V poslední době mě zaujal zajímavý, moudrý, humanitně a všestranně založený člověk jménem Albert Schweitzer. Proto jsem se snažil o něm vyhledat alespoň základní údaje. Jeho citáty mě v první chvíli vyrazily dech, jak silně se hodí do dnešních časů a společnosti.
Albert Schweitzer (14. ledna 1875, Kaysersberg v Horním Alsasku, dnes Francie – 4. září 1965, Lambaréné, dnes Gabon) byl německý protestantský teolog, misionář, filosof, etik, varhanní virtuóz a lékař, původem z Alsaska - z prostoru, na který si od nepaměti dělali nárok Francie i Německo. S tím souvisí i Schweitzerova rodná francouzština celoživotně nesoucí poznamenání alsaským německým dialektem. Byl synem protestantského (luterského) faráře v prostředí, kde luteráni byli menšinou v katolickém prostředí. 1893 odmaturoval, vystudoval filozofii - Štrasburk, Paříž, Berlín (doktorát 2.8.1899) a teologii (doktorát 21.7.1900). Současně se stal vynikajícím varhaníkem (interpret zejména Bachova díla). Od roku 1900 kazatelem a vikářem v kostele sv.Mikuláše ve Štrasburku, od roku 1902 docentem teologie. V roce 1904 se rozhodl, že důkladně změní svůj život. Mnozí ho měli za blázna, ale on si prosadil své. V roce 1905 začal studovat medicínu a to na stejné štrasburské univerzitě, kde byl docentem teologie (současně kázal, přednášel a zajížděl i do Paříže se zdokonalovat jako varhaník, koncertuje…) Ke studiu musel mít povolení vlády, která to vyřešila výjimkou v situaci, kdy člen akademického sboru je zároveň veden jako řádný posluchač. Studia medicíny dokončuje 1912, opouští své jisté postavení na univerzitě, žení se a zahajuje nový život… Roku 1913 odjel z Evropy do Afriky a z vlastních prostředků založil v Lambaréné (tehdy Francouzská rovníková Afrika, dnes Gabon) nemocnici, kterou financoval jednak z darů, jednak z prostředků, které vydělával jako varhanní virtuóz prostřednictvím koncertů, na nichž interpretoval varhanní skladby Johanna Sebastiana Bacha.
Je nositelem Nobelovy ceny za mír z roku 1952.
Život Alberta Schweitzera v datech
- 1875 14.ledna se narodil evangelickému faráři Louisi a matce Adéle, roz. Schillingerové v Kayserbergu. Rodina se záhy stěhuje do Gunsbachu
- 1893 maturuje
- 1894 nastupuje jednoroční vojenskou službu
- 1898 skládá teologickou zkoušku a vydává ve francouzštině svůj první spis "Eugen Munch"
- 1899 promuje ve Štrasburku na filozofické fakultě (2.8.1899)
- 1900 doktorem teologie (21.7.1900)
- 1901 vydává knihu "Skica ze života Ježíšova"
- 1902 docentem ve Štrasburku, věnuje se varhanní hudbě a stavbě varhan
- 1903 ředitelem teologické koleje, koncertuje
- 1905 ve věku 30 let se rozhoduje studovat medicínu, aby druhou polovinu života zasvětil službě v Africe, vydává knihu o J.S.Bachovi ve francouzštině
- 1908 německé vydání knihy "J.S.Bach"
- 1912 zakončuje studia medicíny, vzdává se kariéry učitele teologie
- 1912 18.6. se žení s Helenou Bresslau, dcerou štrasburského historika
- 1913 na Velký pátek odjíždí se ženou do rovníkové Afriky, aby zde začal u řeky Ogowe (Ogooué) léčit domorodce
- 1916 umírá jeho matka povalena vojenskými koňmi
- 1917 zajetí v Garaison (Pyreneje) - Francouzi internují Alsasany
- 1919 narodila se jediná dcera Rhena
- 1920 čestný doktorát v Curychu
- 1920-23 přednáší, koncertuje (i v Praze), publikuje
- 1924 odjíždí podruhé do Afriky
- 1925 umírá jeho otec
- 1927 zakládá novou nemocnici v Lambaréné, nové přednáškové turné (i v ČSR - 1923 a 1928)
- 1928 čestný doktorát Karlovy univerzity (Pražské německé univerzity) - setkání s T.G.Masarykem, Goethova cena ve Frankfurtu n.M.
- 1937-48 zůstává v Africe, za 2. sv.války představitelem Svobodné Francie v rovníkové Africe
- 1949 rozšiřuje nemocnici o oddělení pro malomocné (Vesnice světla)
- 1952 dostává Nobelovu cenu za mír
- 1955 vydává soubor dopisů "Listy z Lambaréné"
- 1957 zemřela jeho žena v Curychu
- 1965 umírá v Lambaréné 4. září, je zde pohřben
Albert Schweitzer - citáty
Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.
Jako vlna neexistuje sama o sobě, ale pokaždé je součástí pohybu oceánu, tak ani my nemůžeme procházet životem sami, ale vždycky máme účast na zkušenosti života, který působí všude.
Láska ke zvířatům ze mne učinila lidskou bytost.
Být člověkem znamená být podroben moci strašného pána, jehož jméno je Bolest... Kdo zůstal ušetřen vlastního utrpení, nechť se cítí být povolán mírnit utrpení jiných.
Zkušenosti, které bychom my dospělí měli sdělovat mladým, nezní „Život už s vašimi ideály zatočí!“, nýbrž „Pevně zapusťte kořeny do svých ideálů, aby vám je život nedokázal vzít!“
Boj proti zlu, které je v člověku, nemáme vést tak, že bychom soudili druhé, ale máme soudit sami sebe. Zápas se sebou samým a pravdivost vůči sobě samému jsou prostředky, kterými působíme na druhé.
Nechť každý usiluje v tom prostředí, v němž žije, aby projevil svému bližnímu opravdový humanismus, na němž záleží budoucnost lidstva.
Náboženství je víc než popření světa a života.
Žádné vědě se dosud nepodařilo objasnit, co je to život.
Světový názor má vždy své historické důsledky.
Kdyby se lidé v dospělosti stávali tím, po čem touží ve čtrnácti letech, byl by celý svět dočista jiný.
Kdo mnoho krásného v životě získal, musí za to vydat odpovídající měrou.
Etika je činnost směřující k vnitřní dokonalosti lidské osobnosti.
Myšlení je konfrontace mezi chtěním a poznáním, která probíhá v mém nitru.
Etika, která je formulována na principu účelovosti, je vždy relativní.
Etika se musí vypořádat s třemi protivníky, s bezmyšlenkovostí, s egoistickou sebezáchovou a se společností.
Dobrý příklad není jednou z možností ovlivnit jiné lidi. Je to jediná možnost.
Úcta k životu je nejvyšší instance.
Nikdo nesmí zavírat oči a myslet si, že utrpení, od něhož se odvrátil, vlastně neexistuje.
Nacionalismu je vlastenectví, které ztratilo svou vznešenost.
Na otázku, zda jsem pesimista nebo optimista odpovídám, že mé poznání je pesimistické, ale mé chtění a naděje jsou optimistické.
Člověk může vykonat mnoho dobrého, aniž si musí ukládat nějakou oběť.
Humanita spočívá v tom, aby člověk nikdy nebyl obětován cíli.
Svět skrývá hrozné drama vůle k životu, která se sobě rozštěpila. Jedna bytost prospívá na úkor druhé, jedna ničí druhou.
Boj mezi optimismem a pesimismem v nás není nikdy dobojován. Pořád kráčíme po drobivé suti nad propastí pesimismu.
Dobré svědomí je vynález ďáblů.
Každý si může zřídit své Lambarene.
Moderní člověk se zvláštním způsobem rozplývá v sociálním celku.
Hledej, zda se nenajde použití pro tvoji lidskost.
Existenční boj je dvojí povahy. Člověk se musí uplatnit v přírodě a proti přírodě a také mezi lidmi a proti nim.
Podstatou kultury nejsou materiální úspěchy.
Prameny: internet, Wikipedia
*2.2.1900 - 31.3.1986 - skladatel, scénárista
