Mha přede mnou, mha za mnou... a občas koleje

Foto: postřehy ze služebních cest z minulého týdne

Zemřel nejstarší koncertující hudebník a hráč na ukulele na světě Bill Tapia. Bylo by mu v lednu 2012 104 let...

Hráč na ukulele Bill Tapia zemřel v pátek ve věku 103 let. Tapia byl považován za nejstaršího hudebníka na světě, který stále vystupoval na scéně, informuje v sobotu agentura Reuters.

Tapia zemřel ve spánku ve svém domě v Los Angeles, uvedla jeho oficiální webová stránka. V lednu by se dožil 104 let.

Muzikant narozený v havajském Honolulu vystupoval například s Louisem Armstrongem nebo Bingem Crosbym.

Před šesti měsíci vydal Tapia své poslední album - živou nahrávku koncertu k oslavě svých 100. narozenin.

Kariéru zahájil během první světové války koncerty pro vojáky. Později pracoval na parníku na trase mezi západním pobřežím Spojených států a Havajskými ostrovy.

V době největší slávy ukulele v USA učil na tento nástroj hrát Clarka Gabla a Shirley Templovou.
Po druhé světové válce se přestěhoval do San Franciska, kde vyučoval hře na kytaru. V roce 2004 se v 96 letech vrátil k nahrávání a vydal album s jazzovými a havajskými standardy. V tom samém roce byl uveden do síně slávy ukulele. Až do loňského roku také vystupoval na koncertech.
LOS ANGELES / 07:18, 03. 12. 2011



Nazývali ho také "The Duke of Uke".




Pramen: http://www.mediafax.cz/kultura/3972229-Zemrel-nejstarsi-koncertujici-hudebnik-na-svete-bylo-mu-103-l et

"Winter Wonderland" na ukulele, aneb zima a Vánoce se blíží!

Na chvíli v Hradci Králové

Obrázkům dala vzniknout moje služební cesta do města, které objevuji teprve poslední čtvrtrok. V centru a jeho okolí se úspěšně mísí historická část s urbanistickými architektonickými skvosty minulého století s autory reprezentovanými především Josefem Gočárem a Janem Kotěrou.

Podzim na Královských Vinohradech

Podzim ve městě

Pan malíř Podzim v městských ulicích,
než Zima začne sypat bílý sníh,
zhýrale hýří penízky-lístky zlatem.
Už mícha barvy! S mlhou i blátem.
Ale než pro nový obraz příjde s paletou,
metaři ráno tiše listí zametou...

Půlnoční - Václav Neckář & Umakart

V poslední době mě zcela uchvátila tahle jednoduchá melodie písně
z nového filmu Alois Nebel
nazpívaná Václavem Neckářem.
A i když verše se rýmují tak nějak na heslo.
Asi platí, že v jednoduchosti je krása.
A samozřejmě ten Neckář.
Asi se ji naučím hrát.

A zpívat samozřejmě také.

Půlnoční

Jedu domů po trati, jedu přes kopce.
Za okny padá, padá sníh, budou vánoce ....

Chmury, trable, starosti, nechal jsem ve městě,
už slyšim lidi na půlnoční, zpívat v kostele

Haleluja, Haleluja.

Ježíš na kříži ztrápený, občas se usměje
na ty co v zázrak uvěří, na ty co zpívají

Haleluja, Haleluja.

Beránku náš, na nebesích
stůj při nás, až příjde tma.

Haleluja, Haleluja.

Stojím v prázném kostele, hvězdy nade mnou,
z kříže zbyl jenom stín, ale přesto slyším

Haleluja, Haleluja,

Beránku náš, na nebesích
stůj při nás, až přijde tma.

Beránku náš, na nebesích
neopouštěj nás, až začnem se bát, bát...

Haleluja, Haleluja,
Haleluja, Haleluja,
Haleluja...

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze je dominantní stavba na Pražském hradě, trojlodní gotická katedrála se třemi věžemi a sídelní kostel arcibiskupa pražského. Současná stavba vznikala v několika etapách, 1344–1419, 1490–1510, 1556–1593 a 1873–1929 (západní část).
Do roku 1997 se jmenovala katedrála svatého Víta, což je dosud její zažitý název.

Tak praví Wikipedie. Vzhledem k tomu, že jsem včera v katedrále s naším pěveckým sborem zůčastnil hudebního doprovodu mše svaté, neodolal jsem si udělat pár obrázků tohoto skvostného místa.















Vitráže oken jsou zhotoveny podle návrhů našich významných malířů (Švabínský, Mucha, Čapek..). Když jsem vyšel ven, bylo krásně i když zima a tak jsem zkoušel ještě nějaký ten obrázek.