušováni. Neumíme se pořádně oprostit od denních starostí a správně uvolnit. Třeba hrát si i když je nám 25 let, nebo už jsme překročili x-tý křížek. V mysli se mi objevuje našimi politiky stále zavrhovaný a už bohužel zprofanovaný model - občanská společnost. Je to ono, co nám zde chybí?



Tááák, zde bych udělal opravdu tlustou čáru a už konečně přestal mluvit o politice a národních problémech.
_________________________________________________________________________________

• Poslední důvod dosavadního nekonání u nás akcí například typu Ukulele festival, je zcela prozaický, reálný a přípustný - všeobecná neinformovanost.
• Napřed musí informace o předmětu zájmu danné akce mezi lidmi překročit "kritické množství". Tak jsou splněny základní nutné a zároveň postačující podmínky k tomu, aby výše zmíněná akce mohla být úspěšně uspořádána.

          S podmínkami konáním festivalu souvisí i zrušení dvou mnou již dříve definovaných pojmů:

1. Středoevropská ukulelová poušť - žádná informovanost ve středoevropské lokalitě o tom, co je to ukulele, žádné nebo málo kvalitních nástroji v prodeji. Doposud obecné povědomí o pojmu ukulele je znalost (když nějaká je) humorné scénky Felixe Holzmanna "Ukulele" a obsah písně Jarka Nohavici "Milionář" (proč měl ten dotyčný v písni bobky u p.....).
2. Středoevropská ukulelová černá díra - jev, kdy veškerá (zvláště laciná) ukulele mizí vesele z pultů prodejen a to patrně za záhadných okolností,  aby se už více, až na malé vyjímky (alespoň z mého pohledu mezi známými), neobjevila na veřejnosti. Takže to u nás potom vypadá, že ukulelistů přibývá jen pomalu i když slušná spotřeba nástrojů tomu nenasvědčuje. Doufám, že s tím nesouvisí poznámka na jakémsi webu, že ukulele se dobře vejde do kamen...

Fakt ovšem je, že to bude mít díky festivalu a následnému zrušení pojmů 1. a 2. i své záporné aspekty v podobě dalšího rozšíření již u nás mírně zaznamenané infekce a nedej Bože následné epidemie UAS ('Ukulele Acquisition Syndrome)
Odborné pojednání o této závažné chorobě viz:
http://odowakk.blogspot.com/2011/04/ohrozuje-nas-hrozba-nakazy-uas.html

Proto opět náléhám na zvyšující se počet zájemců o ukulele:

--------------------------------------------------------------

Teď již bez legrace filozofování. Festival bude záslužná akce hlavně pro hudební fandy (a nejen pro ně!). Patří proto vřelý dík organizátorům 1.českého ukulele festivalu (kteří, pokud vím, jsou většinou fandové také) a všem sponzorům akce.

1.český ukulele festival
se koná koncem srpna v obci Únětice u Prahy. 

 

Centrem aktivit bude místní pivovar.

Účinkující na pódiích a lektoři workshopů budou z Velké Britanie, Holandska, Belgie, Izraele, Itálie, USA a z České Republiky.

Předpokládaný program (sledujte další informace na http://www.ukulelefestival.cz/   !! ):
Čtvrtek 29. srpna
Úvodní koncert v Malostranské Besedě v centru historické Prahy.

Od pátku 30. srpna do neděle 1. září bude v jednom z restaurace v obci k dispozici nejméně jeden otevřený mikrofon.

Pátek 30. srpna
Na pátek není stanoven oficiální fixní program, nicméně bližší informace ještě upřesníme. Pro každého, kdo bude chtít hrát nejméně na dvou místech, budou připraveny otevřené mikrofony.

Sobota 31. srpna
Nejdůležitější část festivalového dne proběhne v pivovaru v obci Únětice na okraji Prahy. Hlavní událost, zahrnující směsici workshopů, koncertů, barů a podobných zařízení v obci, bude garantována „uke friendly“.

Neděle 1. září
Relax, brnkání, otevřený mikrofon, rozloučení s přáteli…

Přihlášky na festival, další informace a sponzorování festivalu na mailu: ben.anderson@email.cz

Valentýn není mým svátkem

 

Svátek svatého Valentýna (zkráceně také Valentýn), se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného  srdce, jako symbolu lásky.  

V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě, do určité míry z komerčních důvodů.

Ruku na srdce a ví každý z Vás, kdo svátek uznává a praktikuje, jak svátek vznikl a proč? A kdo to byl svatý Valentýn?

 
Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce.

Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.
Tradice svátku sv. Valentýna byla obnovena v USA počátkem 20. století, když se Walter Scott, známý výrobce vánočních přáníček, ocitl na prahu bankrotu. Jako řešení vymyslel obnovu tradice sv. Valentýna, který se od roku 1907 slaví v USA. Jeho společnost do dvou let ztrojnásobila své zisky. Pokusů o zavedení tradice, při které by mohl Walter Scott prodávat svá přáníčka, však bylo více. Nikoli všechny ale byly tak úspěšné jako tento. Například Den velké tmy jako oslava všech slepců se velké přízni netěšil (1902), a tak byl po dvou marných pokusech nakonec nadobro zrušen.

Svatý Valentin (? – 269? Terni, Římská říše) byl pravděpodobně katolický kněz, biskup, který roku 269 zemřel mučednickou smrtí.

Není přesně známo, kdy byl svatořečen, stalo se tak v raném středověku, protože je zapsán ve Zlaté legendě ze 13. století a v chrámových kalendářích 14. století, včetně českých. V římském martyrologiu se jeho svátek slaví 14. února. Kolem životopisu tohoto světce panují nejasnosti, existují dvě legendy, nejspíše se v nich prolínají životy dvou stejnojmenných světců. Podle prvé legendy sv. Valentin z Terni zemřel mučednickou smrtí 14. února 269 na příkaz římského císaře Claudia II. poté, co přes zákaz oddával snoubence podle křesťanského ritu. Byl tedy kněz v Římě nebo biskup v jihoitalské Interamně (dnešní Terni).
V obou verzích legendy byl sv. Valentin původem urozený Říman. Podle jedné byl roku 203 zvolen biskupem v Terni. Po několika letech jej pozval rétor Kratón do Říma, aby léčil jeho syna. Valentin se za chlapce modlil, až jej Bůh vyslyšel a syna zázračně uzdravil. Proto se Kratón se svou domácností, svými 3 žáky, urozenými to Athéňany, a synem městského prefekta nechal od Valentina pokřtít. Římští senátoři za to Valentina obvinili z nekalých praktik a na prefektův rozkaz byl uvržen do žaláře. Na to byl jedné noci sťat. Tři jeho bývalí žáci, Prokulus, Efébus a Apollónius, přenesli jeho tělo na pohřebiště při Via Flaminia nedaleko Terni; odtud byly ostatky přemístěny a s tumbou vyzdviženy na oltář pozdějšího kostela sv. Valentina v Terni. Přesný rok smrti sv. Valentina není znám, uvádějí se tři možnosti.

Sv. Valentin byl po dvou zázracích ctěn jako ochránce proti pakostnici a padoucnici: Za kruté zimy k němu přišel chudě oděný a mrazem zkřehlý muž, kterého Valentin utěšil a oblékl do svých šatů. Šaty mu týž den vrátil nebeským jasem zářící jinoch řka: „Zde jest oděv, kterým jsi dnes obdaroval Ježíše samého; za to ti propůjčí milost hojit dnu a padoucnici.“
Podle dalších legendárních zdrojů vrátil sv. Valentin zrak dceři soudce Asteria poté, co byl uvržen císařem Claudiem II. do žaláře. Valentin se ve vězení modlil za soudcovo obrácení a ten přišel, aby Valentina vyzkoušel. Řekl mu: „Je-li tvůj Bůh opravdu jediný pravý, jak říkáš, ať skrze tebe ukáže svou moc a mé slepé dceři vrátí zrak.“ Valentin přiložil svou dlaň na oči nevidomé a modlil se, až dívka prohlédla. Asterius s celou rodinou uvěřil v Krista a požádal o křest. Zprávy o uzdravení slepé a o obrácení soudce se roznesly po městě. Křesťané se radovali, pohany zachvátil hněv, zaútočili na soudcův dům. Valentina vyvlekli ven, ztloukli ho a odvedli na Flaminijskou cestu, kde byl sťat mečem.
Tělo sv. Valentina bylo podle prvé verze legendy pohřbeno v Římě v katakombách, nad nimiž byla o století později vystavěna bazilika, nebo 80 kilometrů dále v Terni. Dnes je v Římě světec uctíván v chrámech sv. Praxedy i Panny Marie Santa Maria in Cosmedin.

Část ostatků sv. Valentina se dostala již ve středověku do mnoha evropských zemí, zejména severně od Alp. Většinou jde o fragmenty kostí. Speciálně jsou uctívány nejméně ve dvou desítkách evropských chrámů, zejména v Německu, Rakousku, Polsku, Velké Británii a Severním Irsku. K ostatkům medializovaným v posledním desetiletí patří světcova kost z lopatky, uchovávaná na oltáři kapitulní baziliky sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě, získaná možná již za císaře Karla IV., nebo až v 19. století. Ostatek byl znovunalezen v barokním relikviáři společně se třemi dalšími v roce 2002. Tyto relikviáře byly součástí barokní výzdoby kostela sv. Petra a Pavla ze 2. čtvrtiny 18. století. Při rekonstrukci a dostavbě chrámu v letech 1885-1903 byly přeneseny na nové oltáře a odstraněny teprve po nástupu komunistického režimu v 50.letech 20. století. Relikviář bývá vystavován na svátek svatého Valentýna.
K nejstarším místům svatovalentinské úcty v Čechách patřil středověký kostel sv. Valentina ve Valentinské ulici na Starém Městě pražském, postavený pravděpodobně koncem 12. století, odsvěcený roku 1792 a zbořený při asanaci staré zástavby Prahy v závěru 19. století. Ve Svatovítské pokladnici na Pražském hradě byl ostatek sv. Valentina vložen do gotického relikviáře, stejně tak je relikvie sv. Valentina zaznamenána v soupisu ostatků na hradě Karlštejně.

Relikvie sv. Valentina uctívané v Evropě:
 Bazilika Sv. Valentina v Terni, Itálie (hrob)

 Bazilika Santa Maria in Cosmedin v Římě, Itálie (lebka)

 Bazilika sv. Praxedy) v Římě, Itálie
 Farní chrám Nanebevzetí Panny Marie v Rouffachu, (Alsasko), Francie
 Chrám Panny Marie ve Wormsu, (Porýní), Německo
 Farní chrám Sv. Valentina v Kiedrichu v Porýní, Německo (žebro získané r.1454 z Wormsu)
 Farní chrám sv. Valentina v Elvershausenu, (dolní Sasko), Německo
 Farní kostel Sv. Michaela Archanděla v Krumbachu,(Švábsko), Německo
 Dóm Nejsvětějšího Krista Spasitele ve Fuldě, Německo
 Svatoštěpánský dóm, Vídeň, Rakousko
 Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, (Praha), Čechy
 Poklad katedrály sv. Víta, Pražský hrad, Čechy
 Klášterní kostel karmelitánů v Dublinu, Irsko (relikvii r. 1835 daroval papež Řehoř XVI. z  

 pohřebiště Sant'Ippolito v Římě)
 Farní chrám sv. Johna Duns-Scota v Glasgowě, (Skotsko), Velká Británie
 Dóm sv. Jana Křtitele ve Vratislavi, (Slezsko), Polsko
 Chrámy Obrácení sv. Pavla a Nanebevzetí Panny Marie v Lublinu, Polsko
 Chrám Panny Marie v Samboru, Ukrajina



Prameny: text wikipedia, obrázky - internet

Zítra oslavíme SVĚTOVÝ DEN UKULELE!

Bohemia cantat 2012 v Liberci

 

Bohemia cantat - nesoutěžní mezinárodní pěvecký festival 

http://bohemiacantat.cz/index2.php?pred=1

konaný letos 23.-26.8.2012 

Ateliér 1 - Hudba vrcholného baroka, sbormistr: Roman Válek
Antonio Lucio Vivaldi (1678-1741): Magnificat (RV 610)

Ateliér 2
Východní inspirace
sbormistr: Natalia Chirilenco
Zorii seceratorilor (ciocarlia) – Alfred Mendelsohn
Vine hulpe di la munte - arr. Adrian Pop
Lino, Leano –de doi - arr. Nicolae Ursu
С вышних призирая убогия  приемля – Александр Архангельский
(The Lord looks from heaven upon the helpless)- Alexander Arkhangelsky  (1846-1925)
 Господи, спаси благочестивыя - Константин Шведов
(O God, save the pious… ) - Konstantin Shvedov (1886-1954)
 «Спаси люди Твоя, Господи» - 3 часть концерта «Тебе Бога хвалим» - Дмитрий Бортнянский
3. part from Concerto Te Deum Laudamus - Dimitri  Bortniansky (1751-1825)

Ateliér 3
Klenoty české sborové tvorby
sbormistr: Marek Valášek
Antonín Dvořák: Dnes do skoku
Petr Eben: Cantico delle creature
Jan Hanuš: Ave Maria
Jan Novák: Echo z cyklu Exercitia mythologica
Anošt Košťál: Už je slunko

Ateliér 4
SPIRITUALISSIMO ET VIRTUOSO
sbormistr: Jiří Kratochvíl
V ateliéru zazní virtuozní díla autorů Severní a Jižní Ameriky:
Ernani Aguiar: Salmo (Psalm) 150
Samuel Barber. Agnus Dei
Rollo Dilworth: Take Me to the Water
arr. Moses Hogan: Ezekiel Saw the Wheel (spiritual)
arr. F. Melius Christiansen: Beautiful Savior
Michael Dennis Browne/Stephen Paulus: Pilgrims´ Hymn (from the opera The Three Hermits)

Ateliér 5
MUSICA MODERNICA
sbormistr: Luboš Hána
Ateliér je určen zpěvákům, kteří se chtějí potěšit zpěvem českých i světových evergreenů 2. poloviny 20. století v netradičních sborových úpravách.
Směs písní pánů Suchého a Šlitra
Směs věčně mladých písní Ivana Mládka
T. Hutch / J. Štaidl: Pátá (orig. "Downtown" an international hit by Petula Clark)
Výběr písní z českých hudebních filmů

Ateliér 6
JAZZ
sbormistr: Urs Ehrenzeller
Every Breath You Take (music & lyrics - Sting), arr. Mark Brymer
Fly Me To The Moon (music & lyrics - Bart Howard), arr. Kirby Shaw
Georgia On My Mind (music -Hoagy Carmichael, words - Stuart Gorrell), arr. Ed Lojeski
Cheek To Cheek (music & lyrics - Irving Berlin), arr. Kirby Shaw
How High The Moon (music - Morgan Lewis, lyrics - Nancy Hamilton), arr. Stephen Zegree
 

Příspěvky z minulých let:

http://odowakk.blogspot.cz/2011/08/bohemia-cantat-2011.html

http://odowakk.blogspot.cz/2010/08/bohemia-cantat-2010-uz-je-po.html

http://odowakk.blogspot.cz/2009/09/take-se-ti-v-hlave-porad-prehrava.html

Ukulelové středoevropské poušti zmar!

Po tomto týdnu musím konstatovat: "skryté ukulelové oazy" v naší ukulelové středoevropské poušti (viz článek - http://odowakk.blogspot.cz/2012/01/ze-by-mizela-stredoevropska-ukulelova.html) patrně opravdu existují!

Spíše se u nás ale v současné době projevuje  fenomén, který nazývám ukulelová černá díra - tedy jev, kdy veškerá (zvláště laciná) ukulele mizí vesele z pultů prodejen a to patrně za záhadných okolností,  aby se už více, až na malé vyjímky (alespoň z mého pohledu mezi známými), neobjevila na veřejnosti. Takže to u nás vypadá, že ukulelistů přibývá jen pomalu, i když slušná spotřeba nástrojů tomu nenasvědčuje. Statisticky prokázáno - stav kritického množství ukulele u nás je stále takový, že velká epidemie UAS ( 'Ukulele Acquisition Syndrome viz článek - http://odowakk.blogspot.cz/2011/04/ohrozuje-nas-hrozba-nakazy-uas.html) zatím nehrozí. Ale lehčí formu této zákeřné choroby jsem poznal letos na jaře na vlastní kůži a statečně ji přechodil.

V pondělí jsem byl opět po čase navštívit prodejnu Kytary.cz na Děkanské vinici za účelem koupě docela jiných věcí než ukulele.
Přede mnou byly na již známé stěně zavěšeny modely Lanikai, Eddy Finn, Tenson, Savannah, Ohana, Oscar Scmidt, Fender... Bylo jich trochu méně než minule. Opět mi to nedalo a provětral jsem skoro všechna ukulele na zdi. Alespoň jim to při tom naladím, říkal jsem si. Nejlépe mi ze sopránových nástrojů sedělo v ruce Uluru I (a ladilo, a mělo 15 pražců, a příjemný na soprán silný sytý tón, a...). Skoro lituji koupě spránového žlutého Oskárka, který vypadá velmi luxusně za pouhých 1990,-Kč. Ovšemže v ruce sedí také, ale tohle byl stisk mnohem příjemnější. A ten zvuk! No musel bych došetřit do 5 390,-Kč. Koupil jsem ještě v rychlosti jednu sadu sopránových strun AQUILA (pro šestistrunné tenory stále nemají...) a rychle odcházel na metro. Přechozený UAS se opět začal ozývat. Marně. Nebylo už za co kupovat.
 
Ve středu po skončení jednání jsem zůstal ještě v Plzni a poprvé(!) navštívil prodejnu hudebních nástrojů Houdek.
Velká příjemná hala v budově, která byla patrně kdysi statkem, je rozdělená na několik částí. A byla plná kytar a dalších hudebních nástrojů! 

 

 

 

Závěrečná zpráva z této "ukulelové části služební cesty" zní :

Firma Houdek v Plzni je velmi příjemné místo naplněné, co se týče ukulele, zcela nástroji Lanikai (HOHNER) a občas se mihne Hohner Kohala.

Jó a zahrál jsem si tam (a naladil jim :-)) na tenora Lanikai ULU-8 (na posledním obrázku druhé odspodu)!

Struny AQUILA pro normální čtyřstrunné ukulele neměli. A tak tam AQUILy pro šesti a osmistrunné tenory raději ani nehledejte.

Noc kostelů 2012

Letos se noc kostelů konala v pátek 1. 6. 2012. 

Stačil jsem navštívit a pokochat se chrámem Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí na Novém Městě pražském, kde jsem se zaposlouchal do zpěvu chlapeckého sboru Bruncvík a vyslechl na kůru přednášku o místních varhanách.

Chrám Panny Marie Sněžné byl založen roku 1347 císařem Karlem IV. (podle dobových zápisů byl založen dne 3. září 1347, tedy jeden den po korunovaci Karla IV.) jako budoucí korunovační chrám a klášterní svatyně karmelitánů.

Z původního projektu, který byl zamýšlen jako 100 metrů dlouhá stavba a výška lodi měla dosahovat 40 metrů, byl dokončen pouze presbytář (vysvěcen roku 1379) a klášter, tedy pouhý zlomek plánované stavby chrámu, který měl zastínit i svatovítskou katedrálu.
Stavba věže a lodi byla zahájena počátkem 15. století, ale přerušily ji husitské války. V té době zde působil husitský kazatel Jan Želivský. Během husitských válek byl objekt poničen (mimo jiné i sestřelen zvon z věže) a i dále pak pustl a chátral. Časem pak došlo i ke zřícení gotické klenby kostela.
Po roce 1606 se nedokončený a zchátralý komplex dočkal oprav od svých nových majitelů – bosých františkánů. Zřícená gotická klenba byla nahrazena renesanční konstrukcí (síťová renesanční klenba s malbami hvězdné oblohy, Panny Marie, Nejsvětější Trojice a svatých) a byla zbudována vstupní přístavba s kruchtou. Presbytář původně zamýšlené stavby dnes slouží jako kostel. Se svou výškou 31,5 metru je jednou z nejvyšších církevních staveb v Praze. Klášter byl obnoven v barokním duchu a zbytky gotického zdiva postranních lodí zůstaly zachovány v barokních kaplích zasvěcených Panně Marii a Janu Nepomuckému.

Pokračoval jsem na Staré Město pražské do kostela sv. Havla. Tam jsem přišel zrovna včas na prohlídku chrámu s výkladem. 

Kostel sv. Havla stojí v Havelské ulici na pražském Starém Městě. Byl postaven současně s Havelským Městem, založeným králem Václavem I., krátce po nástupu krále na trůn v roce 1230 a za spoluúčasti mincmistra Eberharda. Založení Havelského Města připravilo podmínky pro založení Starého Města, se kterým pak v průběhu 13. století splynulo v jeden správní celek chráněný městskými hradbami.
Původní románský kostel byl průběžně upravován (ve 14. a později 17. století) Janem Dominikem Orsim a Martinem Luragem. Současné barokně zdobené průčelí vzniklo v letech 1723–1738 zřejmě podle plánů Jana Santiniho Aichla a Pavla Ignáce Bayera.
V kostele je mj. pohřben Karel Škréta.

A pražský skvost - týnské varhany,  to jsem si i s varhanním koncertem nechal až nakonec.

Kostel Matky Boží před Týnem (lidově Týnský chrám), (někdy též nesprávně uváděn jako kostel Panny Marie před Týnem) se nachází na Starém Městě pražském v blízkosti Staroměstského náměstí. Jeho stavba vznikla ve od 14. století do prvních desetiletí 16. století. Patří mezi nejvýznamnější pražské kostely období gotiky.Z původního vybavení kostela se dochovalo pět prací: cínová křtitelnice z roku 1414, nejstarší a největší v Praze, kamenná kazatelna a pozdně gotický oltář s dřevořezbou Kristova křtu od podunajského mistra, zvaného podle signatury Monogramista IP. Gotická a velmi cenná jsou dvě díla tzv. Mistra Týnské kalvárie z počátku 15. století: Týnská madona a sousoší Kalvárie v závěru severní lodi. Pozdně gotický kamenný baldachýn z roku 1493 pochází snad z dílny Matěje Rejska; původně kryl hrobku biskupa Augustina Luciána z Mirandoly. Později byl pod něj umístěn oltář staroměstského malířského cechu se Škrétovým obrazem svatého Lukáše malujícího Madonu (dnes MHMP), nahrazený v 19. století stávajícím obrazem téhož námětu. Mobiliář kostela je převážně barokní.
Z období středověku, renesance a baroka se dochoval mimořádně zajímavý soubor reliéfně tesaných náhrobních kamenů, mj. náhrobník astronoma Tychona Braheho, který je umístěn u prvního jižního pilíře hlavní lodi. Mezi raně barokními oltáři je především cenný hlavní oltář z roku 1649 s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od Karla Škréty a řada dalších oltářů bočních. Z barokního mobiliáře vynikají dřevořezby oltářů a cenné varhany z roku 1670-1673 od Johanna Heinricha Mundta z Kolína nad Rýnem, které patří mezi troje nejstarší dochované varhany v Praze. 

Původ a založení  tradice noci kostelů - viz http://odowakk.blogspot.cz/2011_05_01_archive.html

 Prameny: text Wikipedia

Jak držet ukulele a také ukázka pro pár nerozhodných zájemců...

Zvláště když je na videu taková okouzlující dáma!

A jak naladit?

 
 Zdroj: YouTube