Odowakarův svět

Mr. Sandman

2012-02-06T23:20:00.001+01:00

Nevím proč tato píseň je mi tak sympatická.

Asi že jsme spatřili světlo světa spolu v témže roce. Musím se ji ještě pořádně doučit na ukulele! Vždy jsem začal a...a nedokončil. Ale potom to musím určitě dát na svůj kanál na YouTube!!!

"Mr. Sandman" (někdy jako "Mister Sandman") je populární píseň napsaná Patem Ballardem někdy v roce 1954 a první interpretem v tomto období byla vokální skupina "The Chordettes".

The Chordettes - ženské populární pěvecké kvarteto, obvykle zpívající a capella a specializující se na tradiční populární hudbu. The Chordettes byla jedna z nejdéle existujících vokálních skupin. A právě prvním jejich obrovským hitem byl "Mr. Sandman" v roce 1954. O nějaký čas později Ballard přepsal texty též pro použití vánoční "pana Santa".

Chordettes nahrávka písně byla nahrávána na Cadence Records, jehož zakladatel Archie Bleyer je slyšet ve třetím verši, když říká slovo "Yees?" Píseň se v roce 1954 vyšplhala na špičku v žebříčku hitů nejen v USA, ale i ve Velké Británii.

Během času píseň nahrávali v různých verzích například Chet Atkins, Mocedades, Marvin Gaye, Gob, Jose Melis, The Chipmunks, The Supremes, The Andrews Sisters, The Puppini Sisters, Linda McCartney a Fleetwoody a další....

Píseň se objevovala také v řadě TV a filmových soundtracků, včetně The Simpsons, Futurama, Návrat do budoucnosti, pan Nikdo, Nip / Tuck, Philadelphia, Planet 51, Strýček Buck a to většinou jako retro.

Verze od skupiny Oranger byla nahrána jako úvodní píseň ve videohře Stubbs the Zombie - Rebel without a Pulse a můžete ji též slyšet ve hře Mafia II.

V roce 1996 německá power metal kapela Blind Guardian vydala singl s cover verzí "Mr. Sandman". Zatím co skladba je zpočátku v podobné náladě jako originál, je postupem písně čím dál agresivnější jak, co se týče obsahu videa, tak přidáním heavymetalové kytary a bicích.

Kapelu Blind Guardian vám zde ukazovat nebudu.

Ale mám tu novou, zcela příjemnou verzi písně.

Zdroj: Wikipedia a YouTube

Že by mizela středoevropská ukulelová poušť?

2012-01-25T00:02:00.000+01:00

Včera jsem byl navštívit prodejnu s hudebními nástroji za účelem zakoupení kapodastru. A také tradičně, jak to dělám jednou za čas, na "čumendu".
A...a zůstal jsem skoro paf!

Zprvu jsem si myslel, že je to prodejna někde za hranicemi naší milované vlasti. Tak na mne zapůsobila stěna plná zavěšených ukulele!

Poprvé jsem v reálu něco takového viděl v Regensburgu při koupi svého druhého a kvalitnějšího ukulele.

Přede mnou byly zavěšeny nejen Lanikai, Eddy Finn, Tenson a Savannah, ale také docela slušný výběr nástrojů značky Ohana a dokonce tam visel Fender!

A to maličké Ohana uprostřed dole na druhém obrázku mě připadá, že je to určitě sopraninové ukulele! Pokud vím, tak některé značky uvádějí velikost pouhých 40cm.

No, bylo to vedle sopránu viditelně menší..

Ceny začínaly někde u 1600,-. Nejčastěji se však pohybovaly okolo cca 2500,-, 3000,- a 5000,-.

Zahlédl jsem tam jednou (myslím že jsem se nepřehlédl) dokonce 14000,-.

Ale při vyzkoušení nástrojů jsem dal za pravdu přísloví "za málo peněz - málo muziky". A tady ta muzika pod mými prsty byla zvukově docela slušná!

Čas příjemně ubíhal. Sám jsem si k prodloužené návštěvě prodejny vymyslel omluvu. Za okny se totiž silně začal sypat sníh a než bych došel na metro, byl bych určitě mokrý! Na kapodastr na pultu u pokladny jsem téměř zapoměl...

Také se mě zalíbilo a zároveň bylo to pro mne neobvyklé, když jedna z prodavaček při mém odchodu přistoupila k vystaveným ukulele a zkoušela je dolaďovat, tak aby byly alespoň orientačně naladěné.

Odcházel jsem z Děkanské vinice zcela mimo sebe a jako v příjemném snu, i když příjemné pocity se mísily s nedůvěrou. Prostě jsem tomu stále nemohl uvěřit!

Další šok mě čekal na internetu v podobě pozvánky na Ukulele Workshop!

25. 1. 2012 od 17.00 na prodejně Kytary.cz v Ostravě Povídání o ukulele a základy hraní.

Workshopem bude provázet René Souček.
Písničkář z Frýdku-Místku hrající vlastní tvorbu jak na
kytaru, tak poslední dva roky na ukulele, které mu velmi
učarovalo. Jeho texty jsou jakoby ze života s prvky
autobiografičnosti.

Bohužel, z Prahy do Ostravy je daleko. I když Pendolino vzdálenost značně časově zkracuje, jsem pracovně vázán...

Závěr:

Už je to tady!

Středoevropská ukulelová poušť patrně začíná mizet.
Tento fakt má ovšem i své záporné aspekty.
Pozvolné rozšíření a nedej bože následná epidemie UAS ( 'Ukulele Acquisition Syndrome)
Odborné pojednání viz:
http://odowakk.blogspot.com/2011/04/ohrozuje-nas-hrozba-nakazy-uas.html

Poznámka:
Vzhledem k předchozím faktům, nahrazuje tento článek pokračování stati o UAS. Příspěvek měl být zaměřen na možnost (či zatím nemožnost) této nákazy u nás.

Prameny: foto moje

A opět Prodaná nevěsta, tentokrát v Praze!

2012-01-08T11:21:00.000+01:00

V sobotu 21. ledna 2012 ve 14.00 a v 18.00 hodin
ve Strašnickém divadle (dříve divadlo Solidarita) v Praze

se koná

Prodaná nevěsta

Lidová hra se zpěvy, které budete rozumět.

Zpěvohra byla nastudována čtyřmi sokolskými soubory: Divadelní soubory Sokol Pyšely a Lázně Toušeň, Národopisný soubor Formani - Sokol Slatiňany, Pěvecký sbor Gaudium Sokol Královské Vinohrady.

Režie Bohumil Gondík.

Kdo máte zájem a můžete, přijďte aby to byla zase "Vyprodaná nevěsta"!

Nekrmte čerty, co se krčí v křoví

2011-12-27T23:26:00.000+01:00

Zuzana Navarová - Čert ví proč

Tak nějak jsem si dal nyní pokoj od všech zpráv. Od novinových a politických žabomyších válek, které jakoby (Proboha, už se bojím i toho slova JAKOBY, které je teď strašně frekventované! Nevšimli jste si?) vždy zakrývaly kauzy další a další a...

No a právě v čase Vánoc se může člověk věnovat odpočinku a...a sledování pohádek.

Ale ouha! Sotva jsem vnořil do příběhu, bylo mi jasné, že pohádka je též plná podvodníků, uplácení, nespravedlivých rozhodnutí a zlodějin.

Má to však jednu výhodu pro Vaši již zjitřenou mysl denními zprávami.

Je to přímo jako hojivá náplast na Vaši víru ve spravedlnost a Vaše pošramocené sociální cítění v lidi.

Všichni zlosynové bývají na konci pohádky po zásluze potrestáni! A ne vždy krutě, krvavě! Ale pořádně, poctivě, neodvolatelně... Prostě se z toho už nevykroutí!

Nové TV pohádky :

Tajemství staré bambitky http://www.youtube.com/watch?v=oFuf_yxAZRc&feature=related

Micimutr http://www.youtube.com/watch?v=zCOMyBKxwzo&feature=related

Na začátku jsem se vlastně chtěl zmínit jen o pohádce z roku 2003 - Čert ví proč

a pěkné hudbě z tohoto filmu.

Interpretem filmové písně byla Zuzana Navarová, zpěvačka, skladatelka a textařka. Známá byla také ze skupin a spolupráce se skupinami Nerez, Tres a Koa. Byla objevitelkou zpěvačky a písničkářky Radůzy. Zuzana Navarová zemřela 7. prosince 2004 a letos v červnu by se dožila 52 let.

Prameny: Wikipedia, foto-internet

PF 2012

2011-12-26T16:47:00.000+01:00

Docela jsem se asi zbláznil do krásy architektonických skvostů od Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Zvláště když před časem ČT vysílala film "Santiniho jazyk", kde bylo vidět velká část jeho nádherných sakrálních staveb.

Letos se mohu pochlubit návštěvou Křtin a Sedlce u Kutné Hory, kde z posledního jmenovaného je také má fotografie použitá na PF. Doufám, že ještě letos uvidím kapli sv. Anny v Panenských Břežanech, kde 29.12. tohoto roku máme mít koncert.

Tak hezký zbytek svátků a šťastný NOVÝ ROK!

http://www.santini.cz/index.aspx

Cihelna 2011

2011-12-10T16:22:00.003+01:00

Nejsem militarista. Spíše pacifista. Přesto, když jsem byl letos v srpnu na návštěvě u známých, zůčastnil jsem se u Králík akce Cihelna 2011.

Každý rok koncem srpna se koná vzpomínková akce s více jak desetiletou tradicí, zaměřená na reenacting, living history, vojenskou historii a vojenskou techniku z minulého století. Hlavním bodem programu je několik bojových ukázek v režii vojenskohistorických klubů převážně s tématem druhé světové války, dále pak presentace AČR, integrovaného záchranného systému, výstavy vojenské historické techniky a mnoho dalšího. Hlavním pořadatelem je město Králíky, v jehož okolí se akce odehrává, a ARMYFORT s.r.o. – provozovatel vojenského muzea. Akci podporují Pardubický kraj a AČR.
Letošní program:

Spanilá jízda vojenské historické a bojové techniky	19. 8. od 8:00 do 13:00

Generální nácvik akce	19. 8. od 14:00

Kulturní večer na náměstí v Králíkách	19. 8. od 18:10

Zahájení u pěchotního srubu K - S 14 "U Cihelny"	20. 8. v 10:00

Ukázka historického boje: téma "Ostravská operace 1945"	20. 8. v 11:30 a v 15:00

Den muzeí a památníků v Králické pevnostní oblasti	21. 8.

Opravdu nejsem z lidí, kteří si i v dospělosti rádi hrají na vojáky. Ale mohu Vám říci, že se tento slunný srpnový den opravdu vydařil.
A nebylo to jen výbornými klobásami a hanušovickým pivem.

Prameny: Popis a program akce http://www.akcecihelna.com/

Mha přede mnou, mha za mnou... a občas koleje

2011-12-04T21:59:00.000+01:00

Foto: postřehy ze služebních cest z minulého týdne

Zemřel nejstarší koncertující hudebník a hráč na ukulele na světě Bill Tapia. Bylo by mu v lednu 2012 104 let...

2011-12-03T15:37:00.006+01:00

Hráč na ukulele Bill Tapia zemřel v pátek ve věku 103 let. Tapia byl považován za nejstaršího hudebníka na světě, který stále vystupoval na scéně, informuje v sobotu agentura Reuters.

Tapia zemřel ve spánku ve svém domě v Los Angeles, uvedla jeho oficiální webová stránka. V lednu by se dožil 104 let.

Muzikant narozený v havajském Honolulu vystupoval například s Louisem Armstrongem nebo Bingem Crosbym.

Před šesti měsíci vydal Tapia své poslední album - živou nahrávku koncertu k oslavě svých 100. narozenin.

Kariéru zahájil během první světové války koncerty pro vojáky. Později pracoval na parníku na trase mezi západním pobřežím Spojených států a Havajskými ostrovy.

V době největší slávy ukulele v USA učil na tento nástroj hrát Clarka Gabla a Shirley Templovou.
Po druhé světové válce se přestěhoval do San Franciska, kde vyučoval hře na kytaru. V roce 2004 se v 96 letech vrátil k nahrávání a vydal album s jazzovými a havajskými standardy. V tom samém roce byl uveden do síně slávy ukulele. Až do loňského roku také vystupoval na koncertech.
LOS ANGELES / 07:18, 03. 12. 2011

Nazývali ho také "The Duke of Uke".

Pramen: http://www.mediafax.cz/kultura/3972229-Zemrel-nejstarsi-koncertujici-hudebnik-na-svete-bylo-mu-103-l et

"Winter Wonderland" na ukulele, aneb zima a Vánoce se blíží!

2011-12-03T15:29:00.002+01:00

Na chvíli v Hradci Králové

2011-11-11T23:38:00.006+01:00

Obrázkům dala vzniknout moje služební cesta do města, které objevuji teprve poslední čtvrtrok. V centru a jeho okolí se úspěšně mísí historická část s urbanistickými architektonickými skvosty minulého století s autory reprezentovanými především Josefem Gočárem a Janem Kotěrou.

Podzim na Královských Vinohradech

2011-11-01T11:32:00.010+01:00

Podzim ve městě

Pan malíř Podzim v městských ulicích,
než Zima začne sypat bílý sníh,
zhýrale hýří penízky-lístky zlatem.
Už mícha barvy! S mlhou i blátem.
Ale než pro nový obraz příjde s paletou,
metaři ráno tiše listí zametou...

Půlnoční - Václav Neckář & Umakart

2011-10-12T00:27:00.006+02:00

V poslední době mě zcela uchvátila tahle jednoduchá melodie písně
z nového filmu Alois Nebel
nazpívaná Václavem Neckářem.
A i když verše se rýmují tak nějak na heslo.
Asi platí, že v jednoduchosti je krása.
A samozřejmě ten Neckář.
Asi se ji naučím hrát.

A zpívat samozřejmě také.

Půlnoční

Jedu domů po trati, jedu přes kopce.
Za okny padá, padá sníh, budou vánoce ....

Chmury, trable, starosti, nechal jsem ve městě,
už slyšim lidi na půlnoční, zpívat v kostele

Haleluja, Haleluja.

Ježíš na kříži ztrápený, občas se usměje
na ty co v zázrak uvěří, na ty co zpívají

Haleluja, Haleluja.

Beránku náš, na nebesích
stůj při nás, až příjde tma.

Haleluja, Haleluja.

Stojím v prázném kostele, hvězdy nade mnou,
z kříže zbyl jenom stín, ale přesto slyším

Haleluja, Haleluja,

Beránku náš, na nebesích
stůj při nás, až přijde tma.

Beránku náš, na nebesích
neopouštěj nás, až začnem se bát, bát...

Haleluja, Haleluja,
Haleluja, Haleluja,
Haleluja...

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha

2011-10-09T23:36:00.027+02:00

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze je dominantní stavba na Pražském hradě, trojlodní gotická katedrála se třemi věžemi a sídelní kostel arcibiskupa pražského. Současná stavba vznikala v několika etapách, 1344–1419, 1490–1510, 1556–1593 a 1873–1929 (západní část).
Do roku 1997 se jmenovala katedrála svatého Víta, což je dosud její zažitý název.

Tak praví Wikipedie. Vzhledem k tomu, že jsem včera v katedrále s naším pěveckým sborem zůčastnil hudebního doprovodu mše svaté, neodolal jsem si udělat pár obrázků tohoto skvostného místa.

Vitráže oken jsou zhotoveny podle návrhů našich významných malířů (Švabínský, Mucha, Čapek..). Když jsem vyšel ven, bylo krásně i když zima a tak jsem zkoušel ještě nějaký ten obrázek.

Grébovka a Grotta na Královských Vinohradech v Praze

2011-09-27T22:38:00.028+02:00

Havlíčkovy sady neboli Grébovka či Gröbovka, je park anglického typu v Praze 2 na Vinohradech, nedaleko Vršovic a Nuslí. Na severu je ohraničen ulicemi U Havlíčkových sadů a Rybalkovou a na jihu potokem Botič. Park byl vysázen v letech 1871–1888 v okolí vily, kterou si nechal postavit pražský průmyslník Moritz Gröbe, společník firmy Lanna a Šebek.

V areálu parku se nachází Gröbeho vila, Pavilon, vinice a Viniční altán, usedlost Dolní Landhauska, ozdobná grotta a nově opravené dětské hřiště. Od roku 1964 je areál nemovitou kulturní památkou. Od roku 1999 je ve správě Městské části Praha 2. Vzhledem k celkové zchátralosti probíhá od roku 2001 rozsáhlá rekonstrukce areálu, která bude zahrnovat i obnovu zeleně a cest.

Umělá jeskyně grotta byla začleněna do parkového areálu jako romantizující prvek. Umělá krápníková jeskyně byla obklopena skalkami podle návrhu Josefa Vorlíčka. Před ní stávala kašna, z níž dnes zbývá pouze fragment, a socha Neptuna od Bohumila Schnircha. Socha se nachází v depozitáři a po rekonstrukci by zde měla být znovu instalována.

Grotta vznikla jako součást parku u vily, kterou si v letech 1871 až 1888 nechal postavit průmyslník Moritz Gröbe. Stavět umělé krápníkové jeskyně bylo v té době v Evropě módní záležitostí. Jeho dědici však vilu i s parkem a jeskyní brzy prodali. Před druhou světovou válkou byla v jeskyni zahradní restaurace, poté začala chátrat. První velká rekonstrukce nastala až nyní. Odpadky, bezdomovci, poničené omítky. Tak ještě nedávno vypadala takzvaná grotta v Havlíčkových sadech. Přes šedesát let obrovská umělá jeskyně chátrala. Už příští sezonu ale bude sloužit například koncertům, divadlu nebo literárním čtením. Záleží jen na zájmu pořadatelů, kteří podobné akce připravují. Grotta je čtyřpatrové umělé skalisko postavené před skutečnou skálou. Nahoře je terasa, pod ní krápníkové jeskyně, níže hlavní jeskyně a v přízemí je loubí. Jedním z nápadů bylo, že by tu byla restaurace. To ale téměř s jistotou padlo. Před jeskyni, která je kulturní památkou, už se pravděpodobně nevrátí původní pískovcová socha Neptuna v hodnotě několika milionů korun. Socha Neptuna, která dříve stála v pražských Havlíčkových sadech a po převozu do depozitáře zmizela, se dnes našla na okraji Prahy v areálu tvrze Třebotov. Majitel tvrze prý skulpturu před pár lety oficiálně koupil a netušil, že byla kradená. Neptun byl dříve součástí kašny před umělou jeskyní Grottou. Socha z nich byla převezena v roce 1974 kvůli restaurování do depozitáře na Kavčí hory. Naposled byla vyfotografována před deseti lety, pak zmizela. Spekulovalo se o tom, že socha už opustila republiku. Neptun byl nalezen po telefonním oznámení, v Třebotově sloužil několik let jako hlavní součást svatebních obřadů. Neptuna z jemného pískovce vytvořili v letech 1875 až 1877 Bohuslav Schnirch a Jan Vorlíček.

Nyní radnice tedy hledá sochaře, který originální sochu zrestauruje a vytvoří kopii z pískovce, případně její betonový výlisek. Slavnostní otevíraní bylo v polovině září na již tradičním vinobraní. Není tajemstvím, že na svahu pod Gröbeho vilou, na této opravdu unikátní pražské vinici, se víno rodilo již dávno ve středověku. Prý se o to postaral sám Karel IV., ale hovoří se i o ještě starším původu této pražské vinice. Zatímco vinné hrozny zde zrají s různými přestávkami již kolem sedmi staletí, návštěvníci Viničního altánu se jejich příjemnou krásou mohli kochat jen pár desetiletí. Vinici v Gröbovce osud (a hlavně poměry v zemi) příliš nepřál. Měnily se totiž nejen názvy vinice i sousedního parku, ale i záměry jejich majitelů. V padesátých letech minulého století byla sice vinice pod Gröbeho vilou znovu vysázena, ale po pětatřiceti letech se opět ocitla na pokraji zkázy. Počátkem devadesátých let (1992-1993) v příkrém svahu na ploše 1,7 hektaru byla nákladně obnovena. Po ní pak naštěstí přišel na řadu také Viniční altán a další objekty v Havlíčkových sadech, včetně Gröbeho vily.

Viniční altán, dnes chráněná kulturní památka, se také stal rekonstruovaným objektem v Havlíčkových sadech (Gröbovce). Náročná obnova objektu, který byl v havarijním stavu, trvala dvacet měsíců a stála městskou část 20 milionů korun. Není proto divu, že Pražany mimořádně zajímá, jak bude Viniční altán dále využíván a zda se z něj náhodou nestane jen jakýsi neužitečný skanzen „mlčky“ zdobící přilehlý sad a vinici. Zdá se, že jejich upřímné obavy se naštěstí nenaplní. Mnohé již naznačuje skutečnost, že Viniční altán byl slavnostně otevřen právě v den zahájení v pořadí již osmého Vinohradského vinobraní, kdy z vinice v Gröbovce vedl slavnostní historický průvod na náměstí Míru a také na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze 3.

Tím však práce v Gröbovce neskončí. V horní části poblíž Gröbeho vily přibude umělé zavlažování, u Dolní Landhausky veřejné záchodky a skladové prostory.

Prameny: foto moje, text Wikipedia a Zpravodajství na internetu

RNDr. Míla Tomášová

2011-09-24T19:02:00.014+02:00

Letos, v rámci dovolené v Moravském krasu jsme se několikrát pohybovali přes obec Jedovnice. Kromě vzpomínky na výborný ženský jedovnický pěvecký sbor "Píseň" http://www.jedovnice.cz/pisen/, se kterým jsem se setkal na VI.Národní přehlídce sokolských pěveckých sborů v Boskovicích mi napadlo jedno jméno rodačky ze sousední vesnice Kotvrdovice - Míla Tomášová od jejíž úmrtí letos uběhlo již 10 let.

RNDr. Míla Tomášová (24. září 1920, Kotvrdovice – 12. května 2001, Praha) byla významná česká mystička a spisovatelka.

Mystické zkušenosti ji provázely již od útlého mládí. V knize Za čas a prostor uvádí popis hlubokého duchovního ponoření (samádhi), které zažila ve čtyřech letech. Studovala filozofickou a přírodovědeckou fakultu univerzity v Olomouci, studium nakonec dokončila na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Zde také počátkem 50. let 20. století získala doktorát. Pracovala v různých zdravotních zařízeních zabývajících se mikrobiologií. Po roce 1989, kdy se v Československu otevřely podmínky pro šíření duchovní nauky, vedla řadu přednášek a vydala několik knih.

Setkala s mnoha duchovními učiteli, z nichž nejvýznamnější byl zřejmě F. Drtikol a Ramana Maharši. Ačkoli si jich velmi vážila, vždy je považovala především za své duchovní bratry a necítila se být něčí žačkou – ve svém díle nejednou zmiňuje ideu, že nejvyšším duchovním učitelem je vnitřní božství člověka.

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Míla Tomášová

Ke konci života napsala několik knih duchovních vzpomínek a esejů, uvádějících čtenáře nenásilnou formou do duchovní problematiky.

Za čas a prostor
Třpyt prázdna
Světlo vědomí
Vnitřní pramen

Jejím vrcholným dílem je sbírka duchovních básní Průzračný svět.

Společně se svým manželem Eduardem Tomášem se podílela na řadě knih a přednášek, např.:

Praxe jógové filozofie
Po stopách zlatého věku
Poselství

Prameny: internet

Sokolská Prodaná nevěsta v Hradci Králové

2011-09-23T12:47:00.023+02:00

V sobotu 17.9.2011 se konala opět další repríza hry se zpěvy "Prodaná nevěsta" v nastudování ochotnických sokolských sdružení. Tentokrát v Adalbertinu v Hradci Králové. Tato představení jsou určena hlavně k nadcházejícímu Sokolskému sletu 2012 a k výročí 150. let Sokola.

Bylo opět do posledního místa vyprodáno.
První českou komickou operu, jako lidovou hru se zpěvy a tanci, volně podle Bedřicha Smetany a Karla Sabiny, nastudoval Bohumil Gondík se členy :
ochotnického souboru Sokola Pyšely,
ochotnického spolku Sokola Lázně Toušeň,
národopisného souboru Formani Sokola Slatiňany
a smíšeného pěveckého sboru Gaudium Praha Sokola Královské Vinohrady a 1. LF Univerzity Karlovy Praha.
Přibližný harmonogram dalších repríz je zde:
http://www.divadlopysely.estranky.cz/clanky/kde-hrajeme2.html

Israel "IZ" Kamakawiwo'ole

2011-09-20T17:26:00.013+02:00

Israel "IZ" Kamakawiwo'ole (20. května 1959 – 26. června 1997) byl havajský hudebník a synovec konferenciéra Moea Kealea.

Narodil na ostrově O'ahu v porodnici Kuakini, matce Evangeline Leinani Kamakawiwo'ole a otci Henrymu Kaleialohovi Naniwovi. Hudbě se začal věnovat se svým bratrem Skippym ve věku 11 let. Tehdy měl za své velké vzory místní havajské muzikanty jako Peter Moon, Palani Vaughn, a Don Ho.

Ve věku 15 let se odstěhovali do Mākaha, kde v roce 1976 spolu se svým bratrem založili kapelu Mākaha Sons of Ni‘ihau. V následujících letech se proslavili po celé Havaji a jiných nedalekých ostrovech. Za tu dobu vydali celkem 10 úspěšných alb.

V roce 1982 zemřel Izův bratr Skippy na infarkt. V témže roce se Iz oženil se svou dětskou láskou Marlene a brzy měli dceru, které dali jméno Ceslieanne "Wehi". V roce 1990 IZ vydal své první sólové album Ka’ano’i, díky kterému vyhrál cenu od Hawai'i Academy of Recording Arts (HARA) za nejlepší album roku a cenu nejlepší zpěvák roku. Album Facing Future, vydané v roce 1993, bylo považováno za nejlepší ze všech a to hlavně díky písním - What a Wonderful World (z filmu "Čaroděj ze země OZ") a Somewhere over the rainbow.

V roce 1994 byl zvolen za nejlepšího baviče Havaje.

Poté v roce 1995 vydal album E’ Ala‘ E a v roce 1996 album In Dis Life.

Vystupoval aktivně za práva původních obyvatel a nezávislost Havaje na USA.Honolulu Civil Beat, Was Israel Kamakawiwo'ole a Native Hawaiian Activist.

V roce 1997 byl znovu oceněn několika cenami od HARA : Male Vocalist of the Year, Favourite Entertainer of the Year, Album of the Year, a Island Contemporary Album of the Year.

To vše ale sledoval jen ze své postele v nemocnici… Iz trpěl chorobnou obezitou.

Při výšce 188 cm vážil 340 kg .

26. června 1997 ve 12:18 zemřel na dýchací problémy. Bylo mu pouze 38 let.

Ten den byla na jeho počest zdvižena havajská vlajka. IZovo tělo bylo vystaveno v budově Kapitolu v Honolulu. Byl teprve třetí, kdo měl tu čest - před ním to byli pouze Guvernér John A. Burns a americký senátor Spark Matsunaga.

Jeho pohřbu se zúčastnilo 10 000 lidí. Později byl jeho popel vysypán do oceánu na pláži Mākua Beach.

Albem Facing Future, které bylo vydáno v roce 1993, se proslavil i mimo Havaj. Jeho směs písní z alb Somewhere over the rainbow a What a Wonderful World, byla hrána v několika filmech (např: 50x a stále poprvé s písní Somewhere Over the Rainbow), televizních pořadech a reklamních spotech.

Hrál na ukulele a začlenil se i do jiných žánrů, například jazz a reggae.

Kamakawiwo'ole měl velký vliv v havajské hudbě během posledních 15 let.

Alba

Ka 'Ano'i (1990)
Facing Future (1993)
E Ala E (1995)
N Dis Life (1996)
Iz in Concert: The Man and His Music (1998)
Alone in Iz World (2001)
Wonderful World (2007)

Prameny: Wikipedia, obrázky a videa jsou z internetu a YouTube

Bohemia Cantat 2011

2011-08-31T13:05:00.046+02:00

Tak už potřetí (za mé účasti) je festivalu odzvoněno...
A jen všichni doufáme, že za rok v Liberci sejdeme se zase!

Ale jak to letos začínalo? Takhle:
Libor Sládek diriguje na zahájení Lukášovo "Signum".

http://www.youtube.com/watch?v=hmiZROCuDgA

A co se letos nacvičilo a na koncertech provozovalo? Omezím se v popisu jen na základní údaje. Abych neopisoval, co na svém blogu uveřejnila Qlarinka http://qlarinka.blog.cz/1108/bohemia-cantat-2011-predstaveni-atelieru-a-dojmy-posluchace. Bude to jen občas v případě na doplnění mých poznámek, či při absenci jejího skvělého popisu.

Ateliér 1

Baroko a klasicismus
sbormistr: Marek Štryncl

Jan Václav Hugo Voříšek (1791-1825) - Offertorium Quoniam iniquitatem
Marc-Antoine Charpentier (1643-1704) - Motet Beatus Vir qui timet
Andrea Gabrieli (1532/1533-1585) - Battaglia
Henry Purcell (1659-1695) - Happy day
H. Purcell - Hear mighty Love
H. Purcell - Rejoice

Zde byla vypuštěna skladba Battaglia, která má obsazení hlasů SSAATTBB s tím, že mužů byla v ateliéru menšina. Skladba by tedy nebyla hlasově vyrovnaná.

Ateliér 2

Soudobá česká hudba
sbormistr: Jan Staněk

Pavel Staněk (*1927) - Missa Semplice
části: Sanctus, Benedictus, Credo a Agnus Dei

Ateliér 3

Hudba šesti kontinentů
sbormistr:Kamila Zenklová, Radim Zenkl,

The Drunken Sailor (Evropa), ar. Robert Sund

Sej, haj, liba (Evropa)
Mo Li Hua (Asie), ar. Kamila Zenklová
Talk about suffering (Severní Amerika), ar. Radim Zenkl
Prende la vela (Jižní Amerika)
Thula mtwana wami (Afrika), ar. Markus Detterbeck
Molweni (Afrika), tradicionál, ar. Markus Detterbeck
Kookaburra (Austrálie), Marion Sinclair (1895–1988), ar. Radim Zenkl

Barvité pojetí písní z celého světa s rekvizitami (čínské a námořnícké kloboučky...) tanečnice tai chi a doprovod dle země odkud píseň pochází na mandolínu, irskou či indiánskou flétnu, na didgeridoo obstarával výborný hudebník Radim Zenkl.

Ateliér 4

Nová hudba z Nového světa
sbormistr: Jiří Kratochvíl

Morten Lauridsen - O magnum Mysterium
Rene Clausen - All that Hath Life and Breath
Eric Whitacre - Lux Aurumque
Moses Hogan - I am Gonna Sing 'till the Spirit moves in my Heart

Ateliér 5

Soudobá vokálně-taneční hudba
sbormistr: Lukáš Prchal

Beránek měsíc

text: Ch. Morgenstern
hudba Petr Wajsar

Ateliér 6

Jazz
sbormistr: Libor Sládek

Bent Peder Holbech - Missa Rotna

Závěr: Letošní 19. ročník Bohemia Cantat mě velice nadchnul jak provedením, tak atmosferou a pokud budu moci, rád bych navštívil i jubilejní ročník 20.
No jó! A už tři dny pociťuji recidivu syndromu Bohemka - viz mé odborné pojednání :
http://odowakk.blogspot.com/2010/08/bohemia-cantat-2010-uz-je-po.html

http://odowakk.blogspot.com/2009/09/take-se-ti-v-hlave-porad-prehrava.html

A tímto apeluji na odborné a vědecké kruhy.
Proboha, už na to někdo našel protilék, nebo nějakou účinnou terapii???
Vždyť už po kolikáté dnes zase slyším z onoho strašného magnetofonu v hlavě "En! Remite tu mihi Domine..." a nebo, když to pomine, ozve se zoufalé a přesto krásné "...rejóoóoóoice..." či "with a general voice"!

Snažím se to neutralizovat novým CD Radima Zenkla.

http://www.youtube.com/watch?v=siyNBOMsbcg

Pozn. Fotografie:
https://picasaweb.google.com/100144523621032231778/BohemiaCantat2011Liberec?authuser=0&feat=directlink

Videa:
http://www.youtube.com/profile_videos?user=MrOdowakar

Píseň pro Annu

2011-07-31T22:40:00.007+02:00

Mohl bych to opožděně věnovat k svátku Aničkám, ale myslím, že to za mne bohatě na svých blozích obstarali jíní a já jen reagoval.
Hraje virtuós na ukulele Herb Ohta a Andre Popp Orchestra.

Herb Ohta senior (Ohta-San) je americký hráč na ukulele narozený v roce 1934 na Havaji, On je také známý jako "Ohta-San" v Japonsku a dalších asijských zemích, což je titul úcty k hudebníku. Tam je mnoho uznávan, zatímco svět ho zná nejvíce jako ukulele hráče, který nahrává hudbu v kategorii Pop Music , romantickou hudbu , jazz , tradiční havajskou hudbu s orchestry...

Byl uveden do Ukulele síně slávy v roce 2006.

První spolupráce Herb Ohty a Andre Popp byla v USA v A & M Records . Album s názvem "Song For Anna", bylo uvolněno v roce 1973 a prodalo se více než 6 miliónů kopií v mezinárodním měřítku. Ukulele bylo nahráno jako sólový hlas s orchestrací v pěkném romantickém stylu hudby. Následující album s názvem "City"vyšlo v roce 1975. Herb Ohta natočil řadu alb od tradiční havajské hudby ke klasica, pop a jiné žánry.

Prameny: YouTube, Wikipedia

Johann Joseph Vilsmayer na UKULELE!

2011-07-29T22:36:00.006+02:00

To je nádhera!
Původní barokní skladba Johanna Josepha Vilsmayera byla pro housle.
Skladbu aranžoval a na tenorové ukulele hraje belgický hudebník Herman Vandecauter.

Johann Joseph Vilsmayr (1663 - 11. 7. 1722) byl rakouský houslista a skladatel. Od 1.9.1689 působil v Hofkapelle Salcburku. Byl žákem Heinricha Ignace Bibera a jeden z nejlepších evropských houslistů té doby. Svou pozici v Salzburgu si udržel až do své smrti dne 11. července 1722.

Prameny: Wikipedia, YouTube

Marta

2011-07-29T18:45:00.010+02:00

Dnes má svátek Marta. Nemohu za to, ale krom toho, že babička byla Markéta a dědeček jí zásadně říkal Marto, zvlášt když chtěl něco zdůraznit, mě žádná jiná Marta nenapadá. Neznal jsem Martu ani jednu a v mém okolí se také žádná nepohybuje. A přece! Je o ní pěkná rytmická trampská písnička od klasika trapských písní Jarky Mottla. Tento všestranný zajímavý a na pohled nenápadný člověk zasahoval i do operety a do filmu! Ostatně posuďte sami.

Jaroslav Mottl,

*2.2.1900 - 31.3.1986 - skladatel, scénárista

Jarka Mottl byl tvůrce stovek písní, které se objevily např. v desítkách filmů. Podílel se také na filmových scénářích. Je chápán jako tvůrce prvního trampského písňového textu, je považován za klasika tohoto hudebního žánru. Jeho nejbližším spolupracovníkem a spoluautorem byl v 30. letech scenárista, textař a libretista Karel Melíšek (1905-1942).

Mottl se od mládí pohyboval ve skautském prostředí a byl vyučený kuchař. Vystupoval také v tanečním a pěveckém sboru. V roce 1919 se uvedl textem písně V záři červánků na melodii Rudolfa Piskáčka, který je považován za začátek trampských písní v tehdejším Československu. Připojil se k osadé Ztracená naděje a brzy začal kromě textů také skládat vlastní hudbu. Jeho písně se rychle rozšířily. Vytvořil sbor Ztracenkáři, s nímž např. v roce 1929 nahrál desítky vlastních písní pro německou firmu Parlophon. Ve stejném roce s týmž sborem pojmenovaným ovšem Mottlova parta začal spolupracovat s Osvobozeným divadlem a orchestrem Jaroslava Ježka, který také jezdil jako host na osadu Ztracená naděje. Ztracenkáři dále nahrávali např. se Settlery.
Trampská tematika se postupně dostala k širší veřejnosti a Mottl naopak čím dál více tvořil mimo tuto úzkou oblast. Jeho texty zpívali např. významní komici (Vlasta Burian, Ferenc Futurista a další). Další velké pole působnosti mu otevřel nástup zvukového filmu. Každý rok působil minimálně u jednoho z nich jako scenárista a u dvojnásobného počtu jako textař písní. Opět se zde často potkával např. s Burianem. Na několika filmech spolupracoval jakou autor námětu a zvukař, v jednom si pak dokonce epizodně zahrál. Společně s Karlem Melíškem a skladatelem Josefem Stelibským se od roku 1936 také podílel na vzniku mnoha operet. Ve výsledku písně z této produkce co do množství mnohonásobně převýšily počet trampských předchůdkyň.

Po roce 1948 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov jako dramaturg. V roce 1969 vydala firma Supraphon dlouhohrající desku Ztracenka si zpívá s Mottlovými písněmi interpretovanými různými skupinami a zpěváky (Settleři, Kamarádi táborových ohňů, Eva Olmerová a další). Na osadu Mottl zajížděl i v pozdním věku.

Výběr nejznámějších písní:
Bessie
Škuner
Cariboo
Hledám děvče na neděli
Na osadě hráli
Ztracenka zpívá
Marta
Maminko mámo
Námořník
Kapitán
Hvězdičky vzplály
Neříkej, děvče, nikdy ne
Pirát
Kajak
Můj koníčku
Margaretta
Osamělý rváč
Čajová růže
Můj milý se vrátil

___________________

A pro ukulelisty jsem připravil píseň Marta s akordy přímo na ukulele:

Kdo nebyl tramp a nebo píseň nezná, jistě ji někde najde v mp3 na internetu a nebo mu ji někdo znalý zazpívá. Byla také vydána na kdysi na gramofonové desce a remasterovaná na CD na albu "Ztracenka zpívá".

Prameny: Wikipedia, obrázky jsou z internetu

Moravský kras...

2011-07-26T15:27:00.029+02:00

...je plný krás!
Když bude čas, přijedu zas.

Ach jo,
proč je vše hezké na druhé straně vyváženo problémy a lidmi, kteří je činí!
Když příjdete k vrcholu propasti Macocha, jistě Vás láká už, už podívat se z Horního můstku do propasti. Je Vám to však znemožněno provázkem, který ve vzdálenosti cca 2m před vyhlídkou zabraňuje vstupu na můstek! Za provázkem sedí u stolku sebevědomě tvářící se slečna, která na Vás žádá 20,-Kč, budete-li chtít pokračovat v chůzi až k zábradlí......
Ne že bych byl "škot", ale odepřel jsem si ten luxus jít na můstek a 20,-Kč nezaplatil. Něco se ve mě vzepřelo. Asi jsem možná divný, ale celé se to divné zdálo také mě. A v tomto napůl rozhořčeném rozpoložení jsem přemýšlel o tom, co by se mi stalo, kdybych vzal kus provázku, zahradil na Karlově mostě jeden výklenek a vybíral od zájemců za vstup třeba jen symbolickou jednu korunu. Ale potom následoval zájezd Poláků a ti "cvakali" dvacetikoruny jako diví. Šel jsem znechuceně pryč...
Ostatně ze středního můstku byl pohled nahoru i dolů lepší.
A musí se tam pěšky(bez vláčku a bez lanovky! Ó hrůza!)!

Později jsem v informacích viděl viset dokument Správy jeskyní české republiky o tom, jak se zde porušuje zákon o pozemních komunikacích č. 13/1977 Sb. §19 zamezením bezplatného používání komunikace (tzv. obecné používání). Na základě toho prý není povinost platit vstupné na horní můstek.
Jednoduše řečeno, jak se uvádí na internetu:
...dospělí platí za pohled do 138,7 metru hluboké propasti Macochy 20 korun, děti polovinu.
Obec, v jejimž katastru přístup na můstek leží, se před lety snažila vybírat peníze sama.
Po hádkách ale od toho upustila a cestu pronajala. Podnikatel pak začal vstupné vybírat sám.
"Vybírání vstupného, nebo v tomto případě průchodného, je podle nás neoprávněné. Věcí se budou zabývat naši právníci," řekl vedoucí Správy jeskyní Moravského krasu.
Můstek navštíví ročně přes půl milionu turistů.
Předem neohlášené vybírání vstupného je podle Správy jeskyní překvapením pro cestovní kanceláře, které částku nezahrnuly do cen zájezdů.

Loni podnikatel uvažoval dokonce o tom, že Horní můstek ohradí plotem postaveným na cestě pronajaté od obce. Správa Chráněné krajinné oblasti Moravský kras mu to ale neumožnila.
Do sporů vstoupil i Klub českých turistů (KČT), jenž v minulosti vyzval veřejnost, aby za vstup na můstek neplatila. Při vybírání poplatků se odehrálo již několik dramatických hádek.
Můstek vznikl přes 133 lety. Byl celoročně volně přístupný. Je v majetku státu, který jej před pěti lety za půl milionu korun opravil. Řečená obec si před asi 60 lety vydělala vybíráním vstupného za vstup na můstek na plynofikaci obce. Pak přestaly peníze vybírat. Dlouhodobou snahou obce je opět získat finanční podíl z turistickém ruchu v Moravském krasu.

Nevím jak Horní můstek, ale u Středního můstku je deska, že byl tento můstek postaven na náklady brněnského odboru Klubu českých turistů roku 1899.

V jiné internetové zprávě se píše, že příslušné ministerstvo dává za pravdu liteře zákona.

Ale vybírá se stále....

Byl jsem za televizní hvězdu, i když...

2011-07-06T22:12:00.012+02:00

...tam skoro nejsem vůbec vidět!
Jen chvilku.
Letos totiž náš pěvecký sbor, společně s dětským sborem Radost a dívčím souborem Puella, obstarával pěveckou hudební vložku 6.7. na Slavnostní ekumenické bohoslužbě k uctění mučebnické smrti Mistra Jana Husa. Tato mše, pořádaná v Betlémské kapli v Praze, byla přenášena, jako každoročně, Českou televizí v přímém přenosu na kanálu ČT2.

Aleluja:

Gounod mše - Kyrie:

Prosba:

Ktož sú Boží bojovníci:

Prameny: ČT

Osborne Brothers - Rocky Top

2011-07-05T21:51:00.005+02:00

Promiňte mi mou slabost pro bluegrassovou hudbu jako takovou, kterou jsem se kdysi "snažil" také hrát.
A též pro skupiny jako Osborne Brothers, Seldom Scene, Lester Flatt and Earl Scruggs and the Foggy Mountain Boys .........
The Osborne Brothers jsou zde vidět cca v současnosti(nevím datum nahrávky!) a před mnoha lety v roce 1967.
Zpívají stejnou píseň.
Rocky Top.

Albert Schweitzer

2011-06-30T18:14:00.018+02:00

V poslední době mě zaujal zajímavý, moudrý, humanitně a všestranně založený člověk jménem Albert Schweitzer. Proto jsem se snažil o něm vyhledat alespoň základní údaje. Jeho citáty mě v první chvíli vyrazily dech, jak silně se hodí do dnešních časů a společnosti.

Albert Schweitzer (14. ledna 1875, Kaysersberg v Horním Alsasku, dnes Francie – 4. září 1965, Lambaréné, dnes Gabon) byl německý protestantský teolog, misionář, filosof, etik, varhanní virtuóz a lékař, původem z Alsaska - z prostoru, na který si od nepaměti dělali nárok Francie i Německo. S tím souvisí i Schweitzerova rodná francouzština celoživotně nesoucí poznamenání alsaským německým dialektem. Byl synem protestantského (luterského) faráře v prostředí, kde luteráni byli menšinou v katolickém prostředí. 1893 odmaturoval, vystudoval filozofii - Štrasburk, Paříž, Berlín (doktorát 2.8.1899) a teologii (doktorát 21.7.1900). Současně se stal vynikajícím varhaníkem (interpret zejména Bachova díla). Od roku 1900 kazatelem a vikářem v kostele sv.Mikuláše ve Štrasburku, od roku 1902 docentem teologie. V roce 1904 se rozhodl, že důkladně změní svůj život. Mnozí ho měli za blázna, ale on si prosadil své. V roce 1905 začal studovat medicínu a to na stejné štrasburské univerzitě, kde byl docentem teologie (současně kázal, přednášel a zajížděl i do Paříže se zdokonalovat jako varhaník, koncertuje…) Ke studiu musel mít povolení vlády, která to vyřešila výjimkou v situaci, kdy člen akademického sboru je zároveň veden jako řádný posluchač. Studia medicíny dokončuje 1912, opouští své jisté postavení na univerzitě, žení se a zahajuje nový život… Roku 1913 odjel z Evropy do Afriky a z vlastních prostředků založil v Lambaréné (tehdy Francouzská rovníková Afrika, dnes Gabon) nemocnici, kterou financoval jednak z darů, jednak z prostředků, které vydělával jako varhanní virtuóz prostřednictvím koncertů, na nichž interpretoval varhanní skladby Johanna Sebastiana Bacha.

Je nositelem Nobelovy ceny za mír z roku 1952.

Život Alberta Schweitzera v datech

1875 14.ledna se narodil evangelickému faráři Louisi a matce Adéle, roz. Schillingerové v Kayserbergu. Rodina se záhy stěhuje do Gunsbachu
1893 maturuje
1894 nastupuje jednoroční vojenskou službu
1898 skládá teologickou zkoušku a vydává ve francouzštině svůj první spis "Eugen Munch"
1899 promuje ve Štrasburku na filozofické fakultě (2.8.1899)
1900 doktorem teologie (21.7.1900)
1901 vydává knihu "Skica ze života Ježíšova"
1902 docentem ve Štrasburku, věnuje se varhanní hudbě a stavbě varhan
1903 ředitelem teologické koleje, koncertuje
1905 ve věku 30 let se rozhoduje studovat medicínu, aby druhou polovinu života zasvětil službě v Africe, vydává knihu o J.S.Bachovi ve francouzštině
1908 německé vydání knihy "J.S.Bach"
1912 zakončuje studia medicíny, vzdává se kariéry učitele teologie
1912 18.6. se žení s Helenou Bresslau, dcerou štrasburského historika
1913 na Velký pátek odjíždí se ženou do rovníkové Afriky, aby zde začal u řeky Ogowe (Ogooué) léčit domorodce
1916 umírá jeho matka povalena vojenskými koňmi
1917 zajetí v Garaison (Pyreneje) - Francouzi internují Alsasany
1919 narodila se jediná dcera Rhena
1920 čestný doktorát v Curychu
1920-23 přednáší, koncertuje (i v Praze), publikuje
1924 odjíždí podruhé do Afriky
1925 umírá jeho otec
1927 zakládá novou nemocnici v Lambaréné, nové přednáškové turné (i v ČSR - 1923 a 1928)
1928 čestný doktorát Karlovy univerzity (Pražské německé univerzity) - setkání s T.G.Masarykem, Goethova cena ve Frankfurtu n.M.
1937-48 zůstává v Africe, za 2. sv.války představitelem Svobodné Francie v rovníkové Africe
1949 rozšiřuje nemocnici o oddělení pro malomocné (Vesnice světla)
1952 dostává Nobelovu cenu za mír
1955 vydává soubor dopisů "Listy z Lambaréné"
1957 zemřela jeho žena v Curychu
1965 umírá v Lambaréné 4. září, je zde pohřben

Albert Schweitzer - citáty

Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.

Jako vlna neexistuje sama o sobě, ale pokaždé je součástí pohybu oceánu, tak ani my nemůžeme procházet životem sami, ale vždycky máme účast na zkušenosti života, který působí všude.

Láska ke zvířatům ze mne učinila lidskou bytost.

Být člověkem znamená být podroben moci strašného pána, jehož jméno je Bolest... Kdo zůstal ušetřen vlastního utrpení, nechť se cítí být povolán mírnit utrpení jiných.

Zkušenosti, které bychom my dospělí měli sdělovat mladým, nezní „Život už s vašimi ideály zatočí!“, nýbrž „Pevně zapusťte kořeny do svých ideálů, aby vám je život nedokázal vzít!“

Boj proti zlu, které je v člověku, nemáme vést tak, že bychom soudili druhé, ale máme soudit sami sebe. Zápas se sebou samým a pravdivost vůči sobě samému jsou prostředky, kterými působíme na druhé.

Nechť každý usiluje v tom prostředí, v němž žije, aby projevil svému bližnímu opravdový humanismus, na němž záleží budoucnost lidstva.

Náboženství je víc než popření světa a života.

Žádné vědě se dosud nepodařilo objasnit, co je to život.

Světový názor má vždy své historické důsledky.

Kdyby se lidé v dospělosti stávali tím, po čem touží ve čtrnácti letech, byl by celý svět dočista jiný.

Kdo mnoho krásného v životě získal, musí za to vydat odpovídající měrou.

Etika je činnost směřující k vnitřní dokonalosti lidské osobnosti.

Myšlení je konfrontace mezi chtěním a poznáním, která probíhá v mém nitru.

Etika, která je formulována na principu účelovosti, je vždy relativní.

Etika se musí vypořádat s třemi protivníky, s bezmyšlenkovostí, s egoistickou sebezáchovou a se společností.

Dobrý příklad není jednou z možností ovlivnit jiné lidi. Je to jediná možnost.

Úcta k životu je nejvyšší instance.

Nikdo nesmí zavírat oči a myslet si, že utrpení, od něhož se odvrátil, vlastně neexistuje.

Nacionalismu je vlastenectví, které ztratilo svou vznešenost.

Na otázku, zda jsem pesimista nebo optimista odpovídám, že mé poznání je pesimistické, ale mé chtění a naděje jsou optimistické.

Člověk může vykonat mnoho dobrého, aniž si musí ukládat nějakou oběť.

Humanita spočívá v tom, aby člověk nikdy nebyl obětován cíli.

Svět skrývá hrozné drama vůle k životu, která se sobě rozštěpila. Jedna bytost prospívá na úkor druhé, jedna ničí druhou.

Boj mezi optimismem a pesimismem v nás není nikdy dobojován. Pořád kráčíme po drobivé suti nad propastí pesimismu.

Dobré svědomí je vynález ďáblů.

Každý si může zřídit své Lambarene.

Moderní člověk se zvláštním způsobem rozplývá v sociálním celku.

Hledej, zda se nenajde použití pro tvoji lidskost.

Existenční boj je dvojí povahy. Člověk se musí uplatnit v přírodě a proti přírodě a také mezi lidmi a proti nim.

Podstatou kultury nejsou materiální úspěchy.

Prameny: internet, Wikipedia

Summertime, aneb Gershwin na ukulele z Australie

2011-06-26T13:19:00.006+02:00

Nabízím nahrávku ukulele od protinožců, kde sídlí poměrně velké komunity zabývající se hrou na tento hudební nástroj. Je tam i velké množství festivalů a vůbec...

Je to známá ukolébavka z opery "Porgy and Bess" z 1935 autora George Gershwina
v podání sympatické učitelky jogy a ukulelistky Jennifer Lowe ze Sydney.

Vzpomínka na 10. sborový festival v Provence 2005

2011-06-16T20:25:00.011+02:00

Už to za chvíli bude 6 let!
Podařilo se mi najít toto video a i když nejde umístit na můj YouTube kanál Gaudiák, tak alespoň takhle.
Bylo to moc a moc hezkých a přitom trochu krušných 10 červencových dní, kdy na našich koncertech, většinou v kostelích, začínajících ve 21.00h bylo běžně 30 stupňů Celsia.
Moc jsme toho při jízdách na koncerty do míst vzdálených do 100 km nenaspali. Po návratu na ubytovnu cca ve 24.00 - 02.30h jsme museli nabrat síly na další výkon s tím, že snídaně v námořnickém liceu, kde jsme byli ubytováni, byla striktně vydávána pouze v rozmezí 7.30 - 8.00h!
Potom následovalo krátké osobní volno, vyplněné vetšinou koupáním (poslední dny spaním), krátka zkouška, oběd a odjezd na místo dalšího koncertu. Při kratších vzdálenostech na koncertní místo, byla cesta spojená s poznávací zastávkou. Kolem 17.00h byla opět sborová zkouška, tentokrát v místě koncertu. Okolo 19.00h byla většinou večeře a od 21.00h vlastní koncert. A to buď samostatný, nebo s místním pěveckým sborem. Kvalita spolupěvců z místa koncertu byla velmi různorodá.
Vedro na koncertě (a to upozorńuji v kamenném kostele!) bylo opravdu pořádné. Matně si vzpomenu, že kolega mi po koncertě hodil sako na noty a papír byl v mžiku promáčen úplně skrz!

Tento záznam (Je fajn že ještě existuje!) je ze závěrečného koncertu v nádherné bazilice
v St. Maximin, jehož jsme se společně se sedmi sbory z celého světa mohli zůčastnit.

http://fcienprovence.over-blog.fr/categorie-10003544.html

Červený Hrádek u Jirkova

2011-06-07T14:16:00.024+02:00

Během koncertního zájezdu s naším pěveckým sborem do severočeského města Jirkova jsme navštívili i Červený Hrádek.
Uvádím pár základních a historických dat.

Původní gotický hrad byl přestavěn v 17. století do barokního slohu. Svůj název dostal podle (tehdy) typické červené fasády.
Zámek neblaze proslul mimo jiné návštěvou lorda Runcimana v roce 1938, která předznamenala nechvalně proslulou mnichovskou dohodu. Dnes je na zámku technické museum a školící středisko a centrum cestovního ruchu.
Zámek Červený Hrádek stojí necelé 2 kilometry severně od města Jirkova na úpatí Krušných hor.

Na místě původního středověkého hradu byl v letech 1655-1675 vybudován raně barokní zámek, k němuž později u východního průčelí přibylo charakteristické schodiště. Výzdoba zámku je mimo jiné tvořena sochařskými díly Jana Brokoffa, který zde ve druhé polovině 17. století krátce působil.
Pro návštěvníky je připraven prohlídkový okruh, během kterého se mohou seznámit s historií zámku a zhlédnout nejzajímavější prostory v interiéru, jimž vévodí velkolepý rytířský sál s bohatou výzdobou.
Zámek, který je majetkem města Jirkova, nyní spravuje Kulturní, vzdělávací a informační zařízení Jirkov, p. o.
Historická památka slouží částečně jako hotel se zámeckou restaurací, vinárnou a výletní restauraci v oranžerii.
Součástí zámku je i školicí středisko, jehož výstavba byla dokončena v roce 2006 za podpory Evropské unie.
------------------

Rok 1408 jako pán Červeného Hrádku je uváděn rytíř Dětřich Kraa, královský číšník, jehož služeb využíval Václav IV. jako zmocněnec při jednání s Francií.
Tento údaj je sporný, neboť Binterová uvádí správu hradu i městečka Borek Jetřichem z Kraa až roku 1413.
Roku 1415 přijal Jetřich Kraa hrad i městečko od Václava IV. jako manství. Zdá se, že teprve v tomto roce vystavěl Jetřich Kraa vlastní Červený Hrádek.

V roce 1516 po sobě majitel panství Lorenz Glatz zanechal testament, v němž mimo odkazu hmotného dědictví dceři Anně a jejímu manželovi Šebestiánu z Veitmille zároveň uložil, aby oba společně nechali u jirkovského kostela postavit věž. Muselo však uplynout třicet dva let, než se začal dosavadní kostelík na jirkovském náměstí přestavovat do podoby, jakou známe dnes.
Za další dva roky byly položeny základní kameny ke stavbě věže, přimknuté k severní straně

kostela. Její výstavba trvala pět let (1540 – 1545). Zpřístupněna byla až v roce 1582.
Věž měla od počátku obranný a ochranný charakter - včas odhalit požáry i blížícího se nezvaného hosta. V roce 1640 byl ve věži osazen první zvon. Mohutná vichřice tehdy strhla celou kostelní kopuli, a proto se objevila v roce 1642 kopule nová, ale již bez historické korouhve.

Na místě středověkého gotického hradu, zničeného za třicetileté války, nechal Jan Adam Hrzán z Harasova vybudovat barokní zámek.
Architektem zámku byl v počátcích Ital Antonio della Porta a ve vrcholné fázi Francouz Jean Baptiste Mathey. Stavba čtyřkřídlé budovy zámku byla v podstatě ukončena v roce 1675. Od této doby si zámek Červený Hrádek zachovává charakteristický vzhled.
S Červeným Hrádkem jsou spojena především jména významných barokních sochařů Jana Brokofa a jeho syna Ferdinanda Maxmiliána, který se zde v roce 1688 narodil a tvořil.
Poslední stavební úpravy objektu zajišťoval pro rodinu von Hohenlohe-Langenburg v roce 1895 český architekt Jan Kotěra.

Rod Hohenlohe-Langenburg byl posledním šlechtickým rodem, který panství a zámek vlastnil. Gotfried měl 6 dětí, zámek nakonec vlastnil Max Egon, s nímž ostatní sourozenci vedli letitý spor o dědictví nejprve v Chomutově, později v Lipsku. Spor však nebyl nikdy ukončen. Narozdíl od svých sourozenců byl Max Egon navíc přívržencem nacistů a sudetoněmecké strany. V srpnu 1938 umožnil předáku sudeckých Němců Henleinovi a anglickému lordu Runcimanovi schůzku, která předznamenala následnou Mnichovskou dohodu. Červený Hrádek se tak neslavně zapsal do dějin, proto byl rodu Hohenlohe hned v roce 1945 zabaven. Spor o dědictví se stal bezpředmětným.

Ferdinand Maxmilián Brokof, jeden z nejvýznamnějších barokních sochařů se narodil v Červeném Hrádku u Jirkova. Jeho otec Jan se snad původně psal Brokov a pocházel ze Spišské Soboty na Slovensku. Odtud se jako zručný řezbář vypravil do světa na zkušenou, zastavil se v Praze i Řezně a na spáteční cestě pracoval u zámku Thunů v Klášterci nad Ohří kde se v roce 1686 narodil jeho syn Michal Jan a potom po dobu několika let zakotvil na panství Hrzánů z Harasova na zámku Červený Hrádek.

V zámeckém parku, na jirkovském náměstí i v širším okolí zanechal řadu dokladů své sochařské tvorby. Po hraběti Ferdinandu Maxmiliánu Hrzánovi z Harasova dostal křestní jméno jeho starší syn, který se stal vedle Matyáše Brauna nejproslulejším sochařem českého baroka. V jeho díle vynikají mistrovská sousoší na pražském Karlově mostě i výzdoba paláce Morzinů v Nerudově ulici s klasickými karykaturami Mouřenínů. Ferdinand Maxmilián Brokof býval měšťanem Starého i Nového Města pražského.
Není známé ani přesné datum úmrtí - pohřben byl dne 8. března 1731 v kostele sv. Martina ve zdi.

Prameny: http://moje-mesto.webnode.cz/
Foto : moje

Noc kostelů 2011

2011-05-28T18:50:00.023+02:00

Tak se mi to letos přece jen podařilo absolvovat. Sice jsem navštívil jen tři chrámy, ale myslím, že to stálo za to. Vlastně čtyři, ale v prvním to trochu znám a tak v chrámu Panny Marie Sněžné, po vyzvednutí orazítkované brožury a zběžné prohlídce jednoho z neznámých prostor, jsem pokračoval směrem na Staré Město pražské.

Uvádím zde úryvky z tisku:

Vyzvánění zvonů na stovkách chrámů v celé České republice dnes v podvečer zahájilo Noc kostelů, během níž se pro veřejnost otevřou křesťanské chrámy a modlitebny. K návštěvě běžně nepřístupných míst, na kulturní program i na mši zve přes 900 kostelů. Zahájení Noci kostelů ve všech chrámech provázela také společná modlitba.

------------------------------------------------------------------------------------------

"Můžeme vstoupit do prostorů, které formovaly naše náboženské, kulturní i společenské dějiny. V mnohých z nich se utvářely naše národní dějiny. V nich bylo požehnáno životu při křtu, v nich se uzavíraly sňatky, ale byla také konána poslední rozloučení. Život každého jednotlivce dostával, ale může i dnes dostat potvrzení o své jedinečnosti a významu," uvedl k Noci kostelů pražský arcibiskup Dominik Duka.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Noc kostelů se setkává s rostoucím zájmem farností a sborů, třeba v královéhradecké diecézi se zapojilo zhruba třikrát více kostelů než loni. K účasti se přihlásilo 131 kostelů, z toho 34 nekatolických. V pražské arcidiecézi se letos do Noci kostelů zapojilo již 85 chrámů, více než loni, kdy se během této akce v pražské arcidiecézi otevřelo 68 církevních staveb.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Tajemství kůrů, sakristií, krypt, modliteben a dalších prostor odhalí 12 církví sdružených nebo přidružených v Ekumenické radě církví ČR.

Myšlenka pozvat kohokoli v nezvyklou hodinu do kostela vznikla v Rakousku v roce 2005.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Tak nejprve jsem navštívil Vlašskou kapli stojící v pravoúhlém koutě mezi kostely sv. Salvátora a sv. Klimenta v Karlově ulici.

Program tam zrovna žádný neprobíhal, ale opravdu stálo za to si znovu po létech prohlédnout tento skvost se zajímavým barokním interiérem, kde stavitelem byl Domenico Bossise.

Druhým kostelem byl chrám Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu, kde se ten večer uskutečnila slavnost nazvaná "Tanec světla". Hudební část zajišťovali Jiří Stivín a Robert Hugo se souborem hudebníků a pěveckým sborem. Tanec světelných partitur rozproudili výtvarníci Petr Nikl a Ondřej Eremiáš. V kněžišti příchozí lidé postupně zapalovali asi 3000 svíček,

přičemž pěknou náladu a soudržnost společenství dodávalo předávání dlouhých tenkých svící mezi účastníky této akce, stojícími poslušně ve frontě až na ně příjde řada.

Návštěvníci se mohli podívat v sakristii na promítané obrázky ze života farnosti, nebo na ochozu shlédnout výstavu fotografií z rekonstrukce varhan .

Audio-vizuální zážitek však ještě čekal. V podobě barev a vlnek odrážených na barokní strop od velkého zrcadla pod vodou, dálkově řízeného bílého balónu s bílým fáborem, poletujícího po chrámu a samozřejmě také barokní (a trochu i jazzové) hudby pánů Stivína a Huga.

Následným zastavením toho večera byl chrám Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí. Byla to zároveň důstojná tečka za tímto zajímavým večerem v podobě varhaního koncertu na krásně zrekonstruovaných nejstarší varhanách v Praze.

Varhany pocházejí z roku 1673 a postavil je varhanář Hans Heinrich Mund z Kolína nad Rýnem.

Další fotografie a videa : https://picasaweb.google.com/mrodowakar/NocKostelu2752011?feat=directlink

Kočka vs. ukulele

2011-05-24T00:21:00.004+02:00

Tak tohle také moc dobře znám.
I když v mém případě bývá častější zápas s knihou.
Moje chlupatá slečna nemůže pochopit jak je to možné, když mi chce sedět na klíně zrovna ona, tak tam musím mít právě ten nešikovný papírový (nebo jiný) předmět. A ještě navíc v té chvíli, když si mě ONA vyvolila, nemám o ni ten patřičný zájem! Proto si prvokativně sedne nejčastěji rovnou do knihy. A teď čti, jestli můžeš!

Jak vypadá Ukulele Banjo

2011-04-19T23:52:00.001+02:00

Malá poznámka: Všiměte si, jak je prostor za předvádějícím doslova promořen UAS. :-)

Známý kytarista Tommy Emmanuel hraje na ukulele! - "I'll See You In My Dreams"

2011-04-18T15:05:00.001+02:00

Ohrožuje nás hrozba nákazy UAS?

2011-04-11T17:10:00.001+02:00

Ano. Tento druh ohrožení opravdu reálně existuje! Poslední dobou se zkratka UAS vyskytuje čím dál tím častěji v článcích ze zahraničních zdrojů.

Ovšem ohrožení je zcela jiného charakeru, než si myslíte.

UAS - 'Ukulele Acquisition Syndrome (volně přeloženo: ukulele pořizovací syndrom) je, jak se zdá, vážným postižením a metlou začínajících (a nejen jich) ukulelistů. Sotva si začátečník hry na ukulele koupí svůj první nástroj a trochu se ve hře orientuje je puzen jakýmsi vnitřním pnutím. Zatím neví přesně o co jde, ale to už se jedná o počátek zákeřné choroby v latentním stádiu. K úplnému propuknutí může dojít v blíže nespecifikované inkubační době. Spouštěcím mechanismem jsou zpravidla reklamní média, obchody s hudebními nástroji, nebo přítel či člen rodiny, který si právě koupil ukulele.

Stručně :
Objevuje se tedy stav, kdy vidíme nový, hezčí či kvalitnější model ukulele, nebo druh tohoto nástroje, který doma ještě nemáme. Dostavuje se nesmírný pocit nutkání až ho musíme koupit.

Z toho plyne, že choroba má dva aspekty působení:
a) psychický - při nevyhovění nutkání se určitě může dostavit pocit, který je možno srovnat s abstinenčními příznaky lidí závislých na drogách. Jestli je možnost, aby nakažený jedinec skončil v ústavu pro choromyslné jsem se nikde nedočetl a žádná odborná literatura to neuvádí. Ale pravděpodobné to být může.
b) fyzický - a to tak, že transakce kolem koupi ukulele vám v pozdějším stádiu choroby mohou řádně provětrávat peněženku nebo bankovní konto. Opět nikdo zatím nepopsal, zda někdo s chorobným ukulele-nakupovacím syndromem upadl do chudoby tak veliké, že zemřel hlady. Ale vyloučit se to nedá.

O rozvinuté chorobě můžeme hovořit při vlastníctví 10 až 15 kusů ukulele. Mnoho postižených považuje tyto hodnoty za mezní a aby nemoci nepropadli zcela, rozhodli se udržovat tento "status quo" bolestivým odprodáváním nástrojů.
Je smutné, že odborníci o chorobě mlčí. A není patrně žádná naděje k úplnému vyléčení postiženého nešťastníka. Vždy po útlumu přichází totiž většinou recidiva.

Po internetu koluje řada domácích receptů na léčbu UAS.
Namátkou jich pár vybírám s tím, že některé hraničí až s šibeničním humorem zoufalců:

Dát slib naprosté chudoby, čistoty myšlení a ukulelového klidu.

Myslím, že je jediný způsob, jak se dostat z UAS je jít na absťák, zcela se zbavit čehokoliv týkajícího se ukulele. Ale jsem si jistý a musíte se mnou jistě souhlasit, že to je ještě daleko horší, než UAS...

Metoda plánu 12 kroků je jediná cesta k míru:
Krok 1 - přiznat, že jste UAS pozitivní
Kroky 2-11 - koupit 12 uke a opakovat krok č. 1
Není úniku!
Jakmile začnete hrát na ukulele, máte sklony k chycení UAS!

Z toho plyne varovný nápis, který jsem kdesi na internetu našel, přeložil a velmi rád ho používám:

Prameny a obrázky: internet
http://www.ukuleleunderground.com/forum/showthread.php?42815-Ukulele-Acquisition-Syndrome-%28UAS%29
http://gx9901ukes.blogspot.com/2007/11/uas-and-me.html

(Pokračování - UAS a jeho šíření u nás)

Diane Rubio

2011-04-09T23:09:00.006+02:00

To se jí to ale hraje
když ona prý je z Hawaje!

To je paráda, co?

Sokolská Prodaná nevěsta

2011-02-17T16:46:00.001+01:00

Ve dnech 11. a 12. 12. 2010 v sále Sokolovny v Pyšelích proběhly dvě premiéry Prodané nevěsty v nastudování ochotnických sokolských sdružení. Bylo do posledního místa vyprodáno.
První českou komickou operu, jako lidovou hru se zpěvy a tanci, volně podle Bedřicha Smetany a Karla Sabiny nastudoval Bohumil Gondík se členy
ochotnického souboru Sokola Pyšely,
ochotnického spolku Sokola Lázně Toušeň,
národopisného souboru Formani Sokola Slatiňany
a smíšeného pěveckého sboru Gaudium Praha Sokola Královské Vinohrady a 1. LF Univerzity Karlovy Praha.

Po premiérách na domovské scéně v Pyšelích následují reprízy takřka po celé republice.
12. 2. 2011 se již konala dvě představení ve Slatiňanech.

Namátkou uvádím, že divadelníci se s tímto představením ukáží 26. 2. 2011 v Pardubicích, 5. 3.2011 v Děčíně a 19. 3. 2011 v Salesiánském (dříve Klicperově) divadle v Praze.
Ochotníci se předvedou také na Národní přehlídce sokolských divadelních souborů, kdy se rozhodne kdo vystoupí v rámci XV. všesokolského sletu v Praze.

Ke vzniku tohoto projektu přispělo blížící se 150. výročí založení Sokola a XV. všesokolský slet v roce 2012. V minulosti se slety zahajovaly představením opery Prodaná nevěsta v Národním divadle.

Tak kdo to bude příští rok?

Ukulele v New Yorku roku 1916

2011-02-09T11:48:00.010+01:00

V roce 1916 vyšla v New York Tribune illustrace Luise M. Glaskense o ukulele.

Zdá se, že kreslíř zaujal méně než lichotivý pohled na tento ušlechtilý malý nástroj, ale možná zachytil (trochu černě a nestranným způsobem) jeho tehdejší ohromnou popularitu.

Louis M. Glackens (1866-1933) americký illustrátor, animátor a kreslíř karikaturista. Byl bratrem malíře a illustrátora Williama Glackense.

Podle Wikipedie se Louis M. Glackens narodil ve Philadelphii v Pennsylvanii. V roce 1890 začal pracovat pro Puck, časopis známý pro jeho politické a společenské satiry, kde Glackensovy humorné obrázky různých etnických skupin odráží lidské seskupení New Yorku té doby. Když byl v roce 1914 Puck prodán, začal Glackens pracovat pro Barré Studio a Bray Productions a tam se průkopnicky podílel na počátcích animovaného filmu.

Zdroje: http://reyalpeleluku.wordpress.com/2011/02/09/l-m-glackens-and-the-ukulele-in-new-york-1916/

a Wikipedia.

HAPPY STRUMMING!

2011-02-02T19:00:00.004+01:00

Světový den ukulele!

Opět "Stará bába jede"

2011-01-31T20:06:00.008+01:00

Tentokrát videonahrávka české lidové písně dala na sebe čekat přes půl roku.
Ale je tady!

Původní článek, kde je i celý text:
http://odowakk.blogspot.com/2010/05/stara-baba-jede.html

A tabulatura:

Neil Armstrong: astronaut - hráč na ukulele!

2011-01-19T17:26:00.010+01:00

Čtyři dny poté, co Neil Armstrong a Buzz Aldrin přistáli v lunárním modulu "Eagle" na Měsíci pouze s palivem na 30 sekund nazbyt, se Armstrong vrátil k Zemi s Michaelem Collinsem a Edwinem Aldrinem.
Mise začala 16. července 1969 v 13:32:00 UTC startem z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral. Na Měsíci přistál lunární modul 20. července 1969 v 20:17:40 UTC.
O šest hodin později, 21. července ve 2:56 UTC vstoupil Armstrong jako první člověk na povrch Měsíce.
Poté pronesl slavnou větu:

"Je to malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo."

A svět čekal, zatímco posádka byla v karanténě po dvacet jedna dní. To aby zajistily, že žádný měsíční mikrob by nemohl nakazit lidstvo.

A zatímco svět čekal

Neil hrál na ukulele ...
_____________________________________________________

Použito část původního textu a Wikipedia

Roy Smeck

2011-01-04T21:51:00.007+01:00

Roy Smeck (narozený jako Leroy Smeck , *6. února 1900 - +5. dubna 1994) byl známý americký hudebník . Uměl hrát na banjo , kytaru , havajskou kytaru a zejména na ukulele si vysloužil přezdívku "Čaroděj strun."

Narodil se v Readingu v Pennsylvanii. Začal na estrádní dráze. Jeho styl byl ovlivněn Eddie Langem , Ikey Robinsonem , hráčem na bendžo Harrym Reserem a steel-kytaristou Sol Hoopii . Smeck neuměl dobře zpívat, tak jeho produkci doplňoval tanec a triky při hraní.

Roy Smeck hrál v mnoha filmech a později i v televizních show. Nahrál více než 500 písní pro různé gramofonové společnosti (Edison Records, Victor Talking Machine Company, Columbia Records, Decca Records, Crown Records, RCA Records a další). Posléze psal učebnice a metodické knihy jak hrát na hudební nástroje.

Dokumentaristé Alan Edelstein a Peter Friedman natočili film o Smeckovi a jeho kariéře Čaroděj ze země Strun (1985), který byl nominován na Oscara za nejlepší krátký dokument a získal ocenění na Student Academy Awards .

Smeck zemřel 1994 v New Yorku ve věku 94. V roce 2001 byl posmrtně uveden do National Four-string Banjo Hall of Fame. Smeckova práce je také uvedena v Ukulele Hall of Fame Museum.

Jeho nahrávka z roku 1928 "Laughing Rag" od Sama Moore , hrána na octachorda 8-strunnou havajskou kytaru, je považována za klasiku slide kytary.
(zdroj Wikipedia)

Soběslav 1.1.2011 01.00h

2011-01-03T15:55:00.005+01:00

Nashledanou v lepších časech! (doufám :-) )

2010-12-30T20:40:00.004+01:00

Soběslav po vánočních svátcích

2010-12-30T20:06:00.012+01:00

... a tentokrát i se sněhem!

Pražské vánoce 2010

2010-12-28T23:25:00.011+01:00

Pár fotografií z procházení vánočních večerních ulic v centru Prahy.

Stille Nacht, heilige Nacht - pro všechny hráče na ukulele s dobrou vůlí!

2010-12-27T23:07:00.009+01:00

Stille Nacht, heilige Nacht (česky Tichá noc, svatá noc) je snad nejznámější vánoční píseň na světě!
Vznikla roku 1818. Vesnický učitel a varhaník Franz Xaver Gruber napsal hudbu a kněz Joseph Mohr slova.
Píseň byla poprvé předvedena na Štědrý den v kostele Sv. Mikuláše v Oberndorfu u Salcburku.
Joseph Mohr prý tenkrát doprovázel píseň na kytaru, protože byly rozbité varhany. Píseň se doslova rozběhla po Rakousku a Německu a posléze všude po světě. Dnes je přeložena do 300 jazyků a nářečí včetně češtiny, jako koleda je zpívána po celém světě.
Stille-Nacht-Kapelle (Kaple Tiché noci) v Oberndorfu je dodnes turistickou atrakcí.
---------------------------------------------------------------
Pro jedinečnost a přitom krásnou jednoduchost této vánoční písně jsem neodolal a vytvořil tabulaturu pro ukulele:

Původní zápis písně:

1. Stille Nacht! Heilige Nacht!
Alles schläft; einsam wacht,
Nur das traute hochheilige Paar.
Holder Knabe im lockigen Haar,
Schlafe in himmlischer Ruh!
Schlafe in himmlischer Ruh!

2. Stille Nacht, Heilige Nacht,
Hirten erst, kund gemacht!
Durch der Engel
Haleluja
tönt es laut von
fern und nah:
Christ der Retter ist da,
Christ der Retter ist da!

3. Stille Nacht, Heilige Nacht,
Gottes Sohn, o wie lacht
lieb aus deinem
göttlichen Mund,
da uns schlägt
die rettende Stund,
Christ, in deiner Geburt,
Christ, in deiner Geburt!

4. Nichts mehr sich bewegt,
kein Mäuslein sich regt,
zu schlafen beginnt
das herzige Kind.
Schlaf denn und tu die Äuglein zu,
schlaf und gib uns die ew´ge Ruh!
Nichts mehr man dann singt,
kein Stimmlein mehr klingt:
schlaf Jesulein zart,
von göttlicher Art!

A zde jsou odkazy na YouTube:
http://www.youtube.com/watch?v=WxrBhZvvSIQ

http://www.youtube.com/watch?v=V6gnRvumDiA&feature=related

Čas radosti, veselosti - pro všechny hráče na ukulele s dobrou vůlí!

2010-12-25T22:10:00.010+01:00

Abych slavení narození Ježíška učinil za dost, přidávám jednu z mých nejmilejších vánočních písní "Čas radosti, veselosti".

Zde jsou slova s notovým zápisem, ale v jiné tónině než je tabulatura:
A zde je opět odkaz na píseň na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=bnWy1sJDoNQ&feature=related

Nesem Vám noviny - pro všechny hráče na ukulele s dobrou vůlí!

2010-12-25T21:40:00.006+01:00

V čas Vánoc je dobré muzicírovat. Alespoň já to mám moc rád a vžité už od dětství. Přicházím tedy s tabulaturou české lidové koledy "Nesem Vám noviny", kterou mě svěřil autor úpravy k publikaci na blogu. Vánoční kamelotská (to ty noviny! :-) ) jak ji nazývá jeden z mých cynických hudebních kamarádů.
Doufám, že když ne už pod stromečkem, tak pro své bližní si ji rádi zahrajete!

Přeji hezký zbytek svátků a šťastné muzicírování!

Nesem vám noviny, poslouchejte,
z betlémské krajiny, pozor dejte.
[:slyšte je pilně a neomylně,:] rozjímejte.

Syna porodila čistá Panna,
v jesličky vložila Krista Pána.
[:Jej obvinula a zavinula,:] plenčičkama.

K němuž to andělé z nebe přisli,
i také pastýři jsou se sešli.
[:Jeho vítali, jeho chválili,:] dary nesli.

Andělé v oblacích prozpěvují,
narození Páně ohlašují,
[:že jest narozen, v jeslích položen,:] oznamují.

A zde je odkaz na píseň na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=TdZM08g9bX8&feature=related

O ukulele 2. - Je ukulele jen hračka pro děti? (2.část)

2010-11-27T16:00:00.006+01:00

http://odowakk.blogspot.com/2010/03/o-ukulele-2-je-ukulele-jen-hracka-pro.html
(pokračování)
Občas rád zajdu do obchodu s hudebními nástroji. Sonduji. Dívám se jaký je u nás v současnosti sortiment ukulele. To abych neztratil přehled. I když se časem vše trochu vylepšilo, stále to není ono. Hlavně s informovaností. Někteří lidé například ví, že na YouTube existují nahrávky třeba...The Ukulele Orchestra of Great Britain a že jsou výborní.
Ale...
Všeobecně veřejnost u nás, včetně prodavačů hudebních nástrojů, stále zná název tohoto malého, alespoň pro mne sympatického a všestranného nástroje pouze jako mlhavý pojem ze scénky Felixe Holcmana, nebo z písně "Milionář" Jarka Nohavici.

Prosím vážené p.t. čtenáře, aby nebrali tento text jako zoufalcovo vytí na měsíc. Kruh ukulelistů a jejich přátel se u nás stále, byť pomalu, rozšiřuje. I když domluva mezi nimi, natož setkávání (aspoň že je možné to internetové!) je (a vlastně díky nedostatku času i se mnou) problematické.
Ale...
Někdy to na člověka najednou příjde. Všude ve světě jsou zásobené prodejny nástroji, ukulele kluby, festivaly ....
A také mnoho lidí, díky titěrnosti nástroje považují ukulele za dětskou hračku!

Možná je moje psaní jen výkřik do prázdna a zatím už se někde něco děje. A nebo hlas volajícího na středoevropské ukulele poušti....

...ale jeden nikdy neví.

Na závěr bych rád skončil tam, kde jsem začal.
V prodejně hudebních nástrojů.
Ano! Jsou tomu skoro dvě léta. Byl jsem na služební cestě v jednom nejmenovaném a celkem velkém městě v Čechách. Osud mi nějakým nedopatřením nadělil, že jsem zpět na nádraží musel jít kolem hudebních nástrojů. Za výkladem majestátně trůnily na svých podstavcích kytary renomovaných značek.
Už jsem neváhal ani vteřinu!
Uvnitř jsem tiše požádal prodavače, zda bych si nemohl prohlédnout sopránové ukulele, krčící se skromě ve skleněné vitrině v nejzapadlejším koutě prodejny. A také, jestli mají ještě nějaké jiné nástroje tohoto typu.
Následovalo dlouhé mlčení................................................................Asi tak!
Babička mě vždy nabádala, abych neukazoval prstem. Tentokrát jsem to udělal!
A poté pronesl prodavač větu , kterou si snad budu pamatovat věčně:
"....Aááá, vy myslíte támlencto v koutě....Nóó, mám toho vzadu asi eště dva kusy....No, jóó! Ale já to vždycky prodávám jako dětskou kytárku...."
Poděkoval jsem a vycouval poníženě z prodejny.
Po chvíli strávené na lavičce v parku a cigaretě jsem byl opět schopen pokračovat v cestě na nádraží.
Když se vlak na Prahu konečně hnul z místa, rozsvítilo se mi v hlavě a já pochopil, co vlastně značila prodavačova odpověď.
Uvědomil jsem si:

Vždyť už teď musíme vychovávat pro ukulele novou generaci! A ta od útlého věku potřebuje kvalitní nástroje...

Proboha! Paní, ženy a dívky ukulelistů mějte trpělivost a slitování!!!

2010-11-10T10:25:00.009+01:00

A až takhle to může skončit...

Převzato z blogu Tim Harries Cartoons and Illustration: Ukulele Advice

150. let Svatoboru, aneb ještě jsem plný dojmů z vyjímečné akce...

2010-11-01T23:18:00.012+01:00

O předposledním víkendu v říjnu jsme se totiž, čtyři mužští členové našeho pěveckého sboru Gaudium a ještě s paní sbormistryní, zúčastnili oslav 150. výročí pěveckého sboru Svatobor ze Sušice.

Sotva jsme v dopoledních hodinách dorazili do města, už bylo na co se dívat. Po náměstí se procházeli dámy i pánové v dobových kostýmech z 19. století a v krojích, krojovaní dudáci a velocipedisté s historickými stroji.

Sbor byl založen v 19. století v době národního obrození. Proto se na náměstí nejprve konalo shromáždění, ve kterém se představil Svatobor i hosté. A to vše se mělo dít v obrozeneckém duchu. Představovali jsme tedy, ještě se zástupci jiných sborů,

původní místní mužský sbor zpěváckého a hudebního spolku Svato-Vácslav v královském městě Sušici.
Průvod "důstojných" mužů v kloboucích a s holemi došel z muzea na prostranství před kašnou

na náměstí, zapěl svatováclavský chorál a píseň z doby obrození "My jsme hoši od Šumavy".

Shromáždění lidé si vyslechli řeč „národního obrozence doktora Otakara Hostinského“. Zpráva o nálezu busty sv.Václava od neznámého mistra Pokojského, vzrušila jistě všechny přítomné. Poprsí bylo zazděné do sochy totalitního prezidenta a objeveno při její likvidaci.
Pátraním po mistru Pokojském se nakonec ukázalo, že jméno v německém překladu znamená "Cimrman" a to nám už něco říkalo.

Všichni přítomní s chutí zazpívali píseň "Čechy krásné, Čechy mé"

A potom už... očekávané odhalení sochy svatého Václava. Ta nečekaně ožila a odjela na koni pryč.

Podvečerní slavnostní koncert v místní Sokolovně zahájill opět mužský sbor Svato-Vácslav 2010 chorálem "Svatý Václave". V jeho podání bylo provedeno ještě šest skladeb. Například Janáčkova "Láska opravdivá" a "Proto jsem si housle koupil" od Zdeňka Lukáše (záběry z generální zkoušky).

Zažili jsme tedy dirigenta Svatoboru Josefa Baierla na vlastní kůži a zpívalo se nám velice pěkně.

Po tomto úvodu se rozjela celá škála programu v kombinacích složených převážně ze sboru Svatobor.

Ať již jako ženský sbor, smíšený a komorní sbor, sólisté, nebo ve spolupráci s dětským sborem.

Repertoár byl rozmanitý. Namátkou jmenuji C. Orf - Carmina Burana,

nebo pěvecké scény z muzikálu My fair Lady a to opět v divadelních kostýmech!

Mezi tím byli vyznamenáni zasloužilí členové a příjmány gratulace. Naše dárková květina byla značně neobvyklá.

A když jsme ještě po předání daru na pódiu v kvartetu zazpívali píseň na melodii "To pívečko, to věru je nebeský dar", v naši speciálně upravené verzi, chválící šumavské luhy a sbor Svatobor, bylo publikum zcela naše!

Zbývá jen nastínit, že po ukončení produkce sboru Svatobor přišla závěrečná davová scéna všech, tedy i nás. Společný zpěv zazněl ve znamení Bedřicha Smetany - Proč bychom se netěšili a dvou Ježkových písní.

Společenský večer ve víru tance, rozprav a zábavy, trval do pozdních ranních hodin...........

Nakonec převzatý dobový článek (Ursus Šumavský) o jubilejním koncertě 28.6.1921:
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Po koncertě nastala volná zábava, jež zcela určitě přivábila do Sokolovny aspoň 70% účastníků koncertu, počítaje v to ovšem i účastnice. A komu by "nehrály nohy" za zvuků vojenské hudby, jejíž píli ve hře a ochotu ku prosbám o "dacapo" seznali jsme v Sušici již několikrát? Jen k tomu neestetickému způsobu tance bych konečně jednou promluvil upřímné slovíčko. Nač, ptám se, ty "one-stepy" a "two-stepy", to porážení židliček po stranách sálu a ty různé více méně nevkusné "strkanice" do předu, stranou a na zad, to prohýbání těla jako při "loupání v kříži", držení tanečnice a všeliké jiné "nemravy", podobné těmto nevkusnostem?

Což Vám, vy mladí lidé, nestačí tanec sám sebou, jak stačil otcům Vašim? Viděl jsem mezi tančícími dvojicemi prostého dědouška s babkou. Nekroutili se jako holuby na báni, "nestrkali" do tančících zleva ani zprava a přec jim za požitku rytmických pohybů zářily oči, jako těm mladým, z niž někteří nevěděli, nemají-li se snad pro zvýšení požitku při tanci rukama vevrtati až někam do stropu a odtud třepati nohama v šíleném vytržení. Tyto nezpůsoby nehodí se do dvorany, kdež má se pěstovati síla a "krása", nýbrž někam na >>Marjánku<<, nebo jinou >>dupárnu<< z periferie pražské.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Odkaz na další fotografie a video:
http://gaudiak.rajce.idnes.cz/150_let_peveckeho_sboru_Svatobor/

Je to vůbec možné?

2010-10-16T20:55:00.017+02:00

Vždyť před týdnem v Boskovicích a i potom v nedělní Šárce, bylo tak pěkně. Blankytná obloha se na nás jen smála...
Joó, je to tak. Dnes jsme se poprvé probudili do zamračeného, plačtivého podzimního dne.

Mám problém. Jednak vzhledem k mému sedavému zaměstnání a také k mé již skoro roční úspěšné abstinenci od tabákových výrobků. Jistě tušíte o co jde.
Ale tento problém je už takový, že něžné pohlaví již nespočine na mě se zalíbením svým luzným zrakem (ó, a jak bych si to, alespoň ještě jednou v životě, přál být dámou obdivován) a to včetně mé ženy. Spíše s despektem. (Snad proboha, ještě ne s opovržením?)

Potom došlo k příhodě v práci. Při pohledu do zrcadla jsem si tiše posteskl o svém problému ("To jsem tlustej jako prase!"). Moje kolegyně, čacká toť matka tří dětí, mi odpověděla prostě a trefně: "Tak se na sebe nedívej do zrcadla!" Odpověď mě natolik rozesmála a uvolnila, že jsem se místo komplexů rozhodl vzít svůj problém do vlastních rukou, o napravení společenského "handycapu" nemluvě. Snad jsem se v životě nikdy vědomě nepřejídal, ale pohyb mě opravdu chybí. Chtěl bych to řešit převážně pěší turistikou. Ta mě nikdy nebyla cizí. Začít jsem chtěl co nejdříve.
Dnešek se i přes plačtivé počasí výborně hodil. Bohužel, u nás byli všichni mimo domov, nebo nějak zaměstnáni. Vyrazil jsem tedy prvním vlakem, který z hlavního nádraží jel a to do blíže neurčené stanice (to já rád).
Vystoupil jsem - v Zadní Třebáni. Tady jsem ještě nebyl.
Sám.
Protože již bylo pozdě po poledni, vzpoměl jsem si na rčení pánů Šimka a Grossmana o tom, že : "Kdo nechce být obézní, musí hodně jíst a spát, protože hladové zesláblé tělo se nemůže obézitě bránit."

Jal jsem se tedy hledat restaurační zařízení.
Před restaurací "U mlýna" seděl bílý kocour a prohlížel si mě velkýma žlutýma očima. Když jsem se k němu přiblížil, tiše zamňoukal a odcházel dveřmi do restaurace. Vešli jsme oba současně. Pan Bílý (tak se ten kocour jmenoval) vyskočil na barovou stoličku, stočil se a ihned usnul.

Po dobrém obědě jsem se v drobném dešti vydal asi na 15 km okruh. Mapu jsem neměl. Pamatuji se jen na jména obcí Běleč, Liteň a Vlenice. Když jsem posléze uviděl na kopci golfové hřiště a v dáli za ním nad lesy majestátní věže hradu Karlštejna, věděl jsem, že můj cíl, tedy železniční stanice Karlštejn, je v mnou dostupné lokalitě.

Závěr výletu, kromě zdravotně-tělesných požitků, přinesl i ovoce jiné. Někdo má v tomhle počasí těžké deprese, nebo bolesti hlavy. Snad to bylo tím mrholením a možná také jablečnými orgiemi, které jsem pořádal díky alejím jabloní podél cest. Má hlava kupodivu začala produkovat verše takovou rychlostí, že jsem si je na rozmoklý papír obyčejnou tužkou musel zapisovat, abych je nezapoměl. Ukázka je na konci článku.

A ještě nakonec.
Založím možná OPTK (Odowakarův příležitostný turistický klub) pro každého, kdo se chce přidat, když rodina zrovna nebude mít čas, abych zase po tom Božím světě nebloudil sám.

Říjnová sobota

Takže je podzim, - řekla cesta.

Zablácená jsem dozlata.

Když po mě jezdí lidé z města,

mají vždy kola od bláta.

Deštníky-houby na mě rostou,

prý je už podzim. No, já vím!

Potoční býlí s vůní prostou

soupeří s vanem jablečným.

Mlha mě k ránu vždy o kus zkrátí,

v šál halí moji krajnici

a říjen počal bubnovati

prstíky deštěm vonící.

Letos jsem prošvihl kde co...

2010-09-20T13:07:00.010+02:00

...a také narozeniny ukulele!

23. 8. 1879, tedy před 131 lety, loď Ravenscrag s portugalskými přistěhovalci z ostrova Madeira, po dlouhých čtyřech měsících cesty, nakonec přistála v Honolulu.
Na oslavu jejich příjezdu si Joao Fernandes půjčil od přítele braguinhu, seskočil z lodi na molo a začal hrát lidové písně z jeho rodné země. Havajané, kteří se přišli podívat do přístavu, byli velmi překvapeni rychlostí prstů hudebníků na hmatníku nástroje a nazývali nástroj "`ukulele", tedy v překladu "bleší skákání". Později čtyři z Portugalců upravili braguinhu a začali s výrobou nového nástroje.
Tak zní jedna z více legend o zrození hudebního nástroje a jeho názvu - ukulele.

V 'ukulele jsou zkombinovány prvky z cavaquinho z Portugalska a braguinhy a rajão z Madeiry, poblíž Kanárských ostrovů.

Cavaquinho (jinak také machimbo, machim, marchete, machete) vypadá jako malá kytara se čtyřmi strunami. Jeho staré ladění bylo DABE. Portugalští námořníci na svých cestách v 15. a 16. století šířili cavaquinhos k jiným kulturám a ovlivnili tím na Maderiře braguinhu, brazilské cavaquinho a tím později i ukulele na Havaji.

Rajão pocházející z Madeiry má 5 strun a jeho ladění DGCEA se stalo základem ladění dnešní ukulele.

Havajské sopránové ukulele má 4 struny stejně jako braguinha, ale je naladěno GCEA. Tedy bez jedné struny stejně jako rajão.

Bohemia Cantat 2010 a už... je po :-((

2010-08-31T16:20:00.007+02:00

Tak už je opět po Bohemce ...
Narozdíl od minulých let, se letos festival konal v Centru Babylon Liberec.
Přesto výběr pracovních ateliérů nebyl nezajimavější než jindy:

Ateliér 1
Stará hudba
sbormistr: Hugo Robert
Johann Sebastian Bach (1685-1750): Moteto „Jesu meine Freude" (BWV 227)
Felix Mendelssohn Bartholdy (1809-1847): Moteto "Ehre sei Gott in der Höhe"

Ateliér 2
Sborová dramatická tvorba
sbormistr: Galatenko Jurij/Yurii
Georg Friedrich Händel (1685-1759): oratorium Mesiáš (Messiah - 1742 - HWV 56) – Aleluja (Hallelujah)
Bedřich Smetana (1824-1884): Prodaná nevěsta (úvodní sbor „Proč bychom se netěšili“)
Giuseppe Verdi (1813-1901): Nabucco (sbor Židů)
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791): Requiem (Lacrymosa)
Antonín Dvořák (1841-1904): opera Dimitrij (1882/1894 - 5. výstup – „Hle, vzešlo zlaté slunce“)

Ateliér 3
Inspirace pravoslavnou hudbou (česká soudobá tvorba)
sbormistr: Válek Roman
Martin Jakubíček (*1965)
Marie (napsáno pro Slovanskou epopej) pro SSATB a čtyřruční klavír
Předehra pro sbor

Ateliér 4
Vítr ze severu (skandinávská hudba)
sbormistr: Hájek Michal
Gunnar Eriksson (arr.): To The Mothers in Brazil/Salve Regina
Sven-David Sandström: To see the World
Thomas Jennefelt: Warning to the Rich (Výstraha boháčům)

Ateliér 5
Jazz
sbormistr: Hána Luboš
Paris Rutherford – Wake Up
Kirby Shaw – It´s a Bepop
Kirby Shaw – Sing Me a Swing Song
Luboš Hána – Směs písní Josefa Kainara

Ateliér 6
Spirituály a gospely
sbormistr: Wise Raymond
This Is The Day - arr. Arvis Strickling-Jones
Lord I Love You, Yes I Do - arr. Raymond Wise
I Opened My Mouth To The Lord - arr. Raymond Wise
Make A Joyful Noise - arr. Raymond Wise
He’s Counting On You - arr. Raymond Wise
Shine Thee Light - arr. Raymond Wise

Letošní Bohemka pro mne měla trochu jiný hudební charakter. Po delším váhání nad náplní ateliéru, byla má přihláška odeslána do atelieru č. 1.
Ale hudba mě pohltila letos stejně jako při loňských Martinů "Pampeliškách". A přitom úplně jinak (to nejde vysvětlit, to se musí zažít!)!
Dirigent pan Robert Hugo byl na nás zpočátku krapet drsnější, to ano. Nakonec z nás však při koncertech vykřesal co se dalo. A říkám Vám, cvičit to ještě týden, tak by se Bach ve své skladbě snad i poznal.

Zkouška skladby J.S.Bacha
v radničním sklípku- Atelier č.1 a Robert Hugo

A jako každý rok se začíná dostavovat "syndrom Bohemka"-viz Také se ti v hlavě pořád přehrává nějaký magneťák? a co mě po loňské Bohemce sdělila Qlarinka http://qlarinka.blog.cz/0909/bohemia-cantat-2009#comment64843536
Kdo nezažil, nepochopí!

"Syndrom Bohemka"
Příznaky opravdu připomínají magnetofon, který v hlavě stále přehrává to, co jsme se za tři festivalové dny naučili a potom koncertně provedli. Diagnoza odeznívá jen zvolna. Je doprovázena euforií někdy velmi, velmi radostnou, jindy nostalgicky-zádumčivou. S příchodem poštou zaslaného balíčku s nahrávkou festivalových koncertů na CD se, v 99% případů onemocnění touto zákeřnou a úpěnlivou chorobou, dostavuje recidiva, která trvá až do dalšího festivalu Bohemia Cantat.
Ale normálními léčebnými metodami to léčitelné není!!

Lékařským odborníkům a kapacitám všeho druhu doporučuji případy při výskytu tohoto syndromu zkoumat. Dále navrhuji provést studii vlivu "syndromu Bohemka" na lidi s návykem na alkohol, ale myslím že i na této bázi je boj s chorobou předem prohraný... :-))
-----------------------------------------------------------------------

Teď zrovna se mi v hlavě začíná ozývat zoufalé a přitom nádherné Gúúúte Náácht, Gúúúte Náácht!
Ráno mě přepadla "Karviná" od Ivana Hlase.
A před hodinou se mi v mysli rozjel jakýsi hromadně nacvičovaný gospel, při němž jsem měl co dělat, abych se před kolegy v práci nezačal kývat ze strany na stranu a tleskat rukama nad hlavou.............