"Winter Wonderland" na ukulele, aneb zima a Vánoce se blíží!

Na chvíli v Hradci Králové

Obrázkům dala vzniknout moje služební cesta do města, které objevuji teprve poslední čtvrtrok. V centru a jeho okolí se úspěšně mísí historická část s urbanistickými architektonickými skvosty minulého století s autory reprezentovanými především Josefem Gočárem a Janem Kotěrou.

Podzim na Královských Vinohradech

Podzim ve městě

Pan malíř Podzim v městských ulicích,
než Zima začne sypat bílý sníh,
zhýrale hýří penízky-lístky zlatem.
Už mícha barvy! S mlhou i blátem.
Ale než pro nový obraz příjde s paletou,
metaři ráno tiše listí zametou...

Půlnoční - Václav Neckář & Umakart

V poslední době mě zcela uchvátila tahle jednoduchá melodie písně
z nového filmu Alois Nebel
nazpívaná Václavem Neckářem.
A i když verše se rýmují tak nějak na heslo.
Asi platí, že v jednoduchosti je krása.
A samozřejmě ten Neckář.
Asi se ji naučím hrát.

A zpívat samozřejmě také.

Půlnoční

Jedu domů po trati, jedu přes kopce.
Za okny padá, padá sníh, budou vánoce ....

Chmury, trable, starosti, nechal jsem ve městě,
už slyšim lidi na půlnoční, zpívat v kostele

Haleluja, Haleluja.

Ježíš na kříži ztrápený, občas se usměje
na ty co v zázrak uvěří, na ty co zpívají

Haleluja, Haleluja.

Beránku náš, na nebesích
stůj při nás, až příjde tma.

Haleluja, Haleluja.

Stojím v prázném kostele, hvězdy nade mnou,
z kříže zbyl jenom stín, ale přesto slyším

Haleluja, Haleluja,

Beránku náš, na nebesích
stůj při nás, až přijde tma.

Beránku náš, na nebesích
neopouštěj nás, až začnem se bát, bát...

Haleluja, Haleluja,
Haleluja, Haleluja,
Haleluja...

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze je dominantní stavba na Pražském hradě, trojlodní gotická katedrála se třemi věžemi a sídelní kostel arcibiskupa pražského. Současná stavba vznikala v několika etapách, 1344–1419, 1490–1510, 1556–1593 a 1873–1929 (západní část).
Do roku 1997 se jmenovala katedrála svatého Víta, což je dosud její zažitý název.

Tak praví Wikipedie. Vzhledem k tomu, že jsem včera v katedrále s naším pěveckým sborem zůčastnil hudebního doprovodu mše svaté, neodolal jsem si udělat pár obrázků tohoto skvostného místa.















Vitráže oken jsou zhotoveny podle návrhů našich významných malířů (Švabínský, Mucha, Čapek..). Když jsem vyšel ven, bylo krásně i když zima a tak jsem zkoušel ještě nějaký ten obrázek.

Grébovka a Grotta na Královských Vinohradech v Praze

Havlíčkovy sady neboli Grébovka či Gröbovka, je park anglického typu v Praze 2 na Vinohradech, nedaleko Vršovic a Nuslí. Na severu je ohraničen ulicemi U Havlíčkových sadů a Rybalkovou a na jihu potokem Botič. Park byl vysázen v letech 1871–1888 v okolí vily, kterou si nechal postavit pražský průmyslník Moritz Gröbe, společník firmy Lanna a Šebek.

V areálu parku se nachází Gröbeho vila, Pavilon, vinice a Viniční altán, usedlost Dolní Landhauska, ozdobná grotta a nově opravené dětské hřiště. Od roku 1964 je areál nemovitou kulturní památkou. Od roku 1999 je ve správě Městské části Praha 2. Vzhledem k celkové zchátralosti probíhá od roku 2001 rozsáhlá rekonstrukce areálu, která bude zahrnovat i obnovu zeleně a cest.

Umělá jeskyně grotta byla začleněna do parkového areálu jako romantizující prvek. Umělá krápníková jeskyně byla obklopena skalkami podle návrhu Josefa Vorlíčka. Před ní stávala kašna, z níž dnes zbývá pouze fragment, a socha Neptuna od Bohumila Schnircha. Socha se nachází v depozitáři a po rekonstrukci by zde měla být znovu instalována.

Grotta vznikla jako součást parku u vily, kterou si v letech 1871 až 1888 nechal postavit průmyslník Moritz Gröbe. Stavět umělé krápníkové jeskyně bylo v té době v Evropě módní záležitostí. Jeho dědici však vilu i s parkem a jeskyní brzy prodali. Před druhou světovou válkou byla v jeskyni zahradní restaurace, poté začala chátrat. První velká rekonstrukce nastala až nyní. Odpadky, bezdomovci, poničené omítky. Tak ještě nedávno vypadala takzvaná grotta v Havlíčkových sadech. Přes šedesát let obrovská umělá jeskyně chátrala. Už příští sezonu ale bude sloužit například koncertům, divadlu nebo literárním čtením. Záleží jen na zájmu pořadatelů, kteří podobné akce připravují. Grotta je čtyřpatrové umělé skalisko postavené před skutečnou skálou. Nahoře je terasa, pod ní krápníkové jeskyně, níže hlavní jeskyně a v přízemí je loubí. Jedním z nápadů bylo, že by tu byla restaurace. To ale téměř s jistotou padlo. Před jeskyni, která je kulturní památkou, už se pravděpodobně nevrátí původní pískovcová socha Neptuna v hodnotě několika milionů korun. Socha Neptuna, která dříve stála v pražských Havlíčkových sadech a po převozu do depozitáře zmizela, se dnes našla na okraji Prahy v areálu tvrze Třebotov. Majitel tvrze prý skulpturu před pár lety oficiálně koupil a netušil, že byla kradená. Neptun byl dříve součástí kašny před umělou jeskyní Grottou. Socha z nich byla převezena v roce 1974 kvůli restaurování do depozitáře na Kavčí hory. Naposled byla vyfotografována před deseti lety, pak zmizela. Spekulovalo se o tom, že socha už opustila republiku. Neptun byl nalezen po telefonním oznámení, v Třebotově sloužil několik let jako hlavní součást svatebních obřadů. Neptuna z jemného pískovce vytvořili v letech 1875 až 1877 Bohuslav Schnirch a Jan Vorlíček.

Nyní radnice tedy hledá sochaře, který originální sochu zrestauruje a vytvoří kopii z pískovce, případně její betonový výlisek. Slavnostní otevíraní bylo v polovině září na již tradičním vinobraní. Není tajemstvím, že na svahu pod Gröbeho vilou, na této opravdu unikátní pražské vinici, se víno rodilo již dávno ve středověku. Prý se o to postaral sám Karel IV., ale hovoří se i o ještě starším původu této pražské vinice. Zatímco vinné hrozny zde zrají s různými přestávkami již kolem sedmi staletí, návštěvníci Viničního altánu se jejich příjemnou krásou mohli kochat jen pár desetiletí. Vinici v Gröbovce osud (a hlavně poměry v zemi) příliš nepřál. Měnily se totiž nejen názvy vinice i sousedního parku, ale i záměry jejich majitelů. V padesátých letech minulého století byla sice vinice pod Gröbeho vilou znovu vysázena, ale po pětatřiceti letech se opět ocitla na pokraji zkázy. Počátkem devadesátých let (1992-1993) v příkrém svahu na ploše 1,7 hektaru byla nákladně obnovena. Po ní pak naštěstí přišel na řadu také Viniční altán a další objekty v Havlíčkových sadech, včetně Gröbeho vily.

Viniční altán, dnes chráněná kulturní památka, se také stal rekonstruovaným objektem v Havlíčkových sadech (Gröbovce). Náročná obnova objektu, který byl v havarijním stavu, trvala dvacet měsíců a stála městskou část 20 milionů korun. Není proto divu, že Pražany mimořádně zajímá, jak bude Viniční altán dále využíván a zda se z něj náhodou nestane jen jakýsi neužitečný skanzen „mlčky“ zdobící přilehlý sad a vinici. Zdá se, že jejich upřímné obavy se naštěstí nenaplní. Mnohé již naznačuje skutečnost, že Viniční altán byl slavnostně otevřen právě v den zahájení v pořadí již osmého Vinohradského vinobraní, kdy z vinice v Gröbovce vedl slavnostní historický průvod na náměstí Míru a také na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze 3.

Tím však práce v Gröbovce neskončí. V horní části poblíž Gröbeho vily přibude umělé zavlažování, u Dolní Landhausky veřejné záchodky a skladové prostory.

Prameny: foto moje, text Wikipedia a Zpravodajství na internetu

RNDr. Míla Tomášová

Letos, v rámci dovolené v Moravském krasu jsme se několikrát pohybovali přes obec Jedovnice. Kromě vzpomínky na výborný ženský jedovnický pěvecký sbor "Píseň" http://www.jedovnice.cz/pisen/, se kterým jsem se setkal na VI.Národní přehlídce sokolských pěveckých sborů v Boskovicích mi napadlo jedno jméno rodačky ze sousední vesnice Kotvrdovice - Míla Tomášová od jejíž úmrtí letos uběhlo již 10 let.

RNDr. Míla Tomášová (24. září 1920, Kotvrdovice – 12. května 2001, Praha) byla významná česká mystička a spisovatelka.

Mystické zkušenosti ji provázely již od útlého mládí. V knize Za čas a prostor uvádí popis hlubokého duchovního ponoření (samádhi), které zažila ve čtyřech letech. Studovala filozofickou a přírodovědeckou fakultu univerzity v Olomouci, studium nakonec dokončila na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Zde také počátkem 50. let 20. století získala doktorát. Pracovala v různých zdravotních zařízeních zabývajících se mikrobiologií. Po roce 1989, kdy se v Československu otevřely podmínky pro šíření duchovní nauky, vedla řadu přednášek a vydala několik knih.

Setkala s mnoha duchovními učiteli, z nichž nejvýznamnější byl zřejmě F. Drtikol a Ramana Maharši. Ačkoli si jich velmi vážila, vždy je považovala především za své duchovní bratry a necítila se být něčí žačkou – ve svém díle nejednou zmiňuje ideu, že nejvyšším duchovním učitelem je vnitřní božství člověka.

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Míla Tomášová

Ke konci života napsala několik knih duchovních vzpomínek a esejů, uvádějících čtenáře nenásilnou formou do duchovní problematiky.

• Za čas a prostor
• Třpyt prázdna
• Světlo vědomí
• Vnitřní pramen

Jejím vrcholným dílem je sbírka duchovních básní Průzračný svět.

Společně se svým manželem Eduardem Tomášem se podílela na řadě knih a přednášek, např.:

• Praxe jógové filozofie
• Po stopách zlatého věku
• Poselství

Prameny: internet