neděle 26. června 2011
Summertime, aneb Gershwin na ukulele z Australie
Nabízím nahrávku ukulele od protinožců, kde sídlí poměrně velké komunity zabývající se hrou na tento hudební nástroj. Je tam i velké množství festivalů a vůbec...
Je to známá ukolébavka z opery "Porgy and Bess" z 1935 autora George Gershwina
v podání sympatické učitelky jogy a ukulelistky Jennifer Lowe ze Sydney.
čtvrtek 16. června 2011
Vzpomínka na 10. sborový festival v Provence 2005
Už to za chvíli bude 6 let!
Podařilo se mi najít toto video a i když nejde umístit na můj YouTube kanál Gaudiák, tak alespoň takhle.
Bylo to moc a moc hezkých a přitom trochu krušných 10 červencových dní, kdy na našich koncertech, většinou v kostelích, začínajících ve 21.00h bylo běžně 30 stupňů Celsia.
Moc jsme toho při jízdách na koncerty do míst vzdálených do 100 km nenaspali. Po návratu na ubytovnu cca ve 24.00 - 02.30h jsme museli nabrat síly na další výkon s tím, že snídaně v námořnickém liceu, kde jsme byli ubytováni, byla striktně vydávána pouze v rozmezí 7.30 - 8.00h!
Potom následovalo krátké osobní volno, vyplněné vetšinou koupáním (poslední dny spaním), krátka zkouška, oběd a odjezd na místo dalšího koncertu. Při kratších vzdálenostech na koncertní místo, byla cesta spojená s poznávací zastávkou. Kolem 17.00h byla opět sborová zkouška, tentokrát v místě koncertu. Okolo 19.00h byla většinou večeře a od 21.00h vlastní koncert. A to buď samostatný, nebo s místním pěveckým sborem. Kvalita spolupěvců z místa koncertu byla velmi různorodá.
Vedro na koncertě (a to upozorńuji v kamenném kostele!) bylo opravdu pořádné. Matně si vzpomenu, že kolega mi po koncertě hodil sako na noty a papír byl v mžiku promáčen úplně skrz!
Tento záznam (Je fajn že ještě existuje!) je ze závěrečného koncertu v nádherné bazilice
v St. Maximin, jehož jsme se společně se sedmi sbory z celého světa mohli zůčastnit.
http://fcienprovence.over-blog.fr/categorie-10003544.html
úterý 7. června 2011
Červený Hrádek u Jirkova
Během koncertního zájezdu s naším pěveckým sborem do severočeského města Jirkova jsme navštívili i Červený Hrádek.Uvádím pár základních a historických dat.
Původní gotický hrad byl přestavěn v 17. století do barokního slohu. Svůj název dostal podle (tehdy) typické červené fasády.
Zámek neblaze proslul mimo jiné návštěvou lorda Runcimana v roce 1938, která předznamenala nechvalně proslulou mnichovskou dohodu. Dnes je na zámku technické museum a školící středisko a centrum cestovního ruchu.
Zámek Červený Hrádek stojí necelé 2 kilometry severně od města Jirkova na úpatí Krušných hor.
Na místě původního středověkého hradu byl v letech 1655-1675 vybudován raně barokní zámek, k němuž později u východního průčelí přibylo charakteristické schodiště. Výzdoba zámku je mimo jiné tvořena sochařskými díly Jana Brokoffa, který zde ve druhé polovině 17. století krátce působil.
Pro návštěvníky je připraven prohlídkový okruh, během kterého se mohou seznámit s historií zámku a zhlédnout nejzajímavější prostory v interiéru, jimž vévodí velkolepý rytířský sál s bohatou výzdobou.
Zámek, který je majetkem města Jirkova, nyní spravuje Kulturní, vzdělávací a informační zařízení Jirkov, p. o.
Historická památka slouží částečně jako hotel se zámeckou restaurací, vinárnou a výletní restauraci v oranžerii.
Součástí zámku je i školicí středisko, jehož výstavba byla dokončena v roce 2006 za podpory Evropské unie.
------------------
Rok 1408 jako pán Červeného Hrádku je uváděn rytíř Dětřich Kraa, královský číšník, jehož služeb využíval Václav IV. jako zmocněnec při jednání s Francií.
Tento údaj je sporný, neboť Binterová uvádí správu hradu i městečka Borek Jetřichem z Kraa až roku 1413.
Roku 1415 přijal Jetřich Kraa hrad i městečko od Václava IV. jako manství. Zdá se, že teprve v tomto roce vystavěl Jetřich Kraa vlastní Červený Hrádek.
V roce 1516 po sobě majitel panství Lorenz Glatz zanechal testament, v němž mimo odkazu hmotného dědictví dceři Anně a jejímu manželovi Šebestiánu z Veitmille zároveň uložil, aby oba společně nechali u jirkovského kostela postavit věž. Muselo však uplynout třicet dva let, než se začal dosavadní kostelík na jirkovském náměstí přestavovat do podoby, jakou známe dnes.
Za další dva roky byly položeny základní kameny ke stavbě věže, přimknuté k severní straně
kostela. Její výstavba trvala pět let (1540 – 1545). Zpřístupněna byla až v roce 1582.
Věž měla od počátku obranný a ochranný charakter - včas odhalit požáry i blížícího se nezvaného hosta. V roce 1640 byl ve věži osazen první zvon. Mohutná vichřice tehdy strhla celou kostelní kopuli, a proto se objevila v roce 1642 kopule nová, ale již bez historické korouhve.
Na místě středověkého gotického hradu, zničeného za třicetileté války, nechal Jan Adam Hrzán z Harasova vybudovat barokní zámek.
Architektem zámku byl v počátcích Ital Antonio della Porta a ve vrcholné fázi Francouz Jean Baptiste Mathey. Stavba čtyřkřídlé budovy zámku byla v podstatě ukončena v roce 1675. Od této doby si zámek Červený Hrádek zachovává charakteristický vzhled.
S Červeným Hrádkem jsou spojena především jména významných barokních sochařů Jana Brokofa a jeho syna Ferdinanda Maxmiliána, který se zde v roce 1688 narodil a tvořil.
Poslední stavební úpravy objektu zajišťoval pro rodinu von Hohenlohe-Langenburg v roce 1895 český architekt Jan Kotěra.
Rod Hohenlohe-Langenburg byl posledním šlechtickým rodem, který panství a zámek vlastnil. Gotfried měl 6 dětí, zámek nakonec vlastnil Max Egon, s nímž ostatní sourozenci vedli letitý spor o dědictví nejprve v Chomutově, později v Lipsku. Spor však nebyl nikdy ukončen. Narozdíl od svých sourozenců byl Max Egon navíc přívržencem nacistů a sudetoněmecké strany. V srpnu 1938 umožnil předáku sudeckých Němců Henleinovi a anglickému lordu Runcimanovi schůzku, která předznamenala následnou Mnichovskou dohodu. Červený Hrádek se tak neslavně zapsal do dějin, proto byl rodu Hohenlohe hned v roce 1945 zabaven. Spor o dědictví se stal bezpředmětným.
Ferdinand Maxmilián Brokof, jeden z nejvýznamnějších barokních sochařů se narodil v Červeném Hrádku u Jirkova. Jeho otec Jan se snad původně psal Brokov a pocházel ze Spišské Soboty na Slovensku. Odtud se jako zručný řezbář vypravil do světa na zkušenou, zastavil se v Praze i Řezně a na spáteční cestě pracoval u zámku Thunů v Klášterci nad Ohří kde se v roce 1686 narodil jeho syn Michal Jan a potom po dobu několika let zakotvil na panství Hrzánů z Harasova na zámku Červený Hrádek.
V zámeckém parku, na jirkovském náměstí i v širším okolí zanechal řadu dokladů své sochařské tvorby. Po hraběti Ferdinandu Maxmiliánu Hrzánovi z Harasova dostal křestní jméno jeho starší syn, který se stal vedle Matyáše Brauna nejproslulejším sochařem českého baroka. V jeho díle vynikají mistrovská sousoší na pražském Karlově mostě i výzdoba paláce Morzinů v Nerudově ulici s klasickými karykaturami Mouřenínů. Ferdinand Maxmilián Brokof býval měšťanem Starého i Nového Města pražského.
Není známé ani přesné datum úmrtí - pohřben byl dne 8. března 1731 v kostele sv. Martina ve zdi.
Prameny: http://moje-mesto.webnode.cz/
Foto : moje
sobota 28. května 2011
Noc kostelů 2011
Tak se mi to letos přece jen podařilo absolvovat. Sice jsem navštívil jen tři chrámy, ale myslím, že to stálo za to. Vlastně čtyři, ale v prvním to trochu znám a tak v chrámu Panny Marie Sněžné, po vyzvednutí orazítkované brožury a zběžné prohlídce jednoho z neznámých prostor, jsem pokračoval směrem na Staré Město pražské.
Uvádím zde úryvky z tisku:
Vyzvánění zvonů na stovkách chrámů v celé České republice dnes v podvečer zahájilo Noc kostelů, během níž se pro veřejnost otevřou křesťanské chrámy a modlitebny. K návštěvě běžně nepřístupných míst, na kulturní program i na mši zve přes 900 kostelů. Zahájení Noci kostelů ve všech chrámech provázela také společná modlitba.
------------------------------------------------------------------------------------------
"Můžeme vstoupit do prostorů, které formovaly naše náboženské, kulturní i společenské dějiny. V mnohých z nich se utvářely naše národní dějiny. V nich bylo požehnáno životu při křtu, v nich se uzavíraly sňatky, ale byla také konána poslední rozloučení. Život každého jednotlivce dostával, ale může i dnes dostat potvrzení o své jedinečnosti a významu," uvedl k Noci kostelů pražský arcibiskup Dominik Duka.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Noc kostelů se setkává s rostoucím zájmem farností a sborů, třeba v královéhradecké diecézi se zapojilo zhruba třikrát více kostelů než loni. K účasti se přihlásilo 131 kostelů, z toho 34 nekatolických. V pražské arcidiecézi se letos do Noci kostelů zapojilo již 85 chrámů, více než loni, kdy se během této akce v pražské arcidiecézi otevřelo 68 církevních staveb.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Tajemství kůrů, sakristií, krypt, modliteben a dalších prostor odhalí 12 církví sdružených nebo přidružených v Ekumenické radě církví ČR.
Myšlenka pozvat kohokoli v nezvyklou hodinu do kostela vznikla v Rakousku v roce 2005.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Tak nejprve jsem navštívil Vlašskou kapli stojící v pravoúhlém koutě mezi kostely sv. Salvátora a sv. Klimenta v Karlově ulici. 
Program tam zrovna žádný neprobíhal, ale opravdu stálo za to si znovu po létech prohlédnout tento skvost se zajímavým barokním interiérem, kde stavitelem byl Domenico Bossise.
přičemž pěknou náladu a soudržnost společenství dodávalo předávání dlouhých tenkých svící mezi účastníky této akce, stojícími poslušně ve frontě až na ně příjde řada.
Návštěvníci se mohli podívat v sakristii na promítané obrázky ze života farnosti, nebo na ochozu shlédnout výstavu fotografií z rekonstrukce varhan .
Audio-vizuální zážitek však ještě čekal. V podobě barev a vlnek odrážených na barokní strop od velkého zrcadla pod vodou, dálkově řízeného bílého balónu s bílým fáborem, poletujícího po chrámu a samozřejmě také barokní (a trochu i jazzové) hudby pánů Stivína a Huga.
Následným zastavením toho večera byl chrám Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí. Byla to zároveň důstojná tečka za tímto zajímavým večerem v podobě varhaního koncertu na krásně zrekonstruovaných nejstarší varhanách v Praze.
Varhany pocházejí z roku 1673 a postavil je varhanář Hans Heinrich Mund z Kolína nad Rýnem.
Další fotografie a videa : https://picasaweb.google.com/mrodowakar/NocKostelu2752011?feat=directlink
úterý 24. května 2011
Kočka vs. ukulele
Tak tohle také moc dobře znám.
I když v mém případě bývá častější zápas s knihou.
Moje chlupatá slečna nemůže pochopit jak je to možné, když mi chce sedět na klíně zrovna ona, tak tam musím mít právě ten nešikovný papírový (nebo jiný) předmět. A ještě navíc v té chvíli, když si mě ONA vyvolila, nemám o ni ten patřičný zájem! Proto si prvokativně sedne nejčastěji rovnou do knihy. A teď čti, jestli můžeš!
úterý 19. dubna 2011
Jak vypadá Ukulele Banjo
Malá poznámka: Všiměte si, jak je prostor za předvádějícím doslova promořen UAS. :-)
pondělí 18. dubna 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)